Karel Pučelík: Trump kolonizuje Republikánskou stranu
Donald Trump má po odstoupení Nikki Haleyové volnou cestu k republikánské nominaci. V kapse má i klíčové posty stranického vedení, které obsazuje vlastními lidmi. Podporu tradičních republikánských voličů si ale ještě bude muset zasloužit. Když se mu to nepovede, jeho šance v souboji s Bidenem dramaticky poklesnou.
Další primárky v amerických státech budou prakticky jen formalitou. Veškeré pokusy a statisíce dolarů republikánské protitrumpovské opozice vyšly na prázdno, když se ani poslední protikandidátce Nikki Haleyové nepodařilo Trumpa odvrátit od jasného ovládnutí prezidentských primárek. Po neúspěšném volebním „superúterý“ ze souboje odstoupila.
Haleyová si přitom vedla mnohem lépe, než se čekalo na začátku kampaně. Jako žena pocházející z rodiny imigrantů to neměla v houfu převážně bílých mužů středního věku vůbec jednoduché. Kromě ne vždy férových útoků Trumpa zpochybňující její právo kandidovat se musela vypořádat i s ofenzivou DeSantise a další kandidátů, kteří na rozdíl od exprezidenta docházeli do televizních debat. I tak se jí podařilo jako vůbec první ženě vyhrát republikánské primárky v některém ze států (připomenu, že není rok 1968 ale 2024!).
Přestože se Haleyová, která dosud Trumpa nepodpořila, vyhrála jen ve zlomku států, její podpora není zanedbatelná. Vrásky na čele může dělat Trumpovým stratégům, protože se ukazuje, že existují možná až desítky procent tradičních republikánských voličů, kteří svůj hlas kontroverznímu exprezidentovi prostě navzdory všemu hodit nechtějí. V pravděpodobném souboji s Joem Bidenem ho to může poslat do propadliště dějin.
Kdo je lídrem Evropy? Francie, Německo či Británie? Zvykejme si, že častěji uslyšíme o Polsku. Polská diplomacie opouští provinční vody střední Evropy a pod vedením nekompromisního Sikorského má vliv v Evropě i v USA. Není to příklad i pro nás?
Karel Pučelík: Inspirace pro Česko? Nová tvář polské diplomacie zastiňuje západní lídry
Názory
Trpký závěr kariéry
Voliči jsou možná rozdělení, ale o Republikánské straně a jejím vedení to neplatí. Tento týden Trumpa nakonec podpořil i vůdce republikánské menšiny v Senátu Mitch McConnell. Vývoj v posledních letech ilustruje trpký konec kariéry právě tohoto nejdéle sloužícího stranického vůdce v historii této komory Kongresu.
Bývalý návladní a od roku 1985 senátor za stát Kentucky před několika dny oznámil, že ke konci roku z funkce odejde. Roli samozřejmě hraje věk, je mu dvaaosmdesát a už několikrát před kamerami „zamrzl“. McConnell ale už za stranu prakticky nemluví, ba co víc, jeho reaganovsky založená strana už fakticky neexistuje, což se ukázalo mimo jiné při jednání o pomoci Ukrajině. Jeho ochotu převálcovali mladší izolacionisté trumpovské strany. V rezignačním projevu McConnell hovořil o nezastupitelné roli USA jako vůdce svobodného světa, což je názor, který Trump rozhodně nesdílí.
Pozoruhodný je také jeho vztah se samotným exprezidentem. Vyslovení podpory muselo být pro McConnella hořkou pilulkou, protože dříve uvedl, že Trump je „prakticky a morálně zodpovědný“ za události z 6. ledna 2020, které nazval „násilným povstáním“. McConnell sice nepatřil k nejhlasitějším kritikům, avšak pravděpodobně doufal, že se Trump politicky odrovná. Trump ho prý navíc údajně nazval nadávkou „piece of shit“ a měl se také rasisticky navážet do McConnellovy manželky, která je původem s Tchaj-wanu.
Donald Trump by jako prezident nemohl ze dne na den USA vyvázat z NATO, ale i bez toho může Evropě tváří tvář Rusku pěkně zavařit. Starý kontinent nyní na takového obyvatele Bílého domu není dostatečně připravený.
Karel Pučelík: Jestli Rusko napadne Evropu, Trump se k ní klidně otočí zády
Názory
Trumpův nepotismus
Obecně bývá zvykem, že se vedení strany postupně propojí s ústředím kampaně svého nominanta, nicméně Trump na nic nečeká. Proč také, mezi politiky má obrovskou podporu a prakticky žádný odpor. V těchto dnech se schází republikánský národní výbor, a na programu je volba vedení. Trump si jako svého člověka na funkci předsedy vybral stranického šéfa ze Severní Karolíny Michaela Whatleyho.
To však není vše. „Lara Trumpová, snacha bývalého prezidenta, by se měla stát spolupředsedkyní. A Chris LaCivita, vedoucí pracovník kampaně, bude dohlížet na každodenní provoz národního výboru,“ dodává The Economist. Trump tak pokračuje ve svém nepotismu při obsazování důležitých funkcí, za což by se nemuseli stydět ani Rodrigo Borgia a další renesanční papežové.
