Karel Pučelík: Trump likviduje svou toxickou „pomocí“ přední americké automobilky
Donald Trump dnešek překřtil na „den osvobození“. Nejspíš chystá další cla k sérii těch, která už svými exekutivními příkazy zavedl. Všechny mají za cíl narovnat údajně nespravedlivou obchodní politiku vůči USA a nakopnout domácí ekonomiku. Bude to fungovat? Z příkladu automobilového průmyslu je patrné, že mnohé americké firmy neskončí na straně vítězů, ale ve výčtu obětí.
Ekonomické přemýšlení Donalda Trumpa je přímočaré: Američané odteď budou nakupovat americké zboží a tamější firmy se pořádně napakují. Nabízí se otázka, proč už to nějaký z jeho předchůdců v Bílém domě neudělal dřív, když mezi Spojenými státy a Eldorádem stojí jen několik rychlých podpisů? Proč se Amerika nechala tak dlouho okrádat?
Pokud se vám zdá, že je to zní příliš jednoduše, máte pravdu. Trumpova ekonomická politika stojí na podivné logice, která se vymyká modernímu ekonomickému myšlení. Jako by se zasekl v době Ludvíka XIV. Byla to právě mezinárodní spolupráce a liberalizace obchodu, která dala Spojeným státům vydělat, což uznává například i libertarián a republikánský senátor Rand Paul.
Dávalo by smysl, kdyby Trump trval na srovnání celních pravidel, obchodní války však k prosperitě nevedou. Že je Trumpova celní politika zhoubná pro mezinárodní obchod, o tom není pochyb. Je však nebezpečná i pro řadu amerických firem a dokonce i pro celá průmyslová odvětví. Trhy si to uvědomují, a ačkoli není na obzoru žádná reálná překážka, americké akciové indexy hledají nová dna.
Dobrým příkladem podivnosti Trumpova myšlení, je dopad protekcionismu na automobilový průmysl. Minulý týden představil pětadvaceti procentní cla na všechna dovážená auta. Předpokládá se, že se promítnou do vyšší ceny. Třeba italské Ferrari už oznámilo, že své vozy v USA zdraží. Dle Trumpa spotřebitele přesměrují své preference na domácí výrobu.
Soud francouzské političky Marine Le Penové má docela třaskavý potenciál. Ukázal totiž hned několik věcí. Tou hlavní je, že alespoň ve Francii se nebojí nazývat věci pravými jmény a podvod je tam pořád podvod a nikoli politický akt. A soudcům je jedno, jestli ho spáchal, jak se říká hezky česky Petr, nebo Pavel.
Stanislav Šulc: V soudu s Le Penovou jde jenom o budoucnost světa. Jestli chceme ten tradiční, nebo nějaký jiný
Názory
Pomoc nebo bodnutí do zad?
Je to zvláštní. Trump chce pomoci americkým automobilkám, ale lidem z jejich vedení z té představy vstávají vlasy na hlavě hrůzou. Minulý týden se hned několik z nich vystřídalo ve Washingtonu a snažili se prezidenta přesvědčit, aby jim nepomáhal.
Problémem je, že Američané o domácí auta úplně nestojí. Podstatná část prodaných aut je od zahraničních značek. Nejoblíbenější je Toyota a v první dvacítce nejprodávanějších převládá zahraniční provenience. Část spotřebitelů, kteří nemusí počítat každou korunu, nepůjde tak lehce přesvědčit, aby si místo Toyoty koupili Chevroleta. Dobře, ale poptávka po domácích značkách by mohla alespoň částečně vzrůst.
Automobilový průmysl má však mnohem větší problém než spotřebitelské preference. Zdaleka totiž neplatí představa, že pokud má auto na kapotě logo místní značky, jedná se o americké auto. Donald Trump uštědří obrovský nákladový šok vlastním automobilkám, protože z aut, které na půdě USA prodávají, vzniká nezanedbatelná část v zahraničí.
Hned po oznámení cel značně poklesly ceny akcií konglomerátu General Motors, do kterého patří mimo jiné Chevrolet, GMC, Cadillac nebo Buick, tedy příklady nejsilnějších amerických značek. Detroitská skupina totiž je dopadům cel nejvíce vystavená. Vzhledem k poloze na hranicích s Kanadou není výjimkou, že některé díly třeba i několikrát překročí hranici. Celkově podle dat za první tři kvartály loňského roku bylo v USA smontováno jen asi 52 procent, 30 procent vzniklo v Kanadě a Mexiku.
Podobné problémy bude muset řešit i například Ford a skupina Stellantis (mimo jiné Dodge, Chrysler nebo Vauxhall), kteří se sice orientují na výrobu v Americe víc, ale přesto musí počítat s nemalým růstem nákladů.
Média po nedávných volbách takřka okamžitě korunovala šéfa křesťanských demokratů Friedricha Merze novým německým kancléřem. Stále je nejpravděpodobnější příští hlavou vlády, ale koaliční jednání se začínají táhnout a konzervativní program drobit, což obrazu „železného kancléře“, který se chystá rozbít odkaz Angely Merkelové, příliš nepomáhá.
Karel Pučelík: Je Merz skutečně tak tvrdý „dealmaker“, jak se prezentoval?
Politika
Nakopnutí pro automobilky? Spíše pro autobazary
Donald Trump a jeho lidé toto samozřejmě vědí. O to udivující je, že i přesto chtějí ve své šílené strategii pokračovat. Trump třeba firmám doporučil, ať si postaví nové továrny na domácí půdě. Jenže to znamená za prvé další náklady, a za druhé to trvá nějakou dobu. Nemluvě o tom, že z nějakého důvodu značky vyrábí své produkty v Kanadě nebo v Mexiku, pravděpodobně tam mají lepší podmínky. Ať už to dopadne jakkoliv, zbude jim pro kolonku zisku méně prostoru.
Trump také důrazně radí, aby automobilky nezvyšovaly ceny s tím, že spotřebitelé nakonec přijdou. Jak ale uvádí Barron's, náklady cel mohou převýšit i průměrný zisk na prodaném voze. Navíc zmíněná Toyota a potažmo každá zahraniční značka je ve velmi podobné situaci a na cenovou válku s americkou konkurencí mohou odpovědět. Toyota má navíc výhodu nejsilnější světové značky, která spoléhá i na jiné robustní trhy.
Kdo tedy může Trumpovi poděkovat? Snad možná jen autobazary a auta staršího data výroby, jejichž poslední jízda na „šroťák“ se odloží. Když bude mít jeho administrativa štěstí, udělá ze Spojených států autobazarovou velmoc.
