Karel Pučelík: Rishi Sunak se z technokrata stal populistou snadno a rychle
Britský premiér Rishi Sunak před rokem přicházel s aurou finančního experta, dnes se však pouští čím dál víc do kulturních válek. Britové ale mezitím na řešení reálných problémů stále čekají - asi až je po volbách vyřeší labouristé.
V Británii vrcholí období výročních konferencí politických stran, kdy je dobré číst zprávy s rezervou, protože se jen hemží silnými výroky partajních jestřábů. Stovky straníků se jednou za rok sjedou do nějakého většího města a několik dní se předvádějí. Lídři se ale nevolí, jako je tomu třeba v Česku, a ani politický program tam nevzniká. Je to spíš taková přehlídka, která ale může přiblížit náladu uvnitř.
Britská vláda oddálila konec spalovacích motorů a v rámci změny klimatické politiky kuriózně zrušila i neexistující opatření. Rozčílila tak odborníky, automobilky i některé přední konzervativce. Politické zisky přitom patrně budou minimální.
Místo záchrany klimatu kulturní války? Britský premiér Sunak představil bizarní reformu
Politika
Letos kolotoč začali Liberální demokraté, středová proevropská a sociálně liberální strana, která tráví většinu času v opozici, ale už se jí i dostalo šance sehrát roli „jazýčku na vahách“. Jsou ale poměrně silní v regionech, a tak to asi zůstane i v budoucnu. Liberálové sice profitují z nedůvěryhodnosti a nízké popularity konzervativců, ale ani to jim patrně nedodá sebevědomí k většímu útoku na celostátní pozice. Z konference vyplývá, že se budou ve volbách zaměřovat na místní témata a doufat, že tu a tam nějaké to křeslo takto ukořistí.
Pak se v Manchesteru sešli a rokovali členové Konzervativní strany. Nedá se říci, že by to bylo nějak zajímavé, ale minimálně jeden aspekt k analýze se přece jen najde. Je jím posun premiéra a lídra strany Rishiho Sunaka. Ten dnes v mnohém připomíná nějakého amerického konzervativního republikána než tradičního premiéra Spojeného království.
Dopadlo to jako vždycky
Když se Sunak minulý rok dvakrát pokoušel převzít vedení Konzervativní strany, tak sice nepůsobil jako potenciální zachránce „toryů“, ale ze srovnání s „ekonomickou pohádkářkou“ Liz Trussovou nebo představiteli tvrdého pravicového křídla, vycházel jako obstojná a racionální volba do problémové doby.
Sunak i jako ministr financí Johnsonova kabinetu vystupoval spíše jako technokrat než populista. K tomu ho předurčovalo i jeho kvalitní vzdělání i úspěšná kariéra ve finančnictví. Miliardář právě na své ekonomické odbornosti stavěl svou kampaň. Velká část aury experta ale vzala za rok za své, Sunak se totiž rozhodl řešit problémy upadající strany posunem k populismu. Z technokrata je tak dnes kulturní válečník.
Do finančních problémů se bez povšimnutí dostává mnoho samospráv po celém světě, ale ve Velké Británii záležitost dostává nový rozměr. Před několika týdny se totiž dostal do úzkých Birmingham, který je s více než milionem obyvatel druhým největším městem Spojeného království (formálně je dokonce největším, protože Londýn se skládá mnoha menších celků). Městská rada je dokonce největším komunálním tělesem napříč celou Evropou.
Co se stane, když krachuje druhé největší město Británie
Politika
Samozřejmě nelze říci, že by populismus na ostrovech nebyl, všichni si pamatujeme Johnsonovu éru. Jeho způsob ale byl jiný, stylizoval spíše do role nového Winstona Churchilla než Donalda Trumpa, a například v otázce klimatu nebyl zcela necitlivý. Sunak se v poslední době naplno opřel do kulturních válek amerického střihu. „Muž je muž a žena je žena,“ burácel na konferenci. Nedávno zase osekal klimatickou politiku s vysvětlením, které nemělo daleko k dezinformační kampani.
Čas na střídání?
Konzervativci nyní v průzkumech prohrávají o dvacet procent, a pokud se nic zvláštního nestane, budeme v Downing Street 10 do roka a půl po čtrnácti letech pozorovat nástup labouristického premiéra. Rozpoutání kulturních válek tento scénář nezvrátí. Britové mají reálných problémů dost – chudnou, dětem hrozí ve školách nebezpečí kvůli nekvalitnímu betonu, zdravotnictví je podfinancované, a tak dál.
Naopak Labouristé, kteří se aktuálně shromáždili v Liverpoolu, působí jako ministři, kteří jen čekají na značkách, až je konečně pustí na jejich úřady. Připravili si důvěryhodný a ekonomicky
realistický program, corbynovské blouznění je pryč. Skoro jako by se vracela doba new Labour. Třeba se konzervativcům brzy také dostane času v opozici, aby se dali dohromady a slepé vývojové uličky nadobro opustili.
