Lukáš Kovanda: Akciové investování inflaci zpravidla nepřebije, výjimkou jsou energetické akcie
Slýcháme dnes často, že investování do akcií chrání před rapidní inflací, jakou právě zažíváme. Není to ale tak docela pravda. Naznačuje to mimo jiné i jedna z mezinárodně nejvíce stahovaných odborných ekonomických studií posledních dvanácti měsíců: „Nejlepší strategie do inflačních časů“.
Tým autorů – zastoupeni jsou akademici i praktičtí ekonomové – ve zmiňované studii hledají odpověď na to, jak v době vysokého růstu cen investovat tak, aby výnos investice předčil tempo inflace. Analýzou amerických, britských a japonských dat za poslední takřka století došli analytici k tomu že, bohužel, akciové investování rapidní inflaci zpravidla nepřebije.
Výjimku potvrzující pravidlo představují energetické akcie. Zatímco akcie všech ostatních odvětví (banky, maloobchod, technologie, automobilky, průmysl, zdravotní péče,…) za citelnou inflací v historickém ohlédnutí zaostávají, energetické tituly ji alespoň mírně překonávají. Konkrétně ve Spojených státech představuje jejich nadinflační zhodnocení během období rapidního růstu cen, jakým byla třeba druhá světová válka nebo ropné šoky 70. let, průměrně jedno procento. Inflaci tedy energetické tituly přebíjí jen tak tak, ale alespoň to. Vždyť akcie všech dalších odvětví a sektorů s citelnou inflací prohrávají.
Událostí číslo jedna uplynulého týdne bylo zasedání amerického Fedu a lze říct, že se centrální bance trochu nepřekvapivě podařilo rozpoutat další turbulenci na trzích. Světové akcie, které předtím ztrácely, reagovaly na zvýšení sazeb o 50 bazických bodů (stalo se to poprvé za více než 20 let) prudkým růstem a pak zase poklesem. Způsobeno to mohlo být také tím, že předtím tři týdny byly silně ztrátové a očekávání tohoto okamžiku bylo vysoké, možná tak došlo na uzavírání shortových pozic. 
Týden tradera: Fed, sankce a vysoká inflace
Money
Stěžejním důvodem, proč se energetickým titulům v době rapidní inflace poměrně dobře vede – alespoň tedy tak, že s ní zhruba drží krok – je fakt, že růst cen právě energií bývá klíčovým zdrojem takové inflace. Ostatně, zrovna v současnosti to sledujeme v přímém přenosu. Pár příkladů za všechny. Prudce zdražující zemní plyn už od loňska vyhání nahoru inflaci napříč Evropou. Zdražuje elektřina, jejíž podstatná část se z plynu v Evropě vyrábí. A zdražují také například hnojiva, tedy i zemědělská produkce nebo z ní vyrobené potraviny. To proto, že plyn slouží i při výrobě hnojiv. Růst cen zemního plynu chodívá ruku v ruce s růstem cen ropy, a tedy pohonných hmot. Takže stoupá cena paliv a třeba i toho, za kolik jsou již zdražené zmíněné potraviny rozváženy a distribuovány.
Investice do energetických titulů je dobrý nápad
Investovat tedy během rapidní inflace do energetických titulů není špatný nápad. Ještě lepší pochopitelně je do nich investovat už před nástupem oné rapidní inflace. Ale vůbec nejlepší je před nástupem rapidní inflace investovat přímo do energií. Tedy nikoli do energetických titulů, ale do energií jako takových. Třeba do ropy nebo plynu. A vlastně do surovin obecně. I u některých českých makléřských společností si může kdokoli z běžných smrtelníků koupit třeba termínové kontrakty na ropu či plyn. Nebo na suroviny typu mědi nebo zemědělských produktů, jaké představuje pšenice, káva nebo bavlna.
Právě suroviny, resp. termínové kontrakty na ně představují v historickém ohlédnutí vůbec nejlepší způsob, jak se rychlé inflaci bránit. Třeba měď poráží rapidní inflaci o skoro 20 procent, ropa a ropné produkty, jako je topný olej, dokonce o více než 40 procent.
Proč se o tolik lépe daří samotným energiím (a surovinám obecně), resp. příslušným termínovým kontraktům na ně, než akciím energetických firem? Energetické firmy sice těží z růstu cen energií, zároveň se ale v témže období často potýkají třeba se mzdovou inflací, tedy s nutností citelně navyšovat personální a mzdové náklady. To jim zisk z dražších energií zase nahlodává.
Vyhlášená gurmánská země se mění před očima. Polovina obyvatel se chystá kvůli rapidně rostoucím cenám zásadně proměnit nákupní i stravovací návyky. Jak se prodávají žabí stehýnka?
Francouzi šílí z inflace. Vykoupili oleje a mouku, nyní šetří i na základním zboží
Money
Firmy z energetické branže také často musí soustřeďovat svůj byznys v geopoliticky třaskavější oblasti či jej na ni alespoň navázat. Zrádnost takového navázání nyní opět sledujeme v přímém přenosu, kdy se kvůli sankcím z Ruska se ztrátou stahují četné západní energetické firmy. Třetím důvodem je to, že energetické firmy používají zajišťovací strategie. Ty tlumí nepříznivý dopad na ziskovost (a tedy i ziskovost v přepočtu na akcii) v době propadu cen energií, ale v logice určité nutné symetrie zároveň také tlumí příznivý dopad na ziskovost v době růstu cen energií.
Vyhrává investiční mix: energie plus měď
Jedním z vůbec nejlepších způsobů vůbec, jak se v současnosti bránit rapidní inflaci – a jak ji dokonce vysoce překonávat – je tedy investovat do portfolia složeného z termínových kontraktů na energie typu ropy Brent či zemního plynu nebo na suroviny typu mědi. Případně lze do tohoto portfolia přibrat akcie těch energetických firem, jimž současné geopolitické dění mimořádně svědčí. Takovou je třeba maďarský petrochemický podnik MOL nebo jeho polský protějšek PKN Orlen.
MOL, druhý největší provozovatel čerpacích stanic v ČR, minulý týden oznámil, že nezveřejní svoji rafinační marži za měsíc duben. Zřejmě by byla opět rekordní či poblíž březnového rekordu, takže by MOL měl kvůli tomu negativní publicitu. Rekordní marže je totiž především výsledkem rafinace výrazně zlevněné ruské ropy. Ropné produkty, jako je benzin či nafta, se pak ovšem ve středoevropském regionu, kde MOL působí, prodávají za ceny, které žádnou slevu vstupní suroviny neodrážejí. MOL takto svoji rafinační marži zatajuje poprvé od roku 2012, kdy s jejím zveřejňováním začal.
Evropská komise navrhuje kompletní odstřižení EU od ruské ropy už během šesti měsíců. Do konce letošního roku by se pak členské země zcela odstřihly také od dovozu ruských ropných produktů, jako je nafta. Výjimku mají mít Slovensko a Maďarsko, jimž Brusel vyhradí čas na odstřižení do konce roku 2024, nikoli tedy jen do konce roku 2023, jak zněl návrh původní. Dnes o tom informuje agentura Bloomberg. Delší lhůtu si nakonec podle téže agentury vyboxuje také Česko, čas bude mít do června 2024. Je to nutnost, alespoň ekonomicky.
Lukáš Kovanda: Česko si vyboxuje výjimku z embarga na ruskou ropu. Je to ekonomická nutnost
Názory
V březnu přitom rafinační marže MOL činila 33,70 dolaru na barel, a byla tak historicky nejvyšší, na zhruba desetinásobku únorové úrovně, tedy úrovně platné ještě před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. Podniku MOL tedy ekonomické dopady války nebývale svědčí. Jeho akcie na budapešťské burze v letošním roce zhodnocují o skoro 20 procent, zatímco burza jako celek se propadá o 16 procent (měřeno jejím hlavním indexem BUX).
Společnosti MOL se takto vysoce nadmíru daří i přesto, že premiér Viktor Orbán už od loňského listopadu nechává zastropovat ceny pohonných hmot v Maďarsku na úrovni v přepočtu jen lehce přesahující 30 korun za litr. Zpracovávání extrémně zlevněné ruské ropy Ural, zlevněné v důsledku sankcí, a prodej produktů z ní za západní ceny, jež žádnou slevu nereflektují, zkrátka vytváří podniku MOL finanční polštář. Vždyť daný byznys s ruskou ropou mu podle analytiků ze skupin Erste Bank vydělává v přepočtu až 260 milionů korun denně hrubého zisku.
MOL už svoje marže nezveřejňuje
Podobně je na tom také polský PKN Orlen, největší provozovatel čerpacích stanic v Česku. Za celé první letošní čtvrtletí byly marže Orlenu na trojnásobku běžných hodnot ještě z doby před pandemií. Na jediný barel dosahoval Orlen během prvních tří měsíců letošního roku rafinační marže 18,30 dolaru. Agentura Bloomberg takovouto marži označuje doslova za „ohromující“. V přepočtu podle průměrného kurzu koruny k dolaru v prvním letošním čtvrtletí (21,99 koruny za dolar) se jedná o zhruba 402 korun. Orlen tak v první čtvrtletím vykázal rafinační marži zhruba 2,50 Kč na každý litr zpracované ropy, zatímco v běžných časech to je zhruba 80 haléřů.
Jinými slovy, čeští řidiči jezdí na extrémně zlevněnou ruskou ropu, ale platí západní ceny, tedy jako by na žádnou zlevněnou ropu nejezdili. A podobně řidiči v některých okolních zemích. Takže pro Orbánův režim je pak snazší držet ceny pohonných hmot v Maďarsku zastropované. Pro MOL to sice znamená ztrátu, ale tu si více než vykompenzuje, i v Česku, právě prodejem produktů z levné ruské ropy za západní cenu. Orbán si tak kupuje hlasy maďarských voličů za peníze českých řidičů. I proto byl v nedávných volbách znovuzvolený. Není se tedy co divit, že nyní už MOL svoji marži raději nezveřejňuje.
Maďarsko nemůže přijmout návrh Evropské komise (EK) týkající se sankcí na dovoz ruské ropy v jeho současné podobě, oznámil premiér Viktor Orbán. Přijetí návrhu by podle něj totiž znamenalo „atomovou bombu“ svrženou na maďarskou ekonomiku. Předsedkyně EK Ursula von der Leyenová ve středu představila návrh do konce letošního roku úplně zakázat dovoz ruské ropy do Evropské unie, v pátek mají o věci v Bruselu jednat diplomaté členských zemí bloku.
Sankce na ropu? Atomová bomba pro maďarskou ekonomiku, hlásá Orbán
Politika
Nebýt války na Ukrajině, ani MOL, ani Orlen by nikdy tak extrémního nárůstu rafinační marže nedosáhly. Můžeme si o tom myslet mnohé. Každopádně z hlediska možného akciového investování do těchto firem je podstatná zpráva, že za rok touto dobou by měla být cena akcie obou podniků i z výše nastíněných důvodů ještě citelně výše než dnes. Dvanáctiměsíční cílová cena je podle analytiků oslovených agenturou Bloomberg v případě MOL o 17 procent výše nad cenou nynější, v případě Orlenu dokonce o 24 procent výše. V průměru za obě společnosti jde o více než 20procentní zhodnocení. Takové zhodnocení samo o sobě by tedy i po zohlednění kursových výkyvů umožnilo překonat inflaci vyhlíženou pro příštích dvanáct měsíců v České republice.
Několik let nebylo o Petru Žaludovi slyšet, jako by žil ve skrytu. Velký rozdíl proti době, kdy před devíti lety končil jako šéf Českých drah. Tehdy byly stránky bulváru plné „zaručených zpráv“ o rozmařilém životu a obřím odstupném vrcholového manažera. Žaluda se v posledních letech věnuje elektromobilitě. Založil firmu na dobíjecí stanice Olife Energy. Po počátečních bolestech mladé firmy očekává rychlý růst. A už se poohlíží po investorovi.
Bývalý šéf Českých drah Petr Žaluda: Při současných cenách nafty začínají být elektroauta výhodnější
Leaders
Spojené státy připravují kampaň, aby nalákaly ruské vědce a technické odborníky na práci do Spojených států. Spousta expertů však z Ruska odchází už nyní. 
Amerika přetahuje ruské vědce. Dlouze přemlouvat je nemusí
Enjoy
