Lukáš Kovanda: Bez velké krize byty nezlevní. Dostupné byty by umožnila výstavba mrakodrapů, které brání památkáři
Bez velké krize české byty výrazněji nezlevní. Vlastní bydlení v Praze je jako červené Ferrari – nelze si jej nárokovat. Receptem na dostupnější bydlení by mohla být výstavba „mrakodrapů“, které však brání památkáři, míní hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Poptávka po nemovitostech zůstane letos v Česku utlumená. Hlavně v důsledku vysokých úrokových sazeb hypoték a stále poměrně vysokého úročení investičních alternativ k investičnímu vlastnictví realit, jako jsou například vládní dluhopisy. I přesto letos k určitému oživení poptávky po nemovitostech dojde, zejména vlivem lepšího než předpokládaného zvládnutí energetické krize EU a zažehnáním nebezpečí opravdu hluboké evropské recese.
Pokles cen bude jen mírný
Nabídka ovšem bude nadále omezená, což způsobí, že ceny nemovitostí výrazněji a plošně neklesnou ani při zmíněném probíhajícím ochabnutí poptávky.
Pětina lidí stále plánuje si v nejbližších letech vzít hypotéku. Oproti minulosti se však lidé připravují nejen na vyšší splátky, ale i na vyšší sumu, kterou musí našetřit na dofinancování koupě nemovitosti. V rodině si ovšem může podle expertů už půjčit méně lidí než dřív. Vyplývá to z březnového reprezentativního průzkumu agentury IPSOS pro Českou bankovní asociaci (ČBA).
Půjčky v rodinách už se vyčerpaly. Češi kvůli hypotékám hledají jiné zdroje pro financování
Money
Ač tedy nemovitostní trh bude nadále v citelném útlumu, na plošný a výrazný propad cen to nevypadá. Ve větších městech jako Praha, Brno či krajská města se zamrznutí trhu, které pozorujeme od loňska, týká například panelákových bytů na sídlištích. Jejich nákup je totiž zhusta financovaný hypotékami. Trh s hypotékami nyní opatrně oživuje, což právě signalizuje, že ani v případě panelákových bytů nelze čekat pokračující hlubší propad cen. Samozřejmě, ani růst cen plošně nebude jakkoli výrazný. Pozemky ale nabídnou vyšší stabilitu cen než třeba rezidenční nemovitosti.
Vše o nemovitostech čtěte v Realitním Clubu:
Lidé, kteří čekali výrazný propad cen realit, se tak nedočkají. Ledaže by Česko zasáhla opravdu hluboká ekonomická recese, provázená znatelným vzestupem míry nezaměstnanosti. Takovou recesi ale nyní ani náznakem nepředpokládá žádná z relevantních institucí, ať už státních či soukromých, tuzemských či zahraničních. Sílí tudíž pláč nad nedostupností bydlení, třeba v samotné metropoli.
Na červené Ferrari také není automatický nárok
Třípokojový byt v Praze není nic, co by se měl kdokoli nárokovat. Na červené Ferrari také není automatický nárok a všichni to chápou. Proč ne v otázce bydlení? Praha není nafukovací a je to jedno z nejlepších míst k životu nejen v Evropě, ale dokonce na světě. Vykazuje extrémně nízkou míru nezaměstnanosti, přičemž jde o jeden z nejbohatších regionů celé EU, situovaný přímo v „srdci Evropy“, odkud je kamkoli na starém kontinentě „docela blízko“.
Trh s novými byty ožívá, tvrdí nejnovější analýza společnosti Skanska, Trigema a Central Group. V prvním čtvrtletí se prodalo 650 bytů, o 18 procent více než v posledním čtvrtletí loňského roku.
Realitní trh ožívá. Novostavby zlevňovat nebudou, starší byty už méně razantně
Reality
Také disponuje vysokým podílem zeleně, kvalitní a spolehlivou MHD, bohatým kulturním zázemím, možná nejhustší sítí divadel na světě s výjimkou Broadwaye, dále pak nízkou a nadále klesající kriminalitou. A tak dále.
Spíše se lze podivovat, že tyto přednosti Prahy ještě cizinci „neobjevili“ ve vyšší míře. Ne že by v metropoli byty nekupovali, ale město má pro ně má stále ještě určitý „odér“ Východu. Jejich chyba. Přitom těžko hledat, jaké výhody má oproti Praze třeba takový Mnichov, Hamburk nebo i Vídeň. A jaké Paříž nebo Londýn, jejichž periférie se každou chvíli ocitají v plamenech, když ne doslova, tak alespoň přeneseně kvůli „zápalu“ boje tamních gangů a kriminálních živlů. Už ani velká skandinávská města neposkytnou vždy bezpečné útočiště jako dříve.
Památkáři a úřady jsou žábou na prameni
Každopádně to vše znamená, že za deset let nám dnešní ceny bytů v Praze budou připadat směšně nízké, jakkoli přechodnou stagnaci v jejich cenovém vývoji v mezidobí vyloučit nelze. Když na omezeném prostoru chce – a bude chtít – bydlet a vlastnit nemovitost více a více lidí, znamená to jedno. Nemají-li se ceny zejména vlastnického bydlení už úplně utrhnout ze řetězu, je třeba více stavět. Když nelze zastavovat nové plochy, je třeba stavět více do výšky.
První vícepodlažní bytové domy z masivních dřevěných panelů vyrostou v Řeporyjích. Projekt Timber Praha bude součástí rezidenčního komplexu Arcus City od firmy UBM Development Czechia. Tuzemská odnož rakouské skupiny UBM navazuje na projekty dřevostaveb a hybridních staveb v Rakousku a Německu.
Developer UBM staví v Praze první bytové "dřevodomy", zatím může jen do výšky čtyř podlaží
Reality
Žábou na prameni jsou tedy politici a úřady a organizace typu památkářů. Politici často vlastní nemovitosti sami, takže nechtějí uvolněním stavební legislativy dopustit vytvoření tlaku na pokles cen.
Památkáři jsou zase nezřídka svázáni fetišem Prahy coby skanzenu. Nemyslí to nutně špatně, jen je třeba jasně sdělit také ekonomickou stránku věci: že kdo chce z Prahy muzeum, ten za bydlení v takovém muzeu bude platit pořádný „příplatek za muzeálnost“. Bydlení ve starém domě, byť by šlo třeba o zámek, je také notně dražší než bydlení v energeticky úsporné novostavbě.
Další komentáře Lukáše Kovandy čtěte zde:
Tolik očekávané jarní oživení realitního trhu nastává. Čechům se vrací chuť nakupovat. „Kupující má teď více možností jednat o ceně. Rok zpátky na to všichni spěchali, aby koupi stihli s dobrými podmínkami hypoték, nejenom s výhodnými úroky, ale i podmínkami pro jejich uzavření,“ říká Hendrik Mayer, šéf European Housing Services.
Trh ožívá. Češi si zvykli na dražší hypotéky a chtějí nakupovat, říká šéf skupiny EHS
Reality
