Lukáš Kovanda: Bude hůř, aby bylo líp. Co čeká ekonomiku v příštím roce?
V Česku se letos v říjnu vyrobilo o celou třetinu méně aut než loni v říjnu. Jedná se o zásadní příčinu toho, proč se rekonvalescence české ekonomiky po pandemickém šoku poněkud protahuje. Vždyť nebýt čipového hladomoru – klíčového důvodu propadu automobilové výroby – letošní meziroční vzestup tuzemského průmyslu by byl více dvojnásobný. Takto ale bude příznivou zprávou i to, pokud průmysl letos vzroste o desetinu. Příští rok však bude těžký – ale pak spatříme světlo na konci tunelu.
Samozřejmě, v běžných časech by byl desetiprocentní nárůst heroickým výkonem, připomínajícím Čínu v jejích nejlepších letech. Jenže meziroční srovnání je letos kriticky poznamenáno loňským dramatickým propadem, takže opravdovým úspěchem by letos byl teprve meziroční nárůst výkonu průmyslu o dvacet a více procent.
Česká ekonomika ve třetím čtvrtletí vykázala vyšší než očekávaný růst přesto, že ji rekordním způsobem stahoval dolů propad zahraničního obchodu, který jde na konto zejména automobilek, které se stále perou s čipovým hladomorem.
Kovanda: Česko táhne dolů čipová krize. I tak ale roste ekonomika nad očekávání
Názory
Takový vzestup se však jisto jistě konat nebude. V posledních dvou měsících roku je sice patrné zmírňování projevů čipového hladomoru, které se zrcadlí i v náladě tuzemských průmyslníků. Ta se v listopadu poprvé od června zlepšila, jak plyne z nejnovějšího šetření ČSÚ. Počet průmyslníků, kteří čekají, že v příštích třech měsících pojede výroba na rychlejší obrátky, se totiž oproti říjnu zvýšil. Na dohnání ztráty předešlých měsíců už ale jejich pozvolna vracející se optimismus stačit nebude.
V říjnu kvůli nedostatku komponent – nejen čipů – stála dva týdny výroba třeba ve Škodě Auto. Tím se zadrhl i celý segment subdodavatelů automobilek. O desetinu se tak v říjnu propadl výkon průmyslu plastů a pryže, který zahrnuje právě celou řadu z uvedených subdodavatelů.
Popandemická „rekonvalescence“ stavebnictví probíhá pomaleji, než je tomu u zbytku české ekonomiky. A ani ta není kdovíjak rychlá, zejména kvůli zadrhávání automobilového průmyslu a zdražování průmyslových vstupů, včetně pracovní síly. Stavebnictví je „nejvíce nemocným mužem“ české ekonomiky. 
Stavebnictví je „nejvíce nemocným mužem“ české ekonomiky
Money
Zadrhávající se český automotive navíc může způsobit nejhorší výkon českého zahraničního obchodu od roku 2010. Tehdy naposledy totiž bilance českého obchodu se zahraničím skončila v záporu. V krajním případě skončí v červených číslech i letos, byť pravděpodobnější je poměrně nepatrný přebytek, zhruba desetinový v porovnání s loňským obřím přebytkem zhruba 180 miliard korun.
Vždyť jen v říjnu byla bilance zahraničního obchodu – minus 18,2 miliardy korun – o takřka padesát miliard slabší než loni v říjnu. Takže zatímco loni od ledna do října činil přebytek přes 130 miliard, letos to je za stejné období jen hubených deset miliard. Kde se nevyrábí, tam se nevyváží.
Životní úroveň v Česku se loni navzdory covidu přiblížila průměrné úrovni zemí EU. Hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly stoupl loni na 94 procent EU z předchozích 92 procent. 
Češi v životní úrovni dotahují průměr EU. Jsou na roveň s Italy, nejlépe se mají Lucemburčané
Money
A navíc, červená čísla letos zahraničnímu obchodu hrozí také kvůli zdražující ropě. Barel ropy Brent se loni v říjnu prodával na světovém trhu převážně za ceny v pásmu v přepočtu za 900 až 1000 korun, letos v říjnu to již bylo zejména za ceny od 1800 do 1900 korun.
Až stoprocentní růst korunové ceny ropného barelu se zkrátka musí v bilanci čistého dovozce ropy a ropných produktů, jakým Česko je, projevit znatelně negativním dopadem do bilance zahraničního obchodu. Nejde jen o to, že je ropa dražší, nýbrž také o to, že jí kvůli pokračující ekonomické „rekonvalescenci“ dovážíme více než loni.
Kam vložit peníze, aby neztrácely hodnotu, když se inflace blíží šesti procentům? A podle ekonomů půjde až k sedmi procentům, možná i výše. Tuto otázku řeší řada lidí, kteří mají úspory. Realitní fondy to dokážou. Ale pozor, ne všechny. Vždy je třeba vybírat.
Jak vyzrát na inflaci? Realitní fondy to umějí. Ale ne všechny
Money
Je prakticky jisté, že v příštím roce už další stoprocentní i vyšší nárůst korunové ceny ropy nastávat nebude. Ceny ropy by se mohly pohybovat průměrně kolem hodnoty 85 dolarů za barel, tedy na úrovni letošních říjnových maxim. I proto zejména v druhém pololetí příštího roku znatelně zvolní inflační tlaky v české ekonomice.
Bude navíc pokračovat odeznívání světové logistické krize, která na malou otevřenou ekonomiku České republiky, tolik orientovanou na autoprůmysl, doléhá i v mezinárodním srovnání obzvláště těžce. V souhrnu tedy příští rok bude hospodářsky těžký, ba temný, ale světlo na konci tunelu bude postupem času stále zřetelnější. A na přelomu let 2022 a 2023 by česká ekonomika mohla být prakticky již fit, venku z tunelu a pryč z etapy pandemického útlumu.
