Lukáš Kovanda: Efekt západních sankcí proti Rusku se dostaví třeba až za pět let
Česká ekonomika letos může dopadnout hůř než ta ruská. Ne, nejde o kremelskou propagandu. Je to závěr prognóz západních institucí a bank v čele s Mezinárodním měnovým fondem (MMF), píše ekonom Lukáš Kovanda.
MMF v lednu překvapil, když výrazně zlepšil odhad letošního růstu ruské ekonomiky. Ano, růstu. Ruské hospodářství by mělo reálně přidat, byť mírně, konkrétně 0,3 procenta. Česko je na tom dle MMF jen o trochu lépe, ovšem takřka neznatelně, když jeho hospodářství má podle washingtonské instituce posílit o 0,5 procenta.
Pokud bychom však za bernou minci brali odhady letošního růstu v podání českého ministerstva financí nebo ČNB a srovnali tyto odhady s prognózou výkonu ruské ekonomiky z pera MMF, dopadne Rusko dokonce lépe než Česko. Zatímco totiž MMF Rusku prognózuje růst, ČNB i ministerstvo financí naopak prognózují Česku pokles ekonomiky, a to o 0,7, resp. 0,2 procenta.
Ruská ekonomika v loňském roce prokázala nečekanou odolnost vůči rozsáhlým hospodářským sankcím ze strany západních zemi, návrat prosperity Ruska na úrovně z doby před začátkem války na Ukrajině ale může být podle analytiků velmi vzdálený. Analytici podle agentury Reuters mimo jiné upozorňují, že vládní výdaje v Rusku se více zaměřily na armádu, což bude mít časem negativní dopad na rozvoj civilní ekonomické infrastruktury.
Putinova Pevnost Rusko nečekaně odolává sankcím, ale návrat k prosperitě je daleko
Money
MMF není sám, kdo Rusku letos prognózuje hospodářský růst. Například největší americká banka, JP Morgan, taktéž, a to o 0,2 procenta. Z toho všeho tedy plyne, že letos vskutku nelze vyloučit, že ruská ekonomika poroste rychleji než česká.
Sankce pocítí Rusko až třeba za pět let
Na první pohled se může zdát, že západní sankce moc neúčinkují. Ani rok od doby, kdy byly spuštěny první z těch zaváděných v reakci na vpád Ruska na Ukrajinu. Podle MMF se Rusku daří přesměrovávat vývoz zejména energií ze zemí, které jej sankcionují, do těch, jež nikoliv. Navíc jeho ekonomiku pohání mocné válečné výdaje, financované zhusta právě z příjmů z vývozu energií. Ty Rusko zatím má hojné. Zatím.
Opravdu hmatatelně by Rusko podle MMF mělo sankce pocítit až střednědobě. Fond například v důsledku války a sankcí výrazně snížil svůj odhad výkonu ruské ekonomiky v roce 2027. Rusko má trpět kvůli sankčnímu znemožnění dovozu západních technologií. A i zmíněné přesměrovávání vývozu energií narazí na limity. Evropě se do značné míry daří se od nich odstřihávat, zatímco asijské trhy v čele s Čínou a Indií starý kontinent tak snadno v plné míře nezastoupí, rozhodně ne před rokem 2030. Už jen z hlediska přepravní infrastruktury, například plynovodní sítě, to prostě není možné.
Válka na Ukrajině už trvá šílených devět let, a nikoli jen rok, kdy začala celoplošná agrese Ruska. Bohužel konec války zatím není na dohled, píše v komentáři pro Newstream David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International. „Probírají se všemožné aspekty, podle mě je nejhorší dopad na běžné lidi. Ti denně umírají, trpí pod bombardováním, převrátil se jim život naruby, mají zničená města a domy a mnozí musí před válkou prchat,“ uvádí s tím, že aktuálně je osm milionů uprchlíků v zahraničí (nejvíc v Německu a Polsku, pak v Česku), a dalších skoro 6 milionů je vnitřně vysídlených a nemůžou domů.
David Ondráčka: Smutné výročí. Ukrajina je ve válce už devět let, ne jen rok
Názory
Navíc svoji roli sehrává takzvaný efekt základny. To je ale do značné míry jen statistická záležitost. Ruská ekonomika loni poklesla, podle aktuálních údajů o 2,1 procenta, zatímco ta česká rostla, předběžně o 2,5 procenta. Z ponížené základny se prostě – v meziročním srovnání – roste snáze.
Ruská základna ekonomického výkonu je ovšem oproti té české ponížena dlouhodobě, neboť jde zkrátka o ekonomicky méně rozvinutou zemi. Méně rozvinuté země mohou ještě očesávat i celkem nízko rostoucí jablka, zatímco ty více rozvinuté, jako v tomto případě Česko, je už očesaly a za plody se musí vydávat výše do korun stromů. Takže růst v těchto výšinách je obecně přirozeně slabší, neboť žádný strom neroste do nebe.
Rekordní těžební aktivita
Ekonomicky relativně málo rozvinutou zemi také bývá těžší dostat sankcemi „do kolen”. Jednoduše proto, že její obyvatelstvo – například to na ruském venkově Dálného východu – je uvyklé tak nízkému životnímu standardu, že není snadno jej dále snížit tak, aby si toho vůbec všimlo. Tím méně, aby se začalo bouřit proti režimu.
Aby toho nebylo málo, Rusku se zatím daří dopad sankcí tlumit. Pomáhají mu v tom i některé západní společnosti. Jeden příklad za všechny: Rusko loni vytěžovalo svá ropná ložiska nejvíce za uplynulé minimálně více než jedno desetiletí. Celková hloubka ropných vrtů v Rusku stoupla na více než 28 tisíc kilometrů. Jedná se o nejvyšší údaj od roku 2009. Například v roce 2012 činila celková hloubka ropných vrtů v Rusku jen zhruba 20 tisíc kilometrů.
Zákazy a cenové stropy zaměřené na ruskou ropu mají podle Toril Bosoniové z Mezinárodní energetické agentury (IEA) „zamýšlený efekt“ navzdory tomu, že ruský ropný průmysl zvyšuje aktivitu a překvapivě se mu daří i v exportu.
Cenové stropy neselhaly, tvrdí Mezinárodní energetická agentura. Rusko utrží za ropu méně
Money
Rekordní těžební aktivita na ropných polích dokládá, že ruský ropný průmysl víceméně pokračuje jako před válkou a před zavedením souvisejících sankcí. Těžební produkce zatím není nahlodána ani odchodem některých západních společností. Rusko už opustily největší světové ropné koncerny jako BP, Shell nebo Exxon Mobil. Ze země v důsledku loňské invaze na Ukrajinu odešli také klíčoví západní poskytovatelé těžebních služeb a technologií, jako jsou společnosti Halliburton nebo Baker Hughes.
Rusku se daří nahrazovat západní technologie. Zatím
Jiní ale zůstávají. V Rusku tak své ropné know-how nadále uplatňují, byť omezeně, firmy Schlumberger či Weatherford International.
Jejich pokračující přítomnost v zemi představuje jeden z klíčových důvodů, proč ruský ropný průmysl „jede dál”. Rusko je zatím také schopno nahrazovat západní technologie dovozem ze zemí, které označuje jako „přátelské”, nebo od alternativních dodavatelů, jako jsou ti čínští.
V pátek 24. února uplyne rok od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. Nikdo tehdy nečekal, že Ukrajinci se dokážou postavit síle ruské armády. Stejně jako nikdo nepředpokládal, že ta je tak slabá, říká politolog Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně v rozhovoru pro Newstream. Kdy podle něj válka skončí? A jak se bude vyvíjet dál? 
Politolog: Rusové bojují o zachování diktatury, Putin o sebe. A válka potrvá ještě měsíce
Politika
Ruská produkce ropy klesla v období po loňské únorové invazi na své dno v dubnu 2022, kdy činila 10,05 milionu barelů denně. Pak se však do konce loňska postupně navýšila na 10,9 milionu barelů, přičemž poblíž této úrovně zůstala i letos v lednu. To potvrzuje, že Rusku se daří svoji produkci obnovovat a zatím tak celkem zdárně sankcím čelit. I v ropném průmyslu platí, že jejich účinek by se měl dostavit v delším časovém období, pokud tedy Rusko definitivně dožene stále nedostatečný přístup k západním technologiím a ztráta západních trhů.
Loni v březnu, krátce po zavedení prvních sankcí vůči Rusku, prohlásil americký prezident Joe Biden, že ruská ekonomika už míří k propadu svého výkonu na polovinu. Neřekl však, za jak dlouho se tak stane. Po roce je zřejmé, že to nebude ani za týdny, ani za měsíce. Ani za jeden, dva či tři roky. Rozdrcení ruského hospodářství „ekonomickým blitzkriegem” se zkrátka nekonalo.
To však neznamená, že sankce neúčinkují. Jejich efekt ale je – či bude – mnohem spíše právě až střednědobý, takže se opravdu viditelně dostaví třeba za pět let.
Nejpozoruhodnější evropskou odpovědí na ruskou agresi na Ukrajině nebyly jen dodávky zbraní a další pomoci za miliardy eur. Byla to také bezprecedentní rychlost, kdy Evropa během jediného roku téměř odstranila závislost na ruských fosilních palivech, píše agentura Bloomberg.
Stačil jeden rok. A z Ruska je malý hráč ve fosilních palivech
Money
