Lukáš Kovanda: Eurostat prý s cenami plynu mate lidi. Opravdu? A co hypotéky?
Když se lidé či média baví o průměrné sazbě hypoték, za dané berou, že je řeč o aktuální nabídkové ceně. Nikdo nepodotýká, že řada lidí má ve skutečnosti sazbu třeba i výrazně nižší, neboť ji fixovali v době, kdy hypotéky byly výrazně levnější.
Třeba zastánci eura si v poslední době oblíbili říkat, že s eurem bychom měli hypotéky výrazně levnější. A všichni to přitom berou jak prostý fakt. Přestože by bylo možné říci, že přece ne všichni platí současnou sazbu hypoték a že do doby, než budou muset refixovat, sazba už třeba zase citelně klesne.
V případě cen plynu to má tedy být jinak? Má se explicitně říkat, že nabídkové ceny nejsou cenou průměrnou, protože někteří fixovali ještě před jejich nárůstem? Pak tedy ale ani hypotéky nejsou momentálně tak drahé, jak se zdá z ukazatelů hojně využívaných médii, ale i širokou či odbornou veřejností.
Zajímavé, že v případě hypoték to nikdy nikdo jakkoli zásadněji nenapadal. V případě plynu to napadají mnozí, nejen politici. V případě plynu se totiž z věci stalo politikum, v případě hypoték z téže věci nikoli.
Zpochybňování statistických dat ze strany vládních politiků nahrává dezinformační scéně. Politici totiž zpochybněním bez hlubší znalosti věci nahlodávají důvěru veřejnosti ve stát a jeho úřady i důvěru v EU, komentuje kauzu kolem údajně zavádějících dat Eurostatu ekonom Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Statistiky se politikům líbit nemusí. Jejich zpochybňování nahrává dezinformační scéně
Názory
A navíc, jestliže Eurostat použil určitou metodiku v případě Česka, čímž tedy měl opticky zveličit zdražení plynu, jak víme, že tu samou metodiku nepoužil také v případě jiných zemí EU? Hypotetický příslovečný jeden příklad za všechny. Jestliže podle Eurostatu vzrostly ceny plynu v ČR loni ve druhém pololetí meziročně o zhruba 230 procent, zatímco ve zbývajících zemích Visegrádské skupiny v průměru o 23 procent, nárůst v Česku je desetinásobný.
Pokud tedy Eurostat vyšel z údajně matoucí metodiky a zahrnul jen nové nabídkové ceny a pokud tak ovšem učinil i v případě jiných zemí, může i po případné korekci tohoto postupu rozdíl mezi Českem a zbytkem Visegrádu zůstat nadále třeba zrovna desetinásobný. Třeba by totiž vyšlo, že v Česku ceny narostly o 23 procent, zatímco ve zbytku Visegrádu jen o 2,3 procenta.
To, co je na datech Eurostatu závažné, není totiž jen vlastní procentuální nárůst, ale i – a vlastně zejména – rozdíl mezi nárůstem v Česku a v ostatních zemích EU, třeba těch visegrádských. A tento rozdíl zkrátka může dost dobře přetrvat i po korekci metodiky tak, aby zahrnovala fixované ceny. S odsudky statistiků bychom i z uvedených důvodů měli být mnohem opatrnější, a politici zejména.
