Lukáš Kovanda: Inflace brzdí, podle analytiků ne dost. Ve hře je další zvyšování sazeb
Meziroční inflace v dubnu dále zpomalila, a to na 13,3 procenta v meziročním vyjádření. Vyplývá to z odhadů českých i zahraničních analytiků, které oslovila agentura Bloomberg. Údaj zveřejní Český statistický úřad tento čtvrtek, připomíná hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Ačkoli by cifra 13,3 procenta znamenala nejnižší inflaci od loňského března, i v samotné České národní bance sílí hlasy po tom, že v kontextu nadále až příliš vysokého růstu spotřebitelských cen je třeba přistoupit k dalšímu zvýšení základní úrokové sazby, alespoň signálního rázu. Hlasování bankovní rady ČNB skončilo minulý týden poprvé po letech nejtěsnějším rozdílem jediného hlasu, 4:3, a to ve prospěch ponechání základní sazby na úrovni sedmi procent.
Vláda nakonec bude rozpočet muset novelizovat, do schodku 295 miliard korun se podle všeho nevejde, ukazuje historie. Nelze vyloučit, že deficit bude nakonec až v pásmu od 350 do 400 miliard korun. Komentuje čísla k plnění rozpočtu za období leden až duben, které v úterý vydalo ministerstvo financí, ekonom Lukáš Kovanda. 
Lukáš Kovanda: Fialova vláda už tuší, že rozpočtový slib spíš nesplní
Názory
K navýšení sazby nedošlo přesto, že ČNB upravila svoji prognózu letošní inflace směrem vzhůru, a sice z 10,8 na 11,2 procenta. Trhy umocňují své sázky na to, že základní úrok ČNB kvůli stále rapidní inflaci nakonec ještě zvýší nebo že sazby bude muset ponechat na nynější již tak poměrně vysoké úrovni delší dobu.
Guvernér ČNB Aleš Michl, který hlasoval pro ponechání sazeb na stávající úrovni, z přetrvávajících inflačních rizik viní hlavně vládu premiéra Petra Fialy, respektive její rozpočtovou politiku. Vláda totiž za čtyři měsíce vytvořila historicky rekordní schodek 200 miliard korun.
Ukazatel HDP přifukuje razantní inflace
Pravda, vláda se v nominálním vyjádření rekordně rychle zadlužuje, za první čtyři měsíce vytvořila nejvyšší deficit historie, 200 miliard korun, přesto ale už příští rok bude velmi pravděpodobně splňovat maastrichtské kritérium pro přijetí eura spočívající v dosažení maximálně tříprocentní úrovně schodku veřejných financí v poměru k HDP. A to zejména z důvodu právě rapidní inflace.
Evropská centrální banka (ECB) zvýšila základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 3,75 procenta. Rada guvernérů rozhodla o zvýšení úroků posedmé za sebou, i když tempo zvyšování zpomalilo. Zpřísňováním měnové politiky se banka snaží dostat pod kontrolu inflaci, která stále zůstává vysoká. ECB v dnešním prohlášení současně uvedla, že od července přestane znovu investovat peníze ze splatného dluhu v rámci svého programu nákupu aktiv APP.
ECB posedmé za sebou zvýšila úroky. Inflace stále zůstává vysoká
Money
Premiér Fiala minulý týden zopakoval, že je pro něj nepředstavitelné vykazovat třísetmiliardové a vyšší rozpočtové schodky. Pokud v příštích dvou letech vláda skutečně dosáhne toho, že její schodek bude třeba jen několik desítek miliard pod úrovní 300 miliard, deficit veřejných financí bude nižší, než by odpovídalo úrovni tří procent HDP. To proto, že ukazatel HDP mocně přifukuje právě rapidní inflace. A deficit ve vztahu k HDP je samozřejmě poměrový ukazatel. Čím vyšší je tedy jmenovatel, v tomto případě tedy inflačně nafukovaná hodnota HDP, tím nižší je při daném deficitu, tedy čitateli, hodnota celého poměrového ukazatele.
Snížení schodku pod tříprocentní úroveň bude klíčovým volebním trumfem stran současné vládní pětikoalice. Budou říkat, že splnily svůj „vlajkový“ slib. A budou mít pravdu.
Průměrná úroková sazba firemních úvěrů dosáhla na konci prvního čtvrtletí 8,9 procenta. Pohybuje se tak okolo nejvyšších úrovní od roku 2004, kdy Česká národní banka tyto statistiky sleduje. Vyplývá to z dat centrální banky. Ještě před dvěma lety byly přitom průměrné sazby pod dvěma procenty.
Úvěry v tuzemsku jsou dražší než za globální krize. Firmy hledají útěchu v euru
Money
Co je ovšem podstatou? Rapidní inflace totiž představuje nejen velké zdražování, ale současně také velký přesun bohatství. Od střadatelů a bezdlužných k dlužníkům. A největším dlužníkem je vláda. Jinými slovy, běžní lidé, zejména právě střadatelé, vlastně vládě pomáhají už nyní splácet její dluh právě prostřednictvím vysoké inflace čili inflační daně, které čelí. Aniž by si uvědomovali, že vládě pomáhají její dluh splácet, třeba v podobě vyšších účtů za elektřinu nebo dražších vajec.
Z politického hlediska je na této inflační dani zvláště půvabné to, že se z jejího uvalení vláda může zcela vyvinit, i když to z uvedených slov guvernéra ČNB na její adresu tak nevypadá. Může se v očích podstatné části veřejnosti zcela vyvinit, přestože jí tato inflační daň výrazně pomáhá spravit veřejné finance. A navíc z příslušné inflace, vlastního důvodu navýšení inflační daně, může ještě třeba obvinit své politické oponenty. Podstatná část veřejnosti totiž snadno uvěří tomu, že za inflaci může někdo jiný než vláda. Ta navíc bude deklarovat svůj triumfální úspěch, až příští rok stlačí deficit pod zmíněnou úroveň maastrichtského kritéria. Tím si získá i rozhodující část médií.
