Lukáš Kovanda: Jimmy Carter vydláždil cestu pádu železné opony víc, než se o něm ví
Jimmy Carter, stvořitel kultu Ronalda Reagana, dereguloval více, než se o něm ví. A za pád železné opony i boom americké ekonomiky v letech 1983 až 2023 může také více, než se mu přiznává.
Včera zesnulý Jimmy Carter byl posledním z žijících prezidentů USA, jenž se z Bílého domě poroučel ještě ve 20. století. Dějiny se tedy opět hnuly. Carterův konec v prezidentském úřadu, pouze po jednom funkčním období, bývá vykládán jako začátek zářné, ba až kultovní éry Ronalda Reagana, které Carter pouze – a naštěstí – uvolnil místo. „Reaganova“ 80. léta vrátila Americe nízkoinflační prosperitu a světu nakonec i pád železné opony a jen o chvíli později i Berlínské zdi.
V lidovém výkladu je tedy oboje, navrácení prosperity Spojeným státům i vítězství ve studené válce, připisováno Reaganovi. Jistě ne bez opodstatnění. Nicméně ani Reagan se počátkem 80. let nezjevil jako „deus ex machina“. K „reaganovské“ prosperitě totiž v řadě ohledů dláždil cestu právě Carter. Doplatil však na setrvačnost ekonomiky. Někdy trvá i řadu let, než se dané hospodářskopolitické opatření kýženým způsobem projeví.
Zemřel bývalý americký prezident a nositel Nobelovy ceny za mír Jimmy Carter. Letos v říjnu mu bylo 100 let. Demokrat Carter vykonával prezidentskou funkci mezi lety 1977 a 1981. V roce 1982 se svou ženou Rosalynn založil Carterovo centrum (The Carter Center), kde pracoval další čtyři desítky let. Náplní centra bylo nastolit mír, bojovat proti nemocem a budovat naději. V roce 2002 Carter obdržel Nobelovu cenu za mír.
Zemřel Jimmy Carter. Prezident, který umetl cestu Reaganovi
Leaders
Carter rušil mnoho regulací
Carter je tak dnes vzpomínán coby muž, jehož vládnutí provázela nepříjemná stagflace, tedy kombinace mdlé ekonomické výkonnosti a poměrně vysoké inflace. Stagflace 70. let, vyhnaná ropnými šoky té dekády, skutečně do značné míry stála za tím, že ztroskotal už po prvním funkčním období. A že jej Reagan porazil.
Nicméně Carterova deregulace – či nakročení k ní – letecké dopravy, kamionové přepravy, energetiky a telekomunikací, tedy sektorů, jež byly administrativně spoutávány už od Velké hospodářské krize 30. let, nejen tužila prosperitu 80. let. Pomohla dokonce zkrotit mimořádně vysokou inflaci přelomu 70. a 80. let. Tato inflace, resp. tedy stagflace, ostatně byla Carterovi hlavním podnětem k oné deregulaci. Věřil, že deregulování je protiinflační. A ekonomický boom 80. let jej v tom utvrdil, přestože kredit za něj připsaly dějiny Reaganovi.
Staronový americký prezident bude mít velmi brzy šanci dokázat, že mu skutečně jde o obyčejné Američany a nikoli jen hrstku nejbohatších kamarádů. Chudší třetina obyvatel USA totiž rekordně nezvládá splácet své kreditní karty a dostávají se do velkých finančních problémů. Banky registrují nejvyšší podíl nesplácených úvěrů z kreditek od finanční krize 2008. Podle listu The Financial Times je jednou z příčin skutečnost, že peníze ušetřené během covidu lidem definitivně došly.
Američané rekordně nezvládají splácet kreditky. Donald Trump jim nepomůže, spíš jim ještě víc zavaří
Money
Růst konkurence v klíčových oblastech
Úspěch reaganovské ekonomické doktríny, jíž základy položil Carter, vedl v polovině 80. let k Reaganovu znovuzvolení. Dal mu oporu i v geopolitických snahách, dále zvýšil hospodářský náskok USA před Sovětským svazem, takže zásadně přispěl k rozbití železné opony na přelomu 80. a 90. let. Jemuž tedy Carter také svým způsobem dláždil cestu – alespoň tedy v ekonomické oblasti.
Carterovo deregulační úsilí konce 70. a samého začátku 80. let zostřilo konkurenci v řadě klíčových sektorů americké ekonomiky, umožnilo tak vzestup inovativnosti a konkurenceschopnosti, kterou regulatorně svazovaná Amerika v 70. letech postupně ztrácela.
Rozmach letectví
Nákladnost osobního létání klesla o polovinu, takže Američané mohli konečně dostupně do nebes. Létání tak ovšem navždy přestalo být doménou „horních deseti tisíc“. I to je Carterův odkaz.
Pamětnické turistické prospekty ještě ze 70. let, zachycující servírování nejvybranějších pokrmů typu humra přímo na palubě letadla jako v luxusní restauraci, působí dnes, v čase masového nízkonákladového létání, jako z jiného světa. Kdo z pamětníků však za tím časem teskní, a jistě jsou tací, jistě neteskní za absurdními cenami, jež létání tehdy doprovázely.
Slovensko stupňuje rétorický tlak na ukrajinské představitele. Po nedávných výpadech slovenského premiéra Roberta Fica, které cílily na ukrajinskou energetiku, se do sousedního státu ještě výrazněji opřel vlivný slovenský ministr obrany Robert Kaliňák. Otevřeně tvrdí, že ve slovenském zájmu je mír za jakoukoli cenu, která bude pro Ukrajinu představovat i velké územní ztráty.
Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák: Ukrajina se bude muset vzdát části území
Politika
Aerolinky nemohly s cenou pod určitou, administrativně danou úroveň, aby se nevrátily nebezpečně deflační tlaky typu těch z 30. let. Takže musely konkurovat něčím jiným než cenou. Letadla tak měnily alespoň v luxusní restaurace. Až Carter dal létání láci, lidovost, až dnešní masovost. Zavelel k nízkonákladovému létání.
Širší odkaz
Nízkonákladové létání ovšem není zdaleka jediný jeho odkaz dnešku. Vždyť solární panely nechal na střechu instalovat již roku 1979, tedy v době, kdy většina populace České republiky ještě ani nebyla na světě. Ano, šlo o střechu Bílého domu. Jestliže dnes Česko i jiné země zažívají boom „střešní solární minivýroby elektřiny“, Carter ji na samém jejím úsvitu pomohl popularizovat, čímž k boomu nepochybně přispěl.
Další deregulaci uskutečnil v oblasti logistiky. Náklady přepravy zboží Amerikou, coby podíl na hrubém domácím produktu, v důsledku klesly o 50 procent.
A tak bychom mohli pokračovat. Perioda nebývalé americké prosperity let 1983 až 2003, navíc let postupného snižování inflace, je z velké části Carterovým dílem. Souhlasí i americký Forbes, jenž loni napsal: „Ze všech prezidentů USA, Reagana nevyjímaje, byl právě Carter tím největším deregulátorem.“
Není ani vítězem, ani poraženým, přesto se bez něj žádná politická inventura uplynulého roku neobejde. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu i v minulém roce dělal to, co mu vychází po celou politickou kariéru – vyvlékal i ze situací, kdy už to s jeho budoucností vypadá bledě. A nejspíš v tom bude pokračovat i napřesrok.
Benjamina Netanjahua hned tak něco nezdrtí. Jak dlouho se polarizující politik ještě udrží u moci?
Politika
Být šlechticem musí být paráda, myslí si velká část lidí. Skutečnost je ale o poznání složitější. Své o tom ví jeden z nejpopulárnějších členů tuzemské šlechty William Rudolf Lobkowicz. Ten má ve slavném rodu na starosti mimo jiné digitální aktivity. A i díky tomu se setkal s Milanem Šemelákem. Ten nyní slovutnému rodu pomáhá ujasnit si, kým vlastně tradiční šlechta chce být v 21. století a jak se kvůli tomu musí proměnit. Dvojrozhovor s inspirativními muži původně vyšel v letním vydání magazínu Newstream CLUB a nyní si jej můžete poprvé přečíst v rámci Inventury 2024 byznysového portálu newstream.cz.
William Rudolf Lobkowicz a Milan Šemelák: Lobkowiczové jsou „v byznysu“ už 700 let. Taková perspektiva může inspirovat každého
Leaders
