Lukáš Kovanda: Rusko zbankrotuje už zítra po půlnoci, poprvé od časů Lenina
Rusko se podle všeho už zítra po půlnoci ocitne v platební neschopnosti, tedy v bankrotovém stavu. Na svůj dluh vůči zahraničním věřitelům tudíž zbankrotuje vůbec poprvé od začátku roku 1918.
Jedná se o mimořádnou událost, jež se stane milníkem v novodobých hospodářských dějinách Ruska. I jen takzvaný technický bankrot může navíc vážně zkomplikovat celou ekonomickou budoucnost Ruska, pokud by se někdy chtělo vrátit zpět na mezinárodní finanční trhy; muselo by totiž třeba počítat s tak jako tak citelně navýšeným úrokem na svém dluhu, jak dnes připomíná list Financial Times.
Zítra o půlnoci newyorského času, tedy v časných ranních hodinách pondělních času středoevropského, Rusku doběhne třicetidenní odkladná lhůta, která začala nabíhat poté, co země řádně neuhradila jednu ze splátek svého dluhu zahraničním věřitelům. Tato konkrétní splátka je v objemu zhruba 100 milionů dolarů. Kreml uvádí, že se o úhradu dané splátky pokoušel, západní sankce však znemožnily její kompletní uskutečnění.
Dne 25. května totiž Rusku skončila výjimka, kterou mu americké ministerstvo financí udělilo, aby Moskva mohla americkým investorům splácet svůj dluh dokonce i po invazi na Ukrajinu a v návaznosti na ni uvalených sankcí. Jakmile tato výjimka skončila, v podstatě neexistuje způsob, jak by mohli američtí věřitelé řádně získat ruskou splátku, jež jim náleží. Pokud země řádně nesplatí své závazky vůči věřitelům – a pokud tak neučiní ani během odkladné, dodatečné lhůty –, ocitá se v platební neschopnosti. Tady v bankrotovém stavu.
V případě Ruska půjde o technický bankrot. Země totiž má prostředky na to, aby mohla řádně hradit své běžící splátky. Úhradu však znemožňují sankce. Nastává tak paradoxní situace, kdy Rusko deklaruje připravenost dané splátky uhradit, a fakticky je schopno úhradu okamžitě uskutečnit, avšak v rámci mezinárodního bankovního systému je mu to v důsledku sankcí samotným Západem znemožněno. Západ tedy Rusku vlastně sám zakázal, aby mu dluh splácelo, a na základě toho se Rusko ocitne v bankrotu.
Spotřebitelská důvěra ve Spojených státech v červnu klesla na rekordní minimum. Vyplývá to z konečných výsledků průzkumu Michiganské univerzity. Američané se nyní potýkají s rostoucí inflací, panují ale rovněž obavy z příchodu hospodářské recese, uvedla agentura Reuters.
Strašák inflace drtí důvěru amerických spotřebitelů. Ta je na rekordním minimu
Money
Americké ministerstvo financí letos 25. května těsně po půlnoci newyorského času zakázalo přijímat americkým bankám a jednotlivcům splátky od ruské vlády. Ukončilo tak zmíněnou výjimku, na jejímž základě američtí věřitelé Ruska mohli i po uvalení sankcí nadále přechodně přijímat ruské splátky. 25. května ale tato výjimka skončila, v souladu s plánem nastíněným v době uvádění sankcí letos v zimě, po únorové invazi Ruska na Ukrajinu.
Rozhodnutí administrativy USA znamená, že Washington raději nechá Rusko zbankrotovat. Zavrhuje tedy možnost, že by Rusko postupně vyčerpávalo své rezervy na splátky dluhu, a nemohlo je tak využít třeba k financování války na Ukrajině.
Pokud Rusko zítra opravdu zbankrotuje, půjde o první bankrot země vůči zahraničí od začátku roku 1918, kdy vůdce bolševiků Vladimir Iljič Lenin stornoval carský dluh poté, co roku 1917 stanul v čele Rady lidových komisařů.
Bankrot však nelze chápat doslovně, jde opravdu o technický bankrot. Rusko bude mít nadále možnost financovat válčení na Ukrajině, například skrze příjem z vývozu energií, zejména plynu a ropy, do zemí EU.
Náš pan ředitel říká, nejsou lidi. A že paní učitelku, která křičí na děti, a ony pak doma pláčou, nemůže vyhodit. Prostě nejsou lidi. V tom jsou tedy učitelé sejf. Není náhrada, takže si mohou na školách dělat, co se jim zamane.
Dalibor Martínek: Co říci učitelům na konci školního roku? Děkujeme! Ale chtělo by to něco navíc
Názory
Jen za svůj export fosilních paliv utržilo Rusko během prvních sto dnů války na Ukrajině celkem 93 miliard eur. To odpovídá zhruba 2300 miliardám korun. Částku uvádí studie finského Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší, kterou tento institut zveřejnil v polovině června.
Podle studie se EU stála během prvních sto dnů války odběratelem celkem 61 procent celkového ruského vývozu fosilních paliv, tedy zejména zemního plynu a ropy. Země EU pořídily v Rusku během ukrajinské války fosilní paliva za zhruba 57 miliard eur, což odpovídá přibližně 1400 miliardám korun. Znamená to tedy, že během války platí EU Rusku za fosilní energie průměrně zhruba 14 miliard korun denně.
Vývoz fosilních energií do EU tak nyní představuje hlavní zdroj příjmů ruské státní kasy. Z důvodu sankcí a právě nadcházejícího státního bankrotu si totiž může Rusko jen obtížně, pokud vůbec, půjčovat na dluhopisových trzích.
Stěžejními dovozci ruských energií jsou během války země patřící k největším ekonomikám EU, Německo a Itálie, a pak také Čína. To jsou tedy nyní hlavní faktičtí sponzoři bankrotujícího Ruska. Zajišťují, že Rusko bankrot bezprostředně prakticky nijak nepocítí.
Místo očekávaného letního oživení čelí letecká doprava v Evropě stále dalším potížím – nedostatku personálu a narůstajícímu tlaku svých zaměstnanců hrozících stávkami. Důsledkem jsou tisíce zrušených letů, několikahodinová zpoždění a nekonečné fronty, upozorňuje agentura Bloomberg.
Chaos na letištích. Lufthansa ruší tisíce letů kvůli nedostatku personálu, další aerolinky kvůli stávkám
Money
Rusku k historicky rekordně vysokému objemu příjmů z vývozu značně dopomáhají vysoké ceny energií na světovém trhu. Průměrné ceny ruského vývozu jsou podle zmíněného finského institutu o přibližně 60 procent výše než ve stejnou dobu loňského roku, což Rusku umožňuje zcela potlačit nepříznivý dopad západních sankcí právě v oblasti obchodu s fosilními palivy.
Některé země navíc dokonce v době války navýšily svůj odbyt ruských fosilních paliv i hlediska ryze množstevního. Více tun, barelů či megawatthodin ruských paliv tak nyní nakupuje nejen Čína, Indie nebo Spojené arabské emiráty, ale také Francie, uvádí Centrum pro výzkum energie a čistého ovzduší.
Například v případě Francie jde podle finského institutu o vědomé rozhodnutí odebírat ruskou energii i v době války, neboť odběr Francie se většinově uskutečňuje na základě krátkodobých, nikoli dlouhodobých kontraktů. Krátkodobé kontrakty jsou takové, které se často nasmlouvaly už během války a pokud by Francie chtěla, mohla od nich také po invazi Ruska na Ukrajinu odstoupit.
Platební neschopnost čili bankrot spočívá tedy spíše v tom, že Rusko ztratí přístup na mezinárodní kapitálové trhy. Dramaticky mu zdraží obsluha dluhu a náklady půjčování si dokonce i třeba od čínských investorů. Bez toho bude obtížné získávat pro Rusko peníze na investice a zajišťovat ekonomický růst. Rusové se proto musí připravit na hluboký propad životní úrovně. Bankrotový stav Ruska může trvat třeba jedno desetiletí.
