Lukáš Kovanda: Vánoce jsou přehlídkou plýtvání. Vydělávají na něm obchodní řetězce i fitness centra
Lidé během svátků v průměru přibírají hned několik kil. To je důkaz toho, že předtím dali obchodníkům vydělat více, než museli. Vyšší marže řetězců jsou přímým výsledkem určité zákazníkovy nestřídmosti. Její následky, v podobě oněch kil navíc, pak po svátcích nestřídmé zákaznictvo zhusta řeší zakoupením permanentky do fitness centra. Z nestřídmosti tak profitují nejen řetězce, ale i „fitka“. A kola ekonomiky se točí. Kouzelný a marketingově stále neodbytněji podchycovaný příběh Vánoc s tak silným duchovním rozměrem jim poskytuje velmi účinné „mazivo“.
Fitness centra žijí nejen z předchozí nestřídmosti, ale i následné nedisciplinovanosti. Podstatná část lidí, kteří si onu permanentku, třeba roční, zakoupí, totiž do nich nejpozději od února dochází jen sporadicky, pokud vůbec. S tím fitness centra počítají. Staví na tom svůj byznysmodel. Například: pokud by všichni „permanentkáři“ docházeli, jak si v lednu předsevzali, zařízení „fitek“ se opotřebuje mnohem dříve. A dříve bude tedy třeba nových investic.
Je tohle vše snad obžaloba kapitalismu, obžaloba tržní ekonomiky? Vůbec ne. Trh je z lidské nestřídmosti a nedisciplinovanosti živ. Trh, to jsou vždy jen lidé, i ti „na druhém konci“. Obchodníci či podnikatelé. Vydělávají i na slabostech druhých, poháněni vlastní nenasytností. Tu se pak mnozí často jímají „opravovat“. Regulacemi, dotacemi, v krajním případě třeba centrálním plánováním. Víra ve stát povýšený nad trh je vírou v to, že lidé v jeho čele – v politice či na úřadech – jsou jaksi střídmí, disciplinovaní a prosti nenasytnosti.
Jaký přesně je ale ten mechanismus, který má takto oddělovat „zrno od plev“? Proč by měl být stát „zrnem“ a trh „plevami“?
Letošní Vánoce budou opět přehlídkou plýtvání. Nebude ovšem tak značné jako v minulých letech. Mimořádná inflace uplynulé doby Čechy zkrátka naučila jednat střídměji, byť rezervy by se stále našly.
Lukáš Kovanda: Nepřibírejme přes Vánoce, řetězce pak zlevní
Názory
Ve skutečnosti je trh i stát jen odrazem člověka. I s jeho nedokonalostmi, včetně těch výše zmíněných. Trh není božsky dokonalý mechanismus a politici a úředníci nejsou žádní andělé. A žádný božsky dokonalý mechanismus jejich selekce neexistuje.
Na skutečně svobodném trhu však rozhoduje každý. Každý z nás. Všichni dennodenně „hlasujeme“ svojí platební kartou, svými penězi. Jménem státu rozhoduje vždy mnohem užší okruh lidí, v krajním případě jediný absolutista nebo totalitární diktátor.
Máme-li pocit, že jsme svojí platební kartou hlasovali špatně, že někdo jiný využil našich – a svých – slabostí, jako je nestřídmost, nedisciplinovanost nebo nenasytnost, hledáme viníka. A prvním na ráně je přece trh. Trh, na kterém jsme ale tak špatně hlasovali! Neochotni si připustit své vlastní slabosti, svalujeme vinu na ostatní a hledáme někoho, kdo trh spoutá. Někoho, kdo "zajistí", abychom příště nepodlehli svým slabostem. Ty jsou ovšem lidské, přirozené, takže jimi samozřejmě disponují i ti, kdož nám slibují, že trh spoutají v náš prospěch. I tito politici či úředníci bývají jako my nestřídmí, nedisciplinovaní či nenasytní.
Čím více své svobody – včetně svobody podléhat na trhu svým slabostem! – politikům a úředníkům odevzdáme, tím nevyhnutelnější, koncentrovanější a závažnější dopad budou mít jejich slabosti na náš život. Jednou, až bude pozdě, pak shledáme, jak krásné - a vlastně i spravedlivé - bylo jenom podléhat a pykat za své vlastní slabosti, a jak zlé a nespravedlivé – ba přímo do nebe volající – je na vlastní kůži pykat za slabosti jiných.
