Největší zákulisní vyjednávání na světě. Začíná volba nového papeže
Volba nového papeže není jen duchovní záležitost. Volba papeže je volba nejvlivnějšího muže planety. Církev je nejstarší a nejmocnější organizace na světě. Má vlastní stát i banku. Pracuje s hmotnými i nehmotnými statky a působí na všech kontinentech. Proto existuje i snaha ovlivnit výsledek konkláve.
Přestože se konkláve odehrává za zavřenými dveřmi Sixtinské kaple a prezentuje se jako výhradně náboženský akt, ve skutečnosti jde o složitý a mnohovrstevnatý postup. Je to vícestranné vyjednávání, které začalo dávno před tím, než papež František odešel z tohoto světa.
Hraje se při něm nejen o moc a vliv, ale také o směr vývoje největší křesťanské organizace na světě. Zároveň i o to, jakou roli bude hrát katolická církev v současném složitém a proměnlivém světě. Je to geopolitická událost první kategorie, kterou si nemůže dovolit přehlížet nikdo z důležitých světových aktérů.
Vatikán je nejmenší stát světa, ale zároveň je to centrum nejstaršího nepřetržitě existujícího mocenského subjektu. Má svůj diplomatický sbor, zpravodajskou službu, majetek budovaný už od středověku a vliv, který přesahuje meze náboženských společenství. Papež sice není politik, ale má politický vliv srovnatelný s prezidenty velmocí. Možná větší, protože nečerpá svou autoritu z voleb, ale z víry.
Papež František byl výraznou hlavou katolické církve a jeho odkaz přesahuje hranice náboženského světa. Církev posunul kupředu v komunikaci, institucionálním fungování i duchovním životě. Reforma však ještě zdaleka není hotová. Kardinálové musejí najít někoho, kdo na jeho odkaz naváže.
František byl papež pro moderní dobu. Přetrvá v církvi jeho odkaz?
Leaders
Volbu sledují všichni
Volba papeže je proto sledovaná nejen věřícími, ale i politiky, vlivovými skupinami, zpravodajskými službami i médii. Jak ukázal papež František a jeho někteří předchůdci, kardinálové nevolí jen hlavu katolické církve, ale tvář, která ovlivní světový postoj – k migraci, LGBTQ+ komunitě, válkám a mezinárodním konfliktům včetně geopolitických vztahů nebo k environmentální krizi světa.
Do konkláve vstupují pouze kardinálové mladší osmdesáti let. Jenže to neznamená, že rozhodují jen oni. Na jejich názor má vliv také autorita starších kardinálů. Právě na konsistoři organizované po pohřbu papeže se všichni sejdou, aby se domlouvali, poznávali jeden druhého, sdělovali si postoje a rozebírali aktuální otázky a problémy církve.
Do děje zasahují také politici napříč kontinenty, státníci, diplomaté, vědci, podnikatelé a další názoroví tvůrci. Protože kardinálové nejsou mniši izolovaní v nepřístupných jeskyních. Jsou to biskupové, kněží a především lidé, kteří jsou ve svých zemích a diecézích aktivní a mohou podléhat tlakům okolí a událostí.
Svůj vliv se snaží uplatnit americké, čínské, izraelské i ruské lobby. Kardinálové, kteří se zúčastní konkláve, pochází ze 71 zemí. Evropané stále představují relativní většinu, ale stejně rozhodující vliv mají ti ze Severní Ameriky, Asie, Latinské Ameriky, Afriky i Oceánie.
A zemí s největším počtem volitelů zůstává Itálie, která má sama své favority na budoucí hlavu církve a drtivá většina papežů byla historicky z dnešní Itálie.
Vzhledem ke zdravotnímu stavu papeže Františka v jeho posledních dnech a měsících života je jasné, že se už dávno o jeho nástupci zákulisně jedná. Přesto je významný i fakt, že se mnozí z kardinálů navzájem neznají, někteří se doposud nepotkali a šanci spolu mluvit mají právě až po příjezdu do Vatikánu.
Papež vyjednavačem svého nástupce
Významným zákulisním hráčem zůstává sám zesnulý papež František, který do budoucího průběhu volby zasáhl ještě za svého života. Jmenoval 108 ze 135 volitelů, což je poměr, který do značné míry proměnil tvář kardinálského kolegia. Zasáhne do toho ještě omezení počtu volitelů na 120, přesto tak dal velký prostor Africe, Asii a Latinské Americe. Z konzervativní instituce udělal skutečnou světovou radu. Navíc působil už tím, na jaké mise a do jakých pozic jednotlivé kardinály posílal a usazoval.
František svými jmenováními a cestami významně formoval budoucnost církve. Jeho důraz na chudé, na sociální spravedlnost, světový mír, na ekologii a „synodální církev“, tedy církev založenou na dialogu, je citelným odkazem. Papež tak nepřímo vyjednával o svém nástupci dlouho před svou smrtí.
Svět truchlí. Zemřel oblíbený papež František. Krátce před jeho smrtí se na knižních pultech objevila kniha „Život. Moje cesta dějinami“, kterou papež František sepsal společně s Fabiem Marchesem Ragonou, vatikánským korespondentem televize Mediaset. Společně procházejí významnými událostmi, které formovaly dějiny, ale i přemýšlení a víru Jorge Maria Bergoglia, tedy později papeže Františka. Knihu česky vydalo nakladatelství Práh a server newstream.cz z ní nabízí exkluzivní ukázku. Papež František v ní vzpomíná na to, jak sledoval přistání Apolla 11 na Měsíci, což i pro něj byla dějinná událost. Nicméně jeho samotného již zanedlouho čekala mnohem důležitější chvíle…
EXKLUZIVNÍ UKÁZKA: Jak papež František prožíval přistání člověka na Měsíci
Enjoy
Hubeného papeže střídá tlustý
Jenže právě tato silná stopa se může stát překážkou. Po liberálovi do Vatikánu často přichází konzervativec. František čelil silné opozici. A ti, kteří mu odporovali, teď mohou tlačit na změnu kurzu.
Nezapomínejme, že současné konkláve se odehrává ve světě plném krizí. Probíhá válka Ruska na Ukrajině, která podrývá autoritu Evropy, konflikt mezi Izraelem a palestinským Hamásem, který rozdmýchává vztahy židů, křesťanů a muslimů, a po nástupu Donalda Trumpa sílí ekonomické napětí mezi USA a Čínou, které může vyústit ve změnu současného světového řádu.
Asie by tak mohla vygenerovat papeže, který bude rozumět Číně. Amerika má některé kardinály vstřícné k LGBTQ+ a tématu migrantů a uprchlíků, které bylo, mimochodem, také zdrojem výměny názorů amerického viceprezidenta Vance při návštěvě vatikánských představitelů a následně samotného papeže v den před jeho smrtí.
Hodně se spekuluje o papežovi z Afriky, jenž by mohl být prvním nejvyšším představitelem katolické církve tmavé pleti. Oba „papabile“ kandidáti přitom reprezentují konzervativní křídlo, a naopak vystupují třeba proti sňatkům stejnopohlavních párů. Nicméně dokážou rozumět islámu.
Před Vatikánem stojí i další otázky. Například modernizace pojetí katolické víry zohledňující postavení žen v církvi, a především pak v jejím vedení. Kardinálové jsou zatím výhradně muži a papežem může být historicky opět jen muž. Církev trápí počet aktivních věřících v západních zemích, sexuální násilí, zneužívání mladistvých, přístup k antikoncepci a svobodným matkám, otázky mladých generací a s tím související nástupnictví v církvi samotné.
Lidé téměř zaplnili Svatopetrské náměstí v Římě, aby uctili památku papeže Františka, další tisíce lidí jsou shromážděny v přilehlých ulicích, aby se s hlavou katolické církve naposledy rozloučily.
OBRAZEM: Pohřeb papeže Františka přilákal na náměstí sv. Petra až 250 tisíc truchlících
Leaders
Tajná volba jako Game Changer
Z pohledu vyjednávání je pak velice zajímavý akt konkláve jako takový, kde samotný název z latinského „cum clave“ znamená uzamčený. Po ranní bohoslužbě se kardinálové odeberou do Sixtinské kaple, kde složí slib mlčenlivosti a ti co nemohou volit odejdou. Za nimi se zabouchnou vrata a do zvolení nového papeže je kaple hermeticky uzavřena od okolí.
Odpolední volba proběhne zpravidla jednou. Pro vítězného kandidáta je třeba dvou třetin přítomných kardinálů. A tady to začíná být zajímavé. Protože, ať už do kaple vešel jakýkoliv kardinál s jakýmkoliv plánem, tohle je ten bod, který může všechny spřádané sítě rozcupovat na kousky.
Konkláve je prostředí, kde se předem dohodnuté strategie mohou rozplynout v první volbě. Vznikne uzamčený mikrovesmír, ve kterém musí dojít k dohodě a kde kardinálové mohou měnit názory a hlasovat i proti vlastnímu přesvědčení, aby zabránili patu nebo posílili volbu „menšího zla“.
Tak jako tak, konečné rozhodnutí je výsledek stovek rozhovorů, ústupků, dohod o obsazení úřadů a vyvažování moci. Nejde jen o volbu osoby, jde o mapu budoucnosti církve. Vítězí ten, kdo se dokáže stát mostem mezi tábory.
Až se nad Sixtinskou kaplí objeví bílý kouř a svět uslyší „Habemus Papam!“, nebude to triumf žádné frakce. Bude to vyústění největšího zákulisního vyjednávání na světě. Svatý stolec si vybere svého pastýře a svět se postaví před další kapitolu dějin víry i moci.
