Nízkouhlíkové teplárenství v Česku je v nedohlednu. Závazky k EU Česko asi opět nestihne
Teplárenský sektor čeká nízkouhlíková transformace k roku 2030. V připravovaných fondech jsou zatím vyčleněny desítky miliard. Konečná částka veřejné podpory ale zatím není jasně stanovena. Teplárenské sdružení odhaduje potřebnou částku k celkové transformaci na 100 miliard korun. Tímto tempem teplárny ekologické závazky nestihnou, píše ve svém komentáři Lubomír Kuchynka, ředitel AC Heating.
Podle studie ČVUT se v této koncepci transformace řeší nahrazení uhlí především zemním plynem, částečně i biomasou a energetickým využitím odpadů. Toto je ale třeba považovat za přechodné řešení, které sice přináší významné snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s uhlím, ale vůči závazkům směrem k EU to určitě nelze považovat za cílový stav.
Drahý plyn není řešením
Jak správně anoncují univerzitní odborníci, plány na transformaci výroby tepla musí zároveň zohlednit očekávaný rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE), kam spadají solární kolektory, fotovoltaické elektrárny a tepelná čerpadla, spolu s akumulací tepla a navrhnout celý vývoj systémů dodávky tepla tak, aby umožňovaly postupnou integraci decentralizovaných zdrojů tepla založených na obnovitelných zdrojích.
Navíc avizovaným přechodem tepláren na plyn se nic moc nevyřeší – jako ostatní energie se jeho cena šplhá nahoru. Logická cesta je snížení energetické náročnosti domů a decentralizace distribuce tepla – to znamená snížení energetických spotřeb domů, omezení tepelných ztrát způsobených přepravou tepla (konec vytápěným chodníkům a silnicím) a přechod na obnovitelné zdroje.
Diskuse před dvěma lety v Evropě byla vyloženě protijaderná. Dnes ne že by byla úplně projaderná, ale už má nad jádrem nadhled. Smiřují se s tím. Česko v tom sehrálo důležitou roli. Teď nás totéž čeká s plynem, říká vicepremiér a ministr resortů průmyslu a dopravy Karel Havlíček v rozhovoru pro newstream.cz. Další vláda bude podle něj krom dostavby Dukovan připravovat i plán pro Temelín, malé reaktory nic nevyřeší.
Česko mění pohled Evropy na jádro, říká vicepremiér Havlíček
Politika
Ideálním příkladem je vlastní kotelna s tepelnými čerpadly a fotovoltaická elektrárna na střeše. Dům se tak stane soběstačným ve výrobě a spotřebě potřebné energie. Zdražení se může projevit maximálně při zvýšení cen elektřiny. Cenu tepla z tepelných čerpadel však ovlivní maximálně do jedné třetiny, zbytek je totiž zadarmo z okolního prostředí – vzduchu.
Našinec nespěchá aneb rychlost integrace OZE tápe
Přitom současný stav v Česko nelze ani nazvat přípravou na transformaci energetické soustavy.
V teplárenství se řeší vliv zdražování paliv a strmý nárůst cen emisních povolenek, které vydává Evropská unie. Pro teplárny po celé České republice jde o existenční problém, stoupající ceny povolenek jsou pro ně neúprosné. Větší zdražení tepla si nemohou dovolit, hrozí totiž hromadné odpojení domácností od dodávek tepla. A co na to stát? Nová vláda zatím přešlapuje na místě a spíše tápe, strategie nadcházejících kroků energetické politiky je nejasná. Natož jejich exekutiva.
Bývalá vláda, konkrétně Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením ministra Havlíčka, zase měla v plánu teplárnám zčásti kompenzovat peníze za emisní povolenky do doby, než přejdou z uhlí na ekologičtější druhy paliv. MPO chtělo částečně sanovat provoz tepláren, které nedokázali od roku 2005, kdy byl Evropskou unií jako první zaveden velký systém pro obchodování s emisemi skleníkových plynů, inovovat své investiční strategie a začít s obnovou svých provozů na ekologičtější alternativní zdroje.
Energetická krize se kvůli vojenskému konfliktu na východě Evropy může dále prohloubit. Hned po otevření trhů cena plynu vzrostla o 35 procent. Mezitím Němci přehodnocují své energetické plány.
Plyn zdražil o dalších 35 procent, Německo možná přehodnotí uhlí
Money
Ekonomické i ekologické šílenství
Plán za bývalé vlády hovořil o tom, že na kompenzace by údajně měly nárok pouze teplárny, které se zavážou, že v brzké době přejdou z uhlí na ekologičtější zdroje, jako jsou biomasa, odpady nebo zemní plyn. Vždyť ale takový postup jde proti principům ekonomickým i ekologickým. Místo změny systému stále jen záplatujeme, a to z kapes daňového poplatníka. MPO by tímto krokem šlo naprosto proti logice podpory spíše zdrojů šetrných k životnímu prostředí i proti smyslu povolenek, které mají podniky motivovat, aby co nejrychleji skoncovaly se spalováním uhlí, stejně tak proti energetickému trhu a férovosti hospodářské soutěže, kde existuje mnoho licencovaných dodavatelů schopných ihned dodávat šetrné zdroje tepla.
Otázky, proč nedokážou teplárny efektivně přejít na zelenější technologie z vlastních zdrojů, přičemž dividendy jsou akcionářům stále vypláceny, proč se teplo koncovým odběratelům za poslední roky pouze zdražuje a výhled na změnu chybí, nebo proč je transformace teplárenství vázána na dotační podporu státu, jsou na bíle dni.
Pro české teplárenství současnosti lze zvolat pouze: Quo vadis, Domine?
