David Ondráčka: Paříž zazářila, Češi sbírali drobky. Kam směřovat státní podporu sportu
Olympiáda proběhla v Paříži francouzsky velkolepě, od mimořádného ceremoniálu ve městě, sportovišť přímo pod Eifellovkou, po udržení bezpečnosti. Pro českou výpravu skončily hry z hlediska počtu medailí neúspěchem, získali jsme „jen“ pět medailí, což je pokles proti minulým olympiádám. Jasně, mnohdy to uniklo těsně a každý úspěch je v obrovské globální konkurenci skvělý. Ale je dobré diskutovat, co to říká o českém sportu a jak ten funguje. A jestli úspěchy reprezentace a medaile z olympiád mají být kritériem pro rozdělování veřejných peněz do sportu. Jinými slovy, zda mají dostávat víc peněz ti, co vozí medaile a tím zviditelňují Česko na globální scéně.
Debata je aktuální, protože i tato vláda a její koaliční poslanci chystají „všeobjímající“ zákon o sportu. Není jisté, že se to stihne do voleb, ale sportovní lobbing v této věci jede v zákulisí naplno. Zákon má právně ošetřit některé stávající nejasnosti a hlavně přivést do sportu nové peníze. Místo nejistých dotací má dát sportovním organizacím jistotu pravidelného financování. Svazy by mohly dostávat peníze z loterií, ale i od hospodských, mohly by přitéci z daní, z veřejných zakázek nebo ze zdravotních pojišťoven, ale třeba i z poplatků za vysílání sportovních přenosů. Ve hře je také vznik ministerstva sportu, které mnozí sportovní bafuňáři roky chtějí. I proto je Paříž dobrou příležitostí o tom mluvit a hlouběji přemýšlet.
Dávat na sport veřejné peníze?
Každá diskuse o veřejné podpoře sportu začíná v krajních polohách. Někdo řekne, proč máme platit nějaký bizarní sport, na který se nikdo nedívá, ať si seženou sponzory a platí si to sami. A dětem ať sport platí rodiče, když z nich chtějí nové Jágry a Železné. A když už, tak ať stát podporuje masové sporty, co dělá hodně lidí a mají tu tradici, takže fotbal a hokej.
Olympiády už dávno nelámou sportovní rekordy tak často jako v minulosti. Je čas dát sportovcům prostor, aby podali vyšší výkony, což bude divácky (i komerčně) zajímavější než dnešní sport. To tvrdí skupina kolem australského byznysmena Arona D’Souzy. Jak to chce udělat? Umožnit doping.
Mužský hormon u žen? To je nic proti povolení dopingu, aby sport přilákal nový zájem diváků i reklamního průmyslu
Zprávy z firem
Opačný pohled je, že je povinností státu podporovat sport víc, ten je dlouhodobě podfinancovaný, má hluboký investiční dluh do sportovišť (rozpadající sokolovny). Je v našem zájmu, aby lidi sportovali, je to forma investice do zvýšení zdraví společnosti. Jednoduše když děti nebudou fetovat, ale běhat za mičudou, je to lepší. A když staří nebudou moc tlustí, ušetří tím zdravotnictví i daňový systém. Sport je součástí společnosti a pokud chceme vidět na olympiádě hvězdy, musí sportovat hodně lidí a mít širokou základnu.
Sport je všude
Sport je oblastí přirozeně a historicky prorostlou celou společností. Jde celou strukturou veřejné správy, od poslední obce po centrální úroveň, od pralesní ligy po extraligu a reprezentaci. Když jdete hlouběji, otvírá se velmi komplexní obrázek systému financování sportu, sportovních organizací, od sportu a sportovišť pro všechny, až po vrcholový, profesionální sport. Od sportovních kroužků, oddílů, škol, přes dobrovolníky a trenéry, až po investice do hal, sokoloven, tělocvičen, nebo velké haly, fotbalové stadióny, bazény či skokanské můstky. Je zřejmé, že bez veřejných peněz by malé sporty nemohly fungovat, nesehnaly by sponzory, nemohly by zajistit konkurenceschopné tréningové možnosti.
Zjistíte nesmírně složitý ekosystém všemožných právních entit a forem, které ve sportu působí. Od neziskových spolků a sdružení, asociací, svazových forem, přes "eseróčka", až po kluboké akciovky, třeba fotbalové. Oddíly jsou propojené se školami, mnohde vlastněné obcemi, každá sportovní disciplína má svůj svaz, který organizuje soutěže, pořádá turnaje, spravuje majetek. A velké asociace typu Sokol, Junák s tisíci členy, pak střechové entity jako ČUS (Česká unie sportu), pohrobek ČSTV. A samořejmě Český olympijský výbor, který má na starosti právě reprezentaci a olympiády, ale chce mít větší vliv i mezi těmito vrcholy a shání na to peníze. A otázka je, kolik veřejných peněz má jít přes tyto střechy a asociace a kolik a jakou formou může jít přímo dolů na základní úroveň. A jak strategicky nastavit klíče a kritéria pro jejich distribuci.
Olympiáda v Tokiu začíná za několik dní a kolem každých her se točí i velké peníze. Až desítky miliard dolarů. Kde končí tyto příjmy? Na to odpovídá sportovní funkcionář Jiří Kejval. 
Miliardy z olympiád jdou zpátky do sportu, říká sportovní funkcionář Kejval
Money
Složitý systém financování
Máme nesmírně složitý systém financování sportu na mnoha úrovních. Státní podpora ležela dlouho na Ministerstvu školství (a tělovýchovy), kde též zůstala metodická podpora. A prolobovala se Národní sportovní agentura, která je nyní sportovní průtokový ohřívač rozdělující státní dotace. Po krachu Sazky, kde byli sportovní svazy akcionáři, přišel sport o své zlaté tele, které neslo každý rok dividendy, ze kerých sport částečně žil. Dnes Sazku vlastní byznysmen Karel Komárek a "prachy" jsou jeho. Sport přišel za státem a říkal: "Dej dotace, jinak se to celé zhroutí."
S tím je samozřejmě (a bohužel) spojený neskutečný klientelismus ve sportu, budovaný od dob ČSTV a Sazky, který trvá už 30 let. Sportovní šéfové si postupně vybudovali silnou pozici, kontrolují finanční toky a drží moc nad svými organizacemi. Přerozdělování státních a veřejných prostředků probíhá pod jejich dohledem, a jakýkoliv odpor může být trestán. Kontrolní mechanismy jsou formální, a i když občas zasáhne policie, změny jsou většinou jen dočasné. Politický vliv se kupuje snadno, například přes lístky na zápasy. Kauzy rychle mizí a systém pokračuje bez zásadních změn.
Francouzské hlavní město finišuje s přípravami Olympijských her. Mezinárodní olympijský výbor se přitom snaží změnit letitý trend nadměrného utrácení a skandálů. Potíž s olympiádami, kterým se přezdívá největší show na světě, je v tom, že organizátoři her příliš dlouho nevěděli, kdy přestat utrácet. 
Olympijský výbor hledá očistný směr. Hry se mají vrátit k investiční střídmosti
Enjoy
Zástupci sportovních svazů dlouhodobě požadovali stabilnější financování, ideálně s vlastní rozpočtovou kapitolou a stále vyššími částkami. Cílem předsedy České unie sportu Miroslava Jansty a spol. bylo zřízení Ministerstva sportu s rozpočtem 12 až 15 miliard (počítáme do toho stát, kraje i města), a hlavně mít vlastní a jistou rozpočtovou kapitolu. „Cílem je, aby se sport finančně vyrovnal kultuře,“ argumentovali důležitostí sportu pro prevenci proti drogám a obezitě. Dnes to plní Národní sportovní agentura s miliardami alokovaných prostředků. Lidé zapojení do těchto procesů přinesli své osobní i institucionální zájmy a ovlivňují, jak stát financování sportu realizuje, přičemž střídající se ministři školství nedokázali proti zavedenému systému zasáhnout. A jejich sen zůstává ono Ministerstvo sportu a vlastní rozpočet, který už si rozdělí.
Vnitro, obrana a hasiči
Ale kromě školství hrají roli i Ministerstvo vnitra - mnoho našich sportovců je totiž zaměstnáno pod vnitrem. A nezapoměňme, že vnitro má pod sebou i hasiče, a hasičský sport (závody dobrovolných hasičů) má jednu z nějvětších základen. Ano, je to bráno jako sport. A také MInisterstvo obrany, které má svou Duklu. Všimněte si, že mnoho olympioniků jsou formálně zaměstnanci obrany, mají vojenské frčky, mají na obraně úvazek, který je živí a umožňuje jim se věnovat tréninku. A když přivezou medaili, vyfotí se s nimi ministryně nebo premiér.
Šampaňské pro vítěze a VIP, medaile od Maison Chaumet, obleky pro personál od Louis Vuittona. Největším sponzorem pařížské olympiády bude král luxusu Bernard Arnault a jeho impérium. Olympiáda se v Paříži koná po sto letech a takovou parádu sport asi ještě nezažil. 
Jako zlatokopek ráj. Šampaňské, Vuitton, Dior a spol. pozlatí pařížskou olympiádu
Enjoy
Poptávka po letní olympijské kolekci, kterou nabízí oficiální partner českého týmu, společnost Alpine Pro, roste. Největší zájem mají lidé o trička, mikiny, kšiltovky a osušky, řekla mluvčí firmy Veronika Šálová. Ve srovnání s kolekcí na poslední letní olympijské hry v Tokiu před třemi lety je podle ní ta letošní dražší, a to kvůli vyšším cenám za dopravu či tisk. Olympiáda v Paříži začne v pátek a potrvá do 11. srpna.
Z olympijské kolekce Alpine Pro jdou nejvíce na odbyt trička a mikiny
Zprávy z firem
