Pavel Maurer: Konec psího guláše. Jihokorejci schválili přelomový zákon
Dáte si dnes k večeři „smažené artyčokly“ nebo raději „kokršpanělské ptáčky“? Ne, věřte mi, že jako Evropan a též vlastník a milovník několika psů vůbec nechci zlehčovat horkou až trochu bulvární zprávu, která obletěla celou naší planetu. A sice že v Jižní Koreji před pár dny schválili zákon zakazující konzumaci a prodej psího masa, chování a porážení psů pro tyto účely, uzavření „psích restaurací“ atd.
Podle zahraničních tiskových agentur je to přelomová norma. Končí staletá tradice pod rostoucím tlakem veřejnosti na ochranu zvířat a humánní zacházení s nimi. Celkem 94 procent Jihokorejců, obyvatel země, která zaplavila svět inteligentními globálními produkty typu Samsung, Kia, Hyunday, LG, uvedlo podle výzkumné instituce Animal Welfare Awareness, že psí maso v posledním roce nejedli a 93 procent jich nehodlá psí maso jíst ani v budoucnu.
Vysoká pokuta i vězení
„Psí zákon“ bude od roku 2027 trestat za chov, porážku a prodej psího masa pro konzumaci lidmi až třemi roky vězení a pokutou 30 milionů wonů, tedy více než půl milionu korun. Postihy pro ty, kteří psí maso budou jíst, zákon neuvádí.
Není olej jako olej. Ten olivový působí blahodárně na vaše zdraví. Tohle tekuté zlato ale přitahuje také šmelináře. Dejte si pozor, jakou kvalitu kupujete, radí ve svém pravidelném sloupku na newstream.cz gastroinfluencer Pavel Maurer. 
Gastroinfluencer Maurer: Pro olivový olej nechodím do supermarketu, ale k pěstiteli
Enjoy
Je vám to téma odporné? Máte domácí mazlíčky stejně jako já? Tak se pojďme objektivně porozhlédnout po světě, co je vlastně z hlediska morálky, vztahu k přírodě, chuti, tradičním zvyklostem obvyklé a nepřijatelné a nebo lokálně úplně v pořádku. Máme svoji jedinečnou „kulinární pravdu“ my v Evropě, či v USA nebo druhá (větší) polovina planety? Jak nás asi vnímá obrovský muslimský svět, kde je zapovězeno vepřové maso?
Různé zvyky i tradice
Nezapomeňme také na Indii (miliarda a půl obyvatel), která kromě toho, že tu žije téměř 50 procent vegetariánů, tak navíc většinově vyznává posvátnou krávu - porážka, pojídání jejího masa nebo zpracování její kůže je pro hinduisty naprosté tabu. Židovské zákony kašrutu (tedy co je košer a co trejfe) pak jsou jedním z nejtvrdších rituálních principů judaismu ve vztahu k surovinám, potravinám a jídlu vůbec. Asi přeskočím oblíbenou pochoutku - morčata v některých zemí Jižní Ameriky, třeba i francouzskou slabost pro žabí stehýnka.
Jsou tu však stamilionové destinace v Asii, Indonésii a ostrovních zemích Pacifiku, kde pojídání hmyzu, brouků, škorpionů na všechny způsoby je zcela běžnou součástí místní gastronomie. Také nesmíme zapomenout na Indočínu, Vietnam, Kambodžu, Laos, kde mnozí návštěvníci (mne nevyjímaje) ochutnali místní speciality z hadů jako exotický zážitek. Lokální běžné jídlo.
O Italech se traduje jejich umění žít a jíst. Každoročně se o tom přesvědčují miliony turistů vracejících se z dovolené s nějakým tím kilem navíc. Pasta, pizza, frutti di mare. To všechno má společný jmenovatel. Tu pravou Itálii lze ale ochutnat i v Praze na Míráku. V restauraci Aromi italského šéfkuchaře Riccarda Lucqueho, která se aktuálně umístila v žebříčku Top 50 italských restaurací a světě mimo Itálii. Podnik obsadil 25. příčku.
Pražská restaurace Aromi zabodovala v prestižním žebříčku. Je jednou z nejlepších na světě
Enjoy
Kdo má pravdu? Jsou to miliardy lidí se svými zvyky a nebo naše tzv. anglosaská civilizace? Mimochodem, v Evropě bylo pojídání psů ještě nedávno, před nějakými dvěma sty lety celkem běžné a určitě ne mimo zákon.
Jiný kraj, jiný mrav! „Člověk neví, po čem ztloustne,“ říkala moje moravská babička. Tak prosím berte jen jako bonmot, ale co se týká pojídání psů v super technologicky vyvinuté společnosti, to beru spíše jako jakousi setrvačnost starých časů a nebo pouze jako nezbytnost v době hladomoru. Snažím se co můžu, abych pochopil místní specifika, odlišnou kulturu, tradici, dokonce i obchodní zájmy tisíců farmářů, řezníků a restauratérů, kteří přichází o svou legální psí živnost, snažím se vnímat naši planetu jako barevnou škálu rozdílných kultur, ale pokud by mi někdo nabídl za mého psa na guláš třeba i milion, tak jej neprodám!
