Pavel Štěpánek: V inflaci není vítězem nikdo. Ani důchodci
„Rozmohl se nám tady takový nešvar, totiž tvrzení, že důchodci jsou vítězi v současné vlně inflace, protože jim valorizační schéma růst cen dorovnává. Což prý není fér, když ostatní trpí,“ píše v komentáři pro Newstream Pavel Štěpánek, bývalý člen bankovní rady ČNB a hlavní ekonom společnosti Fondee.
Ano, státní rozpočet se topí v problémech a je třeba s tím něco dělat. A břemeno výdajů na důchody je ohromné a stále roste. Ale… Tato valorizační důchodová statistika jaksi pomíjí lidský rozměr problému. Totiž, že drtivá většina důchodců kvůli inflaci opravdu propadla a dále propadá do hlubší chudoby. Valorizace nevalorizace. Prosím, nedělejme z důchodců viníky, jsou obětí inflace zrovna tak jako ostatní.
Vězme ale, že třeba nová proporce mezi základní a procentní výměrou důchodu jen posune první důchodový pilíř k ještě většímu rovnostářství, než jaké je v něm dnes. Tedy ještě více se vyhrotí rozpor mezi zásluhovostí a solidaritou. Téma pro politiky a sociology, i pro každého jednoho z nás: co je spravedlivé a co už nikoliv? Bude kolem toho těžká debata a pak ještě těžší rozhodnutí.
Od ledna se opět zvyšují důchody, tak jako každý rok. Tentokrát v průměru o 825 korun měsíčně. Průměrný starobní důchod, který pobírá téměř dva a půl milionů penzistů, má činit již téměř dvacet tisíc korun. Vůči průměrné mzdě, která se očekává kolem čtyřiceti tisíc korun, jde o více než pětačtyřicet procent.
Dalibor Martínek: Důchodci jsou miláčkem českých politiků. Změní na tom něco budoucí prezident?
Názory
Mimochodem, inflace nemá a nemůže mít vítězů. Nejsou jimi ani ti „šťastlivci“, kterým redistribuční efekt inflace dočasně přihrál něco navíc. V inflaci není doopravdy vítězem nikdo, spíše jsou tu jen prohrávající. Mění se investiční záměry, spotřební vzorce, ztrácí se perspektiva, elán, optimismus. A můžeme se dočkat i očekávání, že inflace není jen dočasná, ale že tu s námi bude i nadále. Toho by se měly centrální banky bát jako čert kříže.
Co s tím? Poté, co se nějak zakvedlá s prvním důchodovým pilířem, musí hned přijít na pořad hlubší zamyšlení co dále. Bráno čistě optikou bilance důchodového systému, úpravy prvního pilíře pomohou, ale nejspíše to nebude stačit k vyřešení zásadních důsledků demografického vývoje v příštích 50 letech.
Čeká nás tedy výzva daleko větší, a to postavit systém, kde lidé budou sami mít větší odpovědnost za to, jaký životní standard budou jednou v důchodu mít. Tedy je třeba reformy, kde sice přetrvá solidární prvek, ale ten bude doplněn větší vahou fondového hospodaření. Bez silného druhého a třetího pilíře nemůže existovat stabilní řešení.
Důchodci letos výrazně porazí inflaci. Průměrná starobní penze vzroste o 4,4 procenta nad inflaci, což nemají ani pracovníci ČNB s inflační doložkou.
Lukáš Kovanda: Důchodci se mohou tiše smát. Polepší si výrazně víc než rodiny s dětmi
Názory
Je to ale jako bychom si k udělání takové reformy dost nevěřili, jako bychom se báli toho, že větší odpovědnost jedince samozřejmě znamená i větší riziko, že tu narazíme na geneticky zakódovanou nedůvěru občanů ve stát a státu v kapitálový trh. Jako bychom se báli toho, že ekonomicky aktivní část populace bude muset nejen financovat průběžný systém (byť reformovaný), ale bude také stát před výzvou akumulovat si pro sebe kapitál ve fondových složkách systémů (ať už o své samostatné vůli, nebo z vůle či s podporou státu), aby si kýžený standard do důchodu zajistila.
Mluvíme-li tedy o budoucnosti důchodů (a důchodců), právě odvaha politiků udělat něco s delší perspektivou by mohla být tím největším dárkem pod stromečkem. Přejme jim i dalším generacím, aby tu odvahu měli.
Čtyři velká D. Pod tento kód lze shrnout program Fialovy vlády, která získala důvěru sněmovny. Co znamenají ona D? Pojďme na jedno po druhém.
Dalibor Martínek: Reforma penzí nebude, Dukovany možná. Hlavně ať je Fiala slušný
Názory
