Petr Dufek: ČNB čeká ještě kus práce
Nové členy bankovní rady ČNB už známe. Jakou taktiku v boji proti inflaci zvolí, se můžeme jen dohadovat. Jedno je jisté, čeká je velký kus práce, především pak na poli tvorby inflačních očekávání, píše v komentáři pro Newstream Petr Dufek, hlavní ekonom banky Creditas.
ČNB jako jedna z prvních rozeznala blížící se inflační riziko a začala zvyšovat úrokové sazby v čase, kdy ještě Fed i ECB ujišťovaly svět, a především pak finanční trhy, o pomíjivosti inflace. Za poslední necelý rok se tak základní sazba tuzemské centrální banky zvýšila o 550 bazických bodů na aktuálních 5,75 procenta a je velmi pravděpodobné, že ČNB v tomto směru neřekla poslední slovo. Od červnového zasedání bankovní rady se proto očekává další navýšení repo sazby o minimálně 75 bodů, jak už to ostatně naznačil sám dosluhující guvernér.
Bude to vlastně taková tečka za prací stávající bankovní rady, která už většinu práce – alespoň pokud jde o sazby – vlastně odvedla. Nové vedení ČNB bude moci úrokové sazby už spíše jen doladit, případně je může doplnit nějakým novým inovativním řešením v podobě kurzového režimu, který by zajistil silnější korunu, a tím pádem i menší tlak zahraničních cen na domácí cenovou hladinu.
Prezident Miloš Zeman jmenoval viceguvernérkou České národní banky (ČNB) předsedkyni Národní rozpočtové rady Evu Zamrazilovou a novými členy bankovní rady hlavní analytičku Hospodářské komory a poradkyni premiéra Petra Fialy (ODS) Karinu Kubelkovou a ředitele sekce finanční stability ČNB Jana Fraita. V radě nahradí od července stávajícího guvernéra banky Jiřího Rusnoka, viceguvernéra Tomáše Nidetzkého a člena bankovní rady Vojtěcha Bendu.
Do rady ČNB se vracejí Zamrazilová a Frait, novou členkou je Kubelková
Leaders
Aby takové řešení však mělo skutečně viditelný efekt na vývoj inflace, muselo by se jednat o poměrně výrazné posunutí koruny k silnějším hodnotám, které by ovšem mělo negativní dopad na v současné době utlumený exportně orientovaný průmysl. Posuny v řádu desetihaléřů by totiž byly jen jemným laděním, které by sice mohlo omezit aktuálně vyšší volatilitu kurzu, ale se samotnou inflací by v žádoucím směru příliš nezahýbalo.
Nové vedení sice nastupuje v situaci, kdy jsou úrokové sazby ČNB nejvyšší za posledních 23 let, avšak velký kus práce ještě zbývá udělat především na poli tvorby inflačních očekávání. Ta jsou totiž aktuálně téměř nejvýše v historii, a to nejenom v podnikatelském sektoru, ale i v případě domácností.
Tato očekávání, která každý měsíc publikuje statistický úřad, totiž ovlivňují rozhodování firem v jejich cenové a investiční politice nebo při mzdovém vyjednávání. Stejně tak i domácnosti „řízené“ strachem z přetrvávající vysoké inflace mění svoji spotřebu, posunují ji v čase, stejně jako investice nebo své úspory.
Už jste si toho mohli všimnout v březnu, kdy raketově vystřelila cena benzínu a nafty. Při cestě po dálnici najednou mnohem více řidičů jezdilo v pravém pruhu, rychlost 120 v hodině. O pár měsíců dříve půlka aut svištěla v levém pruhu, sto padesát na tachometru. Jasná a jednoznačná změna spotřebitelského chování, kterou dokládají i první statistická data. 
Dalibor Martínek: Lidé začali šetřit. Co jde, prodávají a méně nakupují. Co přijde dál?
Názory
Z pohledu nástrojů už ČNB odvedla většinu práce, nyní je čas na jasnou komunikaci, pomocí které by měla širokou veřejnost přesvědčit, že to se snížením inflace k cílovým dvěma procentům dál myslí opravdu vážně.
Už na srpnovém zasedání bankovní rady se ukáže, zda se ČNB vrátí k dřívějším tolik oblíbeným tezím ECB a Fedu o dočasnosti či pomíjivosti inflace, nebo zda kontinuálně naváže na práci stávající bankovní rady. Nebo jinak, zda bude snažit inflaci „vysedět“, nebo bude dál aktivně jednat.
Autor je hlavním ekonomem Banky Creditas
Koruna posiluje, trh se bál „holubičího náletu“, který se ale nekoná. Noví radní ČNB Zamrazilová, Kubelková a Frait jsou totiž hlavně pragmatici, dva z nich navíc trhům již dobře známí.
Lukáš Kovanda: Holubičí nálet se nekoná. Noví členové rady ČNB jsou hlavně pragmatici
Názory
Lidem v Česku letos klesne životní úroveň nejvýrazněji od vzniku republiky v roce 1993. Potvrzují to nejnovější čísla ČSÚ k vývoji reálných mezd. Frustrace a nespokojenost obyvatelstva, zejména sociálně zranitelných skupin, narůstá každým dnem. Výhledově hrozí vážný společenský a politický rozkol.
Lukáš Kovanda: Česko míří do krize, jakou nepamatuje
Názory
