Po summitu Biden-Putin: Pokud Západ na Rusko nezatlačí, bude Moskva vítězit

Chladná normálnost, minimální konkrétní výsledky a pouze mlhavé přísliby do budoucnosti. Tak se dá charakterizovat tolik očekávaný červnový summit amerického prezidenta Joe Bidena a jeho ruského protějšku Vladimira Putina. Prezidenti spolu v ženevské vile La Grange strávili čtyři hodiny. O byznysu hovořili jen okrajově.

Ruský prezident Vladimir Putin se za posledních dvacet let sešel už s pěti americkými prezidenty. Washington, podobně jako celá Evropská unie (vyjma Maďarska či Rakouska), se v případě největší země světa snaží o politiku „zadržování“. Nikdo nechce novou studenou válku. Západ tak bude dál uplatňovat lehkou sílu při bránění revanšistickému putinovskému režimu v postupu. Bude udržovat s Moskvou i určitý dialog, protože zejména v případě EU jsou ve hře také silné obchodní zájmy. Problém je ale v tom, že přesně to Putinovi vyhovuje. Mnohé jeho minulé kroky jsou totiž dnes „fait accompli“, což se v diplomacii používá k označení skutečnosti, která je za současného stavu věci jen velmi těžko změnitelná. 

Výraz fait accompli použil s odkazem na ruskou okupaci ukrajinského Krymu v říjnu 2017 při projevu v Radě Evropy i český prezident Miloš Zeman. Přitom právě kvůli Krymu a situaci na Ukrajině vyhlásil Západ na Rusko sankce, které se uplatňují dodnes. Ovšem za hotovou věc, kterou žádný tlak nezmění, se dá označit i obsazení zhruba 20 procent území Gruzie proruskými silami. Také již vzpomínané odtržení Krymu a částí Doněcké a Luhanské oblasti od Ukrajiny. Dále rozdělení Moldávie, kde separatistické Podněstří podporuje a vyživuje Moskva. Patrné je také vměšování Ruska i do vývoje v Bělorusku či nová přítomnost ruské armády v Náhorním Karabachu. A zásadně kartami zamíchala v minulých letech i přítomnost ruské armády v Sýrii či aktivní působení ruské žoldnéřské společnosti Wagner v Libyi. Tam všude Západ s Ruskem prohrál. Velikášská prohlášení, jež mezitím pronášeli američtí prezidenti Barack Obama a Donald Trump na adresu Ruska, se zcela minuly účinkem.   

Za této situace se další z amerických prezidentů Biden sešel s Putinem na summitu ve Švýcarsku a výsledky opět vyhovují spíše Moskvě. Nic to ale nemění na podstatě, že s Ruskem je skutečně potřeba mluvit. Ostatně německá kancléřka Angela Merkelová to jasně řekla dva dny po summitu: „Rusko je pro nás velkou výzvou, protože je kontinentálním sousedem Evropské unie a my potřebuje zaručit, že všechny jeho hybridní útoky ustanou. V zájmu EU je pokračovat v dialogu s Ruskem, i když je to obtížné.“ A dodala, že Brusel má proto následovat Bidenova příkladu a zahájit další otevřené rozhovory s Moskvou. 

Byznys nic moc 

Problémem ovšem je, že Západ nemá moc možností, jak na Rusko a Putina efektivně tlačit. 

Amerika nemá v největší zemi světa žádné větší obchodní zájmy. V roce 2020 činil export Ruska do USA pouze pět miliard dolarů, v opačném směru šlo zboží za 17 miliard dolarů. V případě obchodní bilance USA jde o zanedbatelné objemy. Zatímco pro EU je Rusko pátý největší obchodní partner, i když loni se na celkovém obchodu podílelo je 4,8 procenty (v případě Česka jenom asi dvěma procenty). Podstatný z energetického (a tím pádem i bezpečnostního) hlediska je dovoz ruské ropy a zemního plynu do EU, který tvoří až 70 procent z celkového obratu vzájemného obchodu. Zatlačit na Moskvu se proto dá v současnosti například jen v otázce spuštění plynovodu Nord Stream 2, který vede Baltským mořem do Německa. Jinak moc možností není. A Putin to ví. 

Daleko větší výzvou je to, že rozvědky západních zemí opakovaně poukazují na to, že z Ruska pocházejí kybernetické útoky na infrastrukturu v západních zemích. To představuje skutečné ohrožení národní bezpečnosti. Nevíme sice, co konkrétního k této otázce řekl Joe Biden ve Švýcarsku Vladimiru Putinovi, ale po summitu naznačil, že Amerika může také použít silné kybernetické prostředky, aby tomu účinně mohla čelit. Ano, to je cesta, které v Kremlu porozumí, i když Putin se tváří (jako vždy), že vůbec netuší, o co jde. 

Malá vítězství

Většina politologů by přesto na přímý dotaz odpověděla, že v souboji mezi Putinem a Západem může být jen jeden vítěz. Ten sice není pořád jasný, ale bohužel za delší konec provazu momentálně tahá ruský autokratický gosudar, protože západní demokracie jsou v tom léta málo iniciativní. Navíc bez jasné dohody a společného postupu Ameriky a EU se v tomto směru nikam moc nepokročí. Otočit a zesílit západní vítr proti Rusku bude ale velmi složité, protože Putinovi se už podařilo rozdělit názory zejména v Evropě. 

Rusko je v současnosti globální rival a protivník Západu. Pořád to ještě ale neznamená, že s ním nemáme obchodovat a že ho nelze nějak donutit alespoň k malým politickým ústupkům. Bude to cesta dlouhá a náročná. Prvními výsledky po summitu Biden-Putin je alespoň ochota pokračovat v jednání o smlouvě omezující strategické jaderné zbraně START 3, jejíž platnost vyprší v roce 2024. A také naznačená možnost hovořit o vzájemné kybernetické bezpečnosti.  

Jak přesně to ale bude probíhat, se můžeme jen dohadovat, protože Putin je mistrem světa v uhýbání a vše dělá tak, jak se mu to hodí. 

Biden ho v Ženevě alespoň donutil k tomu, aby přijel na summit včas. Ruský prezident totiž nechává schválně čekat různé osobnosti světa, aby jim dokázal svoji důležitost. V roce 2012 nechal čekat amerického prezidenta Baracka Obamu na schůzku v mexickém Los Cabos (v rámci summitu G20) 40 minut. O tři roky později dorazil za papežem Františkem do Vatikánu o hodinu později. V roce 2003 dokonce nepřišel včas ani za britskou královnou Alžbětou II. Tentokráte Bidenův protokol řekl, že prezident USA vyrazí ze svého ženevského hotelu na místo summitu do vily La Grange až tehdy, kdy bude jasné, že Putin se skutečně blíží na místo. Ruský novodobý car tak byl donucený přijet o několik minut dříve než Biden.

To je ale hodně, hodně malé vítězství.