Polemika: Komunista neuměl dobře nic, ani stavět byty, píše Roman Češka
Komunisté dovedli zemi do hluboké krize bydlení, kdy se na byty vytvářely pořadníky, institucionalizovala se protekce a korupce a melouchaření, píše v reakci na komentář Dalibora Martínka ekonom a bývalý politik Roman Češka.
Pan Martínek by si měl osvěžit svoji paměť a neměl by podobnými články vzbuzovat pocit, že za komunistů bylo vlastně dobře. Nebylo. A oblast bytové politiky byla výkladní skříní bídy, ve které jsme žili.
Zkusím trochu historického vhledu. Před nástupem komunistů byla Česká republika jednou z nejrozvinutějších zemí. Nejen, že všichni měli kde bydlet, ale kvalita bydlení odpovídala společenskému postavení. Když jste byli úspěšní, bydleli jste ve vilách. Když jste byli dělníci, bydleli jste v bytovkách nebo dělnických domcích. Důsledkem druhé světové války byl kromě jiného odsun zhruba 3 milionů Němců z Čech, Moravy a Slezka. Majetek, včetně domů a bytů, jim byl konfiskován. V letech 1945 až 1951 se uvádí počet obyvatel 10, respektive 9 milionů. Selský rozum a prostá logika znamená, že potenciál bydlení v České republice se skokově zvýšil o 30 procent.
Co s tímto potenciálem dokázal komunista udělat?
V první řadě nechal zdevastovat a vylidnit celé okresy a oblasti. Zestátněním soukromých zdrojů (měnová reforma) i firemních zdrojů (zestátnění podniků včetně jejich peněz) a ostrakizací soukromého vlastnictví zmrzačil možnosti investovat do bydlení soukromé prostředky. Prvorepublikové činžovní domy a vily nechal chátrat. Mimořádnou stupiditou, kterou komunista prokázal celým systémem svého centrálně plánovacího hospodaření, dovedl zemi do hluboké krize bydlení, kdy se na byty vytvářely pořadníky, institucionalizovala se protekce a korupce a melouchaření.
Pojďme konečně uzavřít naši polistopadovou, postkomunistickou éru a stavět Druhou listopadovou republiku. Těch 35 let prostě jsme nějak odehráli a teď jde o to, jakých bude dalších 30 let. Potřebujeme k tomu kritickou a pokud možno věcnou debatu o našich letech transformace a budování kapitalismu a demokracie.
David Ondráčka: Selfie na Národní v tričku s Havlem už nestačí. Odpískejme postkomunismus
Názory
Náplastí na tento neumětelismus bylo budování kolektivního bydlení, které odpovídalo kolektivní ideologii - paneláky. Byla to na jednu stranu z nouze ctnost. A na druhou stranu cesta ke snazší kontrole obyvatel, protože domovníci v panelácích umožňovali mít snazší přehled o různých živlech, než bydlení v rodinných nebo řadových domech. Ani to ale nedostatek bytů způsobený komunistickou pitomostí nevyřešilo. Pan Martínek už asi zapomněl na to, že i přes výstavbu sídlištních kurníků, komunista dostatek bytů nikdy nedokázal zajistit. I v listopadu 1989 bylo téměř nemožné sehnat jiný než podnikový byt. A ty byly jen v privilegovaných odvětvích a podnicích. Pro mladé rodiny bylo obtížné se osamostatnit a odstěhovat od rodičů. Já sám jsem bydlel s manželkou u jejích rodičů až do roku 1992.
17. listopadem 1989 nastartovala změna, která se projevila ve všech oblastech našich životů. Přesto i 35 let komunismus ve velké části lidí stále přetrvává, a to v různých podobách. Povětšinou škodlivých. O jedné se však pohříchu téměř nemluví – je to čtyřicetiletá vláda komunismu jako výmluva, proč se celá řada věcí nedaří. Toto klišé pomáhá nám Čechům prodlužovat mýtus vlastní dokonalosti, které k prosazení se brání někdo jiný. Čas se ale krátí a před sebou máme poslední pětiletku, kdy se budeme moci vymlouvat na dávné komunisty.
Stanislav Šulc: Před námi je poslední svobodná pětiletka
Názory
Stavět byty skutečně komunisti neuměli. Bydlel jsem v paneláku až do vysoké školy, takže vím, o čem mluvím. Nejen, že v panelácích bylo všechno slyšet, koupelny, záchody a kuchyně byly z umakartu, a do zdi se nedal zatlouct ani hřebík, natož udělat v bytě nějaké úpravy. Stoupačky byly potrubním telefonem celého domu. Zateplení žádné. Topení se po určité době nedalo regulovat, takže se pro jistotu topilo na plný výkon. Vypadávala elektřina i teplá voda. V bytech byla spousta věcí špatně, a každou chvíli se něco porouchalo. Na služby tehdejších OPBH byly pořadníky a bez úplatků se čekalo měsíce. Snazší bylo podpořit šedou ekonomiku a najít si nějakého meloucháře. Tím se budovala ekonomika já na bráchu, brácha na mně. Službička za službičku. O tom všem bylo natočeno hodně filmů. Většinou hořké komedie, protože dělat si z toho srandu bylo snazší.
Zatímco komunisti bytovou krizi vytvořili svým stupidním systémem, v demokratických zemích se soukromým vlastnictvím se dařilo rychle obnovit škody po válce a k žádné devastaci nedocházelo. Ano. Stavěly se i kolektivní domy a vysoké činžáky. Ale bylo to svobodnou volbou lidí, kteří se pro takový životní styl rozhodli dobrovolně a měli možnost se rozhodnout i jinak. Kvalitu domů v Německu, Portugalku, Španělsku, nebo Francii s našimi paneláky porovnat neumím, protože jsem v těch zemích v paneláku nebydlel. Ale pochybuji, že se ve srovnání s nimi máme čím chlubit.
Devastace bytového fondu se začala dávat do pořádku až po listopadu 1989, především díky privatizaci. Většina domů a bytů si našla své nové zodpovědné vlastníky a byla opravena. Stačí se dnes projít po městech a porovnat si současnost s dobovými fotografiemi z konce konuistické éry. V současnosti je ročně uzavřeno zhruba 40 tisíc sňatků. Například v roce 2023 bylo dokončeno 38 tisíc nových bytů. Když si uvědomíme, že lidé i umírají a byty uvolňují, tak to na žádnou mimořádnou bytovou krizi nevypadá. Navíc chtít byty po státu nebo po politicích je zcela mimo. Dnes je prakticky celý bytový fond v rukách soukromníků a stát žádné byty nestaví a stavět by neměl. Ani v zemích jako je zmiňované Německo, Portugalsko nebo Španělsko, byty nestaví stát, ale soukromníci.
Ano. Byt něco stojí a každý si ho dovolit nemůže. Nájmy také něco stojí. Ale přesto neznám skoro žádnou mladou ani starou rodinu, která nemá kde bydlet a musí bydlet s rodiči. Když si člověk uvědomí jen těchto pár základních faktů, pak se zdá závěr o tom, že komunisté uměli stavět byty, jako poněkud povrchní a zavádějící.
Roman Češka, ekonom, spolumajitel a konzultant poradenské společnosti Value, bývalý předseda výkonného výboru Fondu národního majetku a poslanec.
Česko si v neděli na řadě akcí po celé republice připomnělo revoluční události před 35 lety, které vedly k pádu komunistického režimu, i perzekuci studentů za nacistické okupace v roce 1939. K pietnímu místu na Národní třídě v Praze přicházely tisíce lidí včetně politiků, které ale vítal i pískot a nadávky jejich odpůrců. V Praze se konaly také protesty proti vládě či pomoci Ukrajině, policie u Národního muzea zajistila pět lidí kvůli podezření z přestupku.
Happeningy, koncerty, připomínky, protesty i zatýkání. Takový byl 17. listopad 2024
Politika
