Ocelové srdce Donbas. Proč ho Rusko tak chce a Ukrajinci ho nechtějí dát?
Donbas vznikl jako východní Klondike – lidé se tam stěhovali za těžkou prací a výdělky. Živil kus ruského impéria i Sovětského svazu. Pro Ukrajinu byl průmyslovým těžištěm.
Mariupol, Doněck, Luhansk, Kramatorsk. Tato města lemují oblast Donbasu, ohnisko dlouhodobé vášně a současných bojů mezi Ruskem a Ukrajinou. Proč právě tato krajina na jihovýchodě Ukrajiny se stala oblastí tak silného zájmu?
Jedna věc je historický a kulturní kontext. Oblast byla až do moderní historie poměrně řídce osídlena, proháněly se po ní jen nomádské kmeny. První stálé osídlení a první město bylo založeno donskými kozáky až v sedmnáctém století. Během průmyslové revoluce se začala kvůli nálezu uhelných pánví a těžbě stávat hlavním výrobním hubem ruského impéria.
Proruští separatisté na východě Ukrajiny v samozvané Luhanské lidové republice (LNR), kterou uznává jen Moskva, se chystají brzy uspořádat referendum o připojení k Rusku. Podle ruských agentur to v Luhansku řekl vůdce LNR Leonid Pasesčnik. Kyjev dal hned v reakci najevo, že referendum provedené Rusy na okupovaném území bude neplatné. Podobný postup Kreml zvolil v roce 2014, když nakonec oznámil mezinárodně neuznávanou anexi ukrajinského Krymu.
Luhanští separatisté už chystají referendum o připojení k Rusku
Politika
Postupně jej osidlovali lidé přijíždějící za prací, především Rusové, pak Srbové a Řekové, v devatenáctém století to bylo „Novorusko“, kterému se posléze začalo říkat Doněck podle místní řeky. Donbas je pak zkráceninou z ruského výrazu pro Doněckou uhelnou pánev.
Město Doněck spolu s oceláranami založil až v roce 1869 velšský inženýr a byznysmen John Hughes. Kolem VŘSR se region dostal krátce pod kontrolu Ukrajinské lidové republiky, pak byl ale připojen k SSSR, pro který se stal „ocelovým srdcem“ komunistického impéria.
Na konci sovětské éry žila podle sčítání lidu v Donbasu polovina etnických Rusů, spolu se zbytkem Ukrajiny získal nezávislost v roce 1991. V roce 2014 nepokoje ruského obyvatelstva proti ukrajinské vládě vyvrcholily vyhlášením Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, které nebyly mezinárodně uznány, staly se sporným územín a rozbuškou k současné vojenské agresi Ruska na Ukrajině.
Ocelové srdce
Proč je oblast tak zajímavá ekonomicky? Donbas vyrostl na těžbě uhlí a až do druhé světové války byl nejdůležitější průmyslovou oblastí Sovětského svazu. Komunisté pak začali rozvíjet průmyslové oblasti na Sibiři, takže jeho význam v celém svazu poklesl, ale pro Ukrajinu zůstal průmyslovým centrem číslo jedna.
V samostatné Ukrajině patřil Donbas k bohatším regionům, do anexe Krymu a vypuknutí nepokojů tam žilo 6,5 milionu lidí. Donbas obstarával pětinu energie celé Ukrajiny, pětinu zásobování vodou, čtvrtinu průmyslové produkce a 35 procent těžby uhlí. Sídlila tam řada velkých firem, jako DoneckSteel, Metinvest či System Capital Management.
To platilo až donedávna – konkrétně do roku 2014 – kdy byla během bojů poškozena řada zařízení a do jejich obnovy se přestalo investovat. Narušily se také dosavadní obchodní vztahy. Donbas se do roku 2014 podílela na HDP Ukrajiny pětinou, po konfliktu se propadla na sedm procent. Miliony lidí z oblasti utekly, prudce se propadla výroba i zahraniční obchod. Surovinami bohatá oblast se propadla do ekonomické, ekologické i humanitární katastrofy.
Křetínského plynové pole
Ačkoli oblast vleklým konfliktem a válkou značně utrpěla, Donbas má dosud obrovské zásoby uhlí i plynu. Ty jsou součástí větší pánve Dněpr-Doněck, konkrétně zejména v oblasti Juzivska. V roce 2012 se ukrajinská vláda snažila snížit závislost na dovozu ruského plynu a dohodla se s Royal Dutch Shell na rozvoji tohoto naleziště.
Shell ovšem vypuknutí války v regionu v roce 2014 provoz zmrazil a oficiálně od projektu odstoupil v červnu 2015. Licence na těžbu včetně firmy Yuzgaz posléze odkoupil Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského, který chtěl do projektu investovat miliardy korun.
Přístavy a nacionalisté
Historik Guido Hausmann z Leibnitzova institutu východoevropských studií v Regensburgu řekl Deutsche Welle, že na ekonomickém významu regionu teď už nezáleží ani tak Rusku jako Ukrajině, pokud chce být ekonomicky nezávislá. „Klíčovým válečným cílem Ruska je učinit Ukrajinu trvale závislou na Rusku – politicky, kulturně a ekonomicky," vysvětlil historik, proč se Ukrajina nechce oblasti, nyní fatálně zničené, vzdát.
Pro obě země jsou v konfliktu o Donbas i jiné symbolické i praktické významy. Krym, anektovaný před osmi lety Ruskem, je zatím stále exklávou. S ruskou pevninou je spojen pouze mostem přes Kerčský průliv, vybudovaným v roce 2018.
Dobytím celého Donbasu by Rusko získalo Mariupol jako další důležitý přístav s napojením na Krym a Středozemní moře. Pro Ukrajinu, která s Krymem přišla o důležitý přístav, je udržení pevniny důležité jednak kvůli přístavům, i jako symbolu oblasti jako svého dlouhotrvajícího odporu.
Kolem Donbasu vláda Vladimira Putina na tom však vystavěla svůj narativ o „nacifikaci" Ukrajiny – proti proruským separatistům v Dobnasu podle Kremlu bojovaly kontroverzní nacionalistické jednotky Azov.
Pokud válka na Ukrajině eskaluje a vyústí v embargo na dovoz plynu, slabší poptávku a ve větší nejistotu, ocitne se německá ekonomika v recesi. Hrubý domácí produkt (HDP) by se tak v letošním roce snížil téměř o dvě procenta. Ve své pravidelné měsíční zprávě to uvedla německá centrální banka (Bundesbank).
Německo bez plynu z Ruska? To je velice nepravděpodobné, tvrdí Bundesbank
Money
