Skvělý marketing udělá z fast foodu slow food
Nemyslitelné se stalo skutečností. „Díky marketingu zvládnutému na jedničku“ čekají Češi 34 let po revoluci hodiny na smažené kuře z fast foodu. V zahraničí si ťukají na čelo.
Říkám si, že týden po otevření fastfoodu Popeys už možná nápor prvních strávníků trochu opadá, ale po příchodu do horní části Václavského náměstí se ukazuje, že ne. Venku se naopak tvoří celkem spořádaná fronta. Řadím se i s dětmi na konec. Při pohledu do nitra provozovny se ukazuje zásadní věc. Oni frontu před občerstvením chtějí.
Z ulice je vidět poloprázdný podnik s volnými samoobslužnými objednávkovými terminály. Kdyby se dovnitř pustili všichni čekající, bylo by to vevnitř o něco prázdnější než běžný fast food na turisticky vytíženém místě. Ale tady se drží premisy, že kde je fronta, tam musí být něco super, ne? Dveře do „restaurace“ již hlídá personál pobočky a čas od času dovnitř pustí pár lidí. Po asi pětadvaceti minutách čekání jsem téměř na řadě. Jako na potvoru se v tu chvíli vše zaseklo. Deset minut obsluha nepustila dovnitř ani živáčka. Nakonec se dočkávám, kráčím k terminálu, něco vybírám, platím asi 800 korun a čekám než kuchaři vykouzlí ten zázrak. Nakonec nějakých pětačtyřicet minut po příchodu odcházím s taškou plnou smaženého kuřete.
Ale proč?
O celé anabázi informuji svoji bublinu na sociálních sítí. Reakce na sebe nenechají dlouho čekat „Nestojí to za to,“ píše kamarád z New Yorku.“ Další jen nechápavě kroutí hlavou, že kdo by se v rozvinutém světě mohl ponižovat čekáním na smažené kuře. Kamarádka žijící ve Washingtonu nevěřícně komentuje: „Když po pádu komunismu otevřel první ‚mekáč‘, daly se ty fronty na ohřáté polotovary snad pochopit, ale dneska?“
Fast food by měl být rychlý, že? To tady neplatí. Raději si do fronty stoupněte ještě sytí. Než na vás vyjde řada, budete mít hlad. A jaké bylo to smažené kuře? Překvapivě nebylo špatné, ale jakékoliv čekání nad pár minut zabíjí hlavní selling point fast foodu. Tedy to, že během chvíle máte jídlo a můžete jít zase dál.
