Stanislav Šulc: Aby daně zase byly jistotou
Svět se mění a s tím se musí změnit i instituty, u nichž to nikdo nečeká. Třeba daně, které zatím odpovídají spíše společnosti koncem 19. století.
Byl to jeden z otců zakladatelů moderní demokracie Benjamin Franklin, kdo prohlásil, že smrt a daně jsou jediné jistoty člověka. Nyní to mají zjistit i největší technologické korporace. Těm se totiž povedlo něco neuvěřitelného. Díky možnostem globální poptávky se staly opravdu globálními firmami, které mohou své služby nabízet kdekoli na světě, aniž by se tam jakýkoli jejich obchodní zástupce objevil byť na minutu.
Je skvělé žít v takovém světě. Ale bylo by ještě skvělejší žít v takovém světě, kde by zároveň všichni respektovali stejná pravidla hry. A právě to se v důsledku různých dohod o zamezení dvojímu zdanění a možnostem přesouvat sídlo firmy kamkoli po světě přestalo dít.
Takhle, ve skutečnosti dané firmy nedělají nic nelegálního.
Nic není černobílé
Ale jak zmíněný Benjamin Franklin a další otcové zakladatelé americké demokracie věděli velmi dobře, legalita je jedna věc a legitimita věc druhá. A historická legitimita v tuto chvíli nejspíš přeci jen nehovoří ve prospěch nadnárodních firem a jejich snaze uniknout za každou cenu daním, ale spíše ve snahu více než stovky států zavést podobně hranicemi neomezenou daň.
Ministři financí členských států G20 podpořili plán na globální minimální daň ze zisku ve výši 15 procent. 
Země G20 podpoří společný postup proti nadnárodním firmám
Money
Vraťme se na chvíli k tomu, co daň je. Je to platba za službu státu, kde žiji, případně kde podnikám a realizuju zisky. Že stát utrácí povětšinou nehospodárně může být pravda, ale také používá peníze z daní třeba na vzdělávání a udržování právní jistoty. I to jsou výdobytky, které pro své podnikání technologické firmy využívají. Proto je legitimní po nich chtít nějakou platbu.
Ale nic není jenom černé nebo jen bílé. To, že se chystaná daň zaměřuje na největší světové firmy a je tedy pro většinu z nás abstraktní a „neškodná”, by nemělo zakrýt fakt, že jde o velmi nestandardní a svého druhu přelomový a precedentní institut. Pokud vstoupí v platnost, otevírá dveře dalším potenciálním zátěžím. Typově nejrůznější ekologické daně, poplatky za nezdravý životní styl, případně daně z finančních transakcí, oběh peněz je také globální. A ty už se mohou dotknout každého.
Takže se vraťme k Benjaminu Franklinovi: ano, daně (a smrt) mají být jistotou. Ale chceme, aby o těch našich daních rozhodoval celý svět s pramalou znalostí našich možností a potřeb?
Sny někdejšího politika ODS Vlastimila Tlustého o jednotné dani ve výši 15 procent se nyní znovuzrodily v globální podobě. Většina zemí OECD na sklonku týdne odsouhlasila celosvětovou minimální korporátní daň ve stejné výši. 
Ráje drží smutek, globální daň ožívá
Money
