Stanislav Šulc: Anna Šabatová volá po návratu progresivní daně. Problémy to ale nevyřeší
Anna Šabatová chce být pražskou primátorkou. Uspět se ale snaží s celostátními tématy a za její navrhovaná „řešení“ by se nemusel stydět lecjaký populista. Mimořádná osobnost tak trochu hraje o vlastní odkaz.
Anny Šabatové si hluboce vážím. A to nikoli pouze „za zásluhy“, jak bývá u politiků obvyklé, ale především za konzistentní přístup ke společenským problémům a humanismus, který reprezentuje i v dobách, kdy se příliš nenosí.
Její návrat do vrcholné politiky v čele pražské kandidátky ČSSD a Zelených je sympatický z celé řady důvodů a jestli tyto strany mají alespoň nějakou šanci uspět, tak právě díky Šabatové a její kredibilitě.
O to nepříjemnější je zjištění, že bývalá ombudsmanka vstupuje do horké fáze kampaně tím nejtragičtějším způsobem – celonárodní politikou.
Pamflet Anny Šabatové
Na Twitteru Anna Šabatová zveřejnila své hodnocení vlády Petra Fialy. Pro kontext jej tu zveřejním celý:
„Se stále větším znepokojením sleduji nečinnost vlády, pokud jde o možnost chránit lidi před dopady inflace.
Možností je mnoho:
- Usměrnit ceny energií (viz §4 zákona o cenách)
- Zvýšit přídavky na děti (viz Slovensko)
- Zlevnit přechodně výrazně veřejnou dopravu (viz Německo)
- Plošné příspěvky domácnostem (Německo)
- Zvýšit minimální mzdu
- Pravidelně valorizovat důchody
- Zjednodušit čerpání příspěvku na bydlení
- Rodinám s dětmi by jistě také pomohly výrazné příspěvky na letní tábory a na podzim na obědy a kroužky
Vybere si vláda aspoň některé z nich? Ptáte-li se, kde na to má vláda vzít?
Odpovídám: je třeba vážně začít mluvit o znovuzavedení progresivní daně, a přiznat si, že rovná daň není spravedlivá.“
Omyly a proinflační tlaky
Ono to celé zní moc krásně, a kdyby to bylo jen trochu možné, nejspíš by to zavedla každá vláda. Ale jak říkají ekonomové: všechno má náklady. A v řešení, která navrhuje Anna Šabatová, je skryto nákladů celá řada. A to nikoli jen těch ekonomických krátkodobých, ale především těch dlouhodobých, společenských.
Tak například zvýšení minimální mzdy zcela jistě krátkodobě pomůže nějaké části populace. Zda jim to pomůže řešit dvojnásobné až trojnásobné účty za energie, to už je spornější. Co však je zcela jisté: inflaci to prohloubí. A to nikoli tu dovezenou, nákladovou, ale zase tu problematičtější, poptávkovou, která pramení v tuzemském trhu práce.
Jsou to čísla, která už nejde jen tak přehlédnout. Koalice SPOLU poprvé od parlamentních voleb propadla za ANO, proti letošnímu dubnu si podle čerstvého průzkumu společnosti Kantar pohoršila o pět procentních bodů. Na výsledku se podepsala padající obliba ODS, TOP09 a KDU-ČSL zůstávají pod hranicí potřebnou pro vstup do dolní komory.
Jana Havligerová: Odsouzeni být SPOLU
Názory
Co se týče důchodů, tam se navíc kandidátka na pražskou primátorku plete zcela, protože ty jsou valorizovány zcela pravidelně. Při nárůstu inflace o pět procentních bodů nastává valorizace. I proto se letos důchody zvýší hned třikrát. I kdyby inflace na podzim ještě zrychlila růst, s čímž se zatím nepočítá, nemělo by cenu valorizovat, protože k pravidelné valorizaci dojde hned od ledna.
Všechny starobní, invalidní a pozůstalostní důchody se od středy kvůli vysoké inflaci mimořádně zvyšují. Zásluhová část penzí roste všem příjemcům o 8,2 procenta. Průměrný starobní důchod se tak zvedá o 1017 korun. 
Čím menší penze je, tím méně roste: Kritizují valorizaci důchodci
Money
O progresivní dani pak snad ani netřeba mluvit. Každý, kdo to alespoň trochu sleduje, ví, že progresivita v české daňové oblasti existuje. Zda by mohla být vyšší? Ano, mohla. Ale nepovedlo se to prosadit ani vládě ČSSD.
Ano, je krize. Ta je bolestivá
Hned několik řešení, která Šabatová nabízí, se pak týkají pomoci rodinám s dětmi. Tradiční klišé nejen populistické politiky tu dostává nový rozměr v podobě příspěvků na tábory a kroužky.
Skoro to vypadá, že průšvih, který se na lidi řítí, jim nabourá jen jejich pohodlí či volnočasové aktivity. Ono ale skutečně může být velmi špatně a zvláště některé skupiny populace budou mít problémy existenčního rázu.
Férové tak je říct: je krize (bez ohledu na technickou definici recese či krize) a ta prostě bolí. Chápu, že to nemá říkat levicový politik, navíc toho času zcela mimo rozhodovací pozice. Nicméně schopnost pojmenovávat nepříjemné pravdy vždy skutečné politiky vydělovala od prázdných populistů. Ti ostatně také excelují v disciplíně, při níž sice kandidují v komunálních volbách, ale neschopnost řešit místní témata zastiňují tématy celostátními.
Anna Šabatová tak nyní stojí na rozcestí. Chce se vydat populistickou cestou, a přiznejme, že jí dneska možná může přinést hodně bodů. Nebo chce zůstat tou ostrou osobností, které si všichni příčetní lidé váží?
