Stanislav Šulc: Co má smysl sledovat při víkendových volbách a proč to nejsou celkové výsledky?
Volby do krajských zastupitelstev dlouhodobě patří k těm nejméně sledovaným politickým kláním u nás. A nepomůže tomu ani skutečnost, že se zároveň volí třetina senátorů. Jak ale naznačily volby do Evropského parlamentu, doba se mění a s ní také voliči a jejich poselství, která svými hlasy politikům vzkazují. Co má tedy smysl sledovat během nadcházejících voleb, zejména v kontextu parlamentních voleb v příštím roce? Zde jsou nejdůležitější otázky.
Jak dopadne vládní koalice?
První a samozřejmě nejsledovanější motiv blížících se voleb bude to, jak velký výprask dostanou strany aktuální vládní pětikoalice. Zdánlivě to je otázka jednoduchá, ve skutečnosti se rozpadá na celou řadu dílčích problémů.
Tím prvním je samotná povaha blížících se voleb. Kraje zkrátka fungují dost jinak než celostát, stavějí se tu zcela jiné koalice a donedávna platilo, že i strany, které již v celorepublikových volbách propadly, mohly hrát významnou roli v některém z krajů (například komunisté na severu nebo sociální demokraté na východě Čech).
Co se Senátu týče, tam je pak situace ještě nepřehlednější, lidé volí spíše konkrétní osobnosti než stranickou příslušnost. I proto se tato velká otázka voleb ve skutečnosti rozpadá na celou řadu dílčích otázek, jejichž zodpovězení o situaci v zemi vypoví víc než hrubý součet provládních hlasů.
O tom, že sociální sítě značně deformují realitu a mění politickou soutěž, již pochybuje málokdo. Elon Musk však svými poznámkami na adresu britských politiků může přivolat globální regulaci sociálních sítí. A upřímně řečeno, nebylo by to úplně od věci.
Stanislav Šulc: Elon Musk si koleduje. A může vykoledovat tvrdou regulaci všech sociálních sítí
Názory
Jak uspějí Piráti?
Možná by se hodilo ptát se předně na vůdčí stranu aktuální vlády, tedy ODS, ale paradoxně důležitější bude sledovat, jak se bude dařit naopak nejmenší vládní straně, tedy alespoň co do počtu poslaneckých mandátů. Piráti totiž jsou opravdu velmi netradiční uskupení, které před několika lety na politickou scénu vtrhlo jako uragán, ve svém druhém poslaneckém období jsou již ve vládě… a nyní najednou v reálných volbách stále více ztrácejí. Ukázaly to volby do Evropského parlamentu, které jsou však velmi specifické.
Průzkumy přitom Pirátům neustále potvrzují relativně vysoký volební potenciál, který by je teoreticky za určité konstelace řadil kamsi na čtvrté místo v celostátní politice. Jenomže není úplně zřejmé, jak jim jde takové to každodenní politikaření, které je na krajích nutné. A stejně tak se jim nedaří nasazovat do senátních voleb tak silné kandidáty, jako častokrát mnohem menším hnutím, která s Piráty přitom často mají hodně společného.
Výsledek Pirátů tak ukáže jednu podstatnou věc – pokud zcela vyhoří, příští vláda bude zcela jistě bez nich, i kdyby to za rok pro aktuální vládu dopadlo dobře. Pokud ale naopak zazáří a vrátí se jim „momentum“, mohou při sestavování příští vlády hrát velmi důležitou roli, jako tomu bylo v roce 2021.
Je to jako na běžícím páse. Sejde se sto šedesát dva poslanců, a jedou jako fretky. Aleš Juchelka (ANO) jako předsedající čte jeden návrh poslanců za druhým a nechává hlasovat. Vše, co chce opozice, je zamítnuto. Koalice nic nenavrhuje, protože proč by to dělala. Ta si prosadí svou, kdy se jí zlíbí. Takže setkání poslanců jsou nejdřív desítky zamítnutých poslaneckých návrhů.
Dalibor Martínek: Bartoš na grilu? Jsem nevinný, chyby dělají ti druzí
Názory
Kolik urvou Motoristi?
Motoristi jsou novinkou na českém politickém menu, která chutná bývalému tvrdému jádru ODS a jež svou emancipací může sehrát zcela klíčovou roli při sestavování příští vlády. Jenomže ještě předtím musejí potvrdit úspěch, který zaznamenali s instagramovým fenoménem Filipem Turkem. A vzhledem k tomu, že nadcházející volby jsou z logiky věci mnohem komplexnější a složitější problém, můžou Motoristé zazářit, ale také shořet. A možná se dočkáme také situace, že Motoristé v krajích příliš neuhrají, ale podaří se jim získat pár míst v Senátu.
U Motoristů přitom je velmi zajímavé sledovat to, komu vlastně pomohou, a komu naopak ublíží. Nejpravděpodobnější scénář je, že Motoristé, podporovaní exprezidentem Václavem Klausem, seberou část voličstva stávající ODS. A zároveň v některých částech země se budou otevřeně či skrytě spojovat s ANO. Pokud by se jim povedlo nabídnout domov i chronickým voličům antisystémových stran typu PRO či nové koalice Stačilo, v příštím roce by Motoristé nakráčeli do Sněmovny a pravděpodobně také do vlády s ANO.
Jenomže je tu i trochu odlišný, byť méně pravděpodobný scénář. Totiž že Motoristé budou představovat tu stranu pro pravicové voliče, kteří z řady důvodů nevolí koalici SPOLU a tendují spíše k ANO, ale zároveň jim vadí volit Andreje Babiše. Tím by Motoristé mohli luxovat i ANO, které sice v průzkumech nijak neztrácejí, ale to zejména kvůli modernímu zveřejňování volebních potenciálů. Sledovat Motoristy se každopádně vyplatí, protože jejich výsledek opravdu hodně vypoví o stavu ODS.
Krajské volby tento víkend opět ukáží, jak úsměvně málo se v Praze a celostátních médiích ví o skutečných zájmech a osobních i mocenských vazbách v regionech. Jak povrchně o nich referujeme jen přes osoby lídrů, ale hejtman kraj sám neřídí, reálně je jen jedním z radních. Kraje jsou dnes především vlivné dotační struktury a to definuje zájmy, o které se na nich hraje. Kolem toho se pochopitelně točí i krajské volby a následné sestavování vládních koalic, řízení klíčových krajských holdingů a příspěvkovek, tak funguje i sponzoring kandidátů.
David Ondráčka: Za kulisy krajských voleb. Přes kraje teče hodně peněz aneb jak politické zájmy ovlivňují život v regionech
Názory
Překročí komunisti svůj stín?
Z čistě formálního hlediska je Kateřina Konečná nejlepší polistopadovou šéfkou komunistů. Partaj, které voliči dílem umírali a dílem je vábili extrémní a ještě extrémnější populisté, převzala poté, kdy opustila sněmovnu a v zásadě měla nakročeno ke konci. Konečná však komunisty nejprve transformovala ze sice konzervativní, ale stále levicové strany na stranu bránící tuzemské firmy a již ani nemluví o ochraně pracovních míst. Ostatně je to paradoxně právě Konečná, koho české firmy nejvíce chválí ze všech českých europoslanců.
Poté se Konečné povedl ještě větší veletoč, když vytvořila koalici Stačilo, v níž sice komunisté hrají zcela zásadní roli a další partaje nikdo nezná, ale díky tomuto dokonalému fíkovému listu lidé mohou volit komunisty, aniž by se tím nějak historicky trápili.
Díky tomu a stále velmi silné stranické infrastruktuře dokážou komunisté mnohem efektivněji vyzobávat spoustu nespokojených voličů, na něž vedle komunistů (či chcete-li Stačilo) cílí ještě ANO a SPD a pak řada marginálních populistů. Právě dávné lokální kořeny pak mohou komunistům v tomto boji hodně pomoct. Nicméně i přes potenciální úspěch v těchto volbách nelze v tomto případě o případném návratu komunistů do Sněmovny spekulovat. Značka KSČM je přeci jen stále příliš problematická.
Slabý eurokomisař, resp. jeho slabé portfolio, může být pro Česko velmi ztrátovou záležitostí. Finanční újma může činit až 48 miliard ročně. Je proto zarážející, že obsazení postu eurokomisaře nevěnují čeští politici více pozornosti.
Lukáš Kovanda: Zklamání ze Síkely. Slabý eurokomisař připraví Česko o stovky miliard
Názory
Jak dopadne sněmovní opozice?
A pak tu je stejně důležitá otázka jako ta první – jak dopadnou ANO a SPD? Ačkoli to jsou dva samostatné příběhy, v jádru je to příběh jeden – obě strany totiž působí tři roky v opozici, každá „na to“ jde trochu jinak, každá jinak pracuje se silným vůdcem a každá trochu jinak, ačkoli často velmi podobně kritizuje vládní pětikoalici.
Jenomže zatímco ANO se daří držet téměř trumpovský pel ukradených voleb, kdy vítěznou stranu obraly dvě koalice, které se účelově spojily, aby vládly (samozřejmě podle ANO vládly špatně), SPD podobný narativ postrádá a Okamurovi zbývá jen destruktivní přístup. Zatímco ANO může říkat, že „za nás bylo líp a zase bude“, SPD může jen šít do všeho, co vláda ze strany potenciálních voličů SPD pokazí.
Výsledek těchto dvou cest je znatelný – ANO stále umí oslovit cca třetinu voličů, popularita SPD kulminuje stále na deseti procentech a umí také klesnout výrazně níž. Zatímco ANO v eurovolbách zazářilo, SPD zkrachovalo. Navíc SPD vyrostla hned několikerá konkurence, která si může dovolit ještě extrémnější rétoriku a dokáže přilákat i ty, pro něž je i SPD příliš normální a kompromisní.
A tak lze očekávat, že ANO bude v krajích mimořádně úspěšné a za určitých okolností může získat i několik míst v Senátu (ačkoli někde to bude díky koalici s dalšími subjekty, třeba Motoristy). A tím si ANO definitivně upevní pozici vyzyvatele vládní koalice v příštích parlamentních volbách.
Naproti tomu SPD může pohořet, což by pro soubor Tomia Okamury byla již druhá katastrofa v řadě. A je otázka, jestli by tedy nebylo načase opět stávající skořápku opustit a založit něco nového se stejným obsahem. Okamurovi se to vyplatilo už jednou, při případném kolapsu SPD se o to jistě minimálně pokusí ještě jednou.
