Stanislav Šulc: Co nám zbylo po věrozvěstech? Všechno a nic
Před 1158 lety přišli na Velkou Moravu dva křesťanští misionáři. A tak to celé začalo.
Požehnaný svátek všem. Ale proč si vlastně připomínáme datum 863 tak velkolepě? Proč se toto datum učí na tuzemských školách pomalu víc než nejnovější dějiny? Proč je toto datum považováno za iniciační moment vlastních dějin tohoto prostoru, pro některé dokonce tohoto „národa”?
Vždyť bráno čistě rozumem a přes fakta, není toho moc, co by do dnešních dní přetrvalo. Tak předně Cyril a Metoděj přišli na Velkou Moravu, což je státní útvar, který poměrně krátce poté přestal existovat. Kněžská dvojice tehdy přišla z řecké Soluně a přinesla východní podobu křesťanství (byť k definitivnímu rozkolu mezi římským a řeckým křesťanstvím došlo až později), která byla v českých zemích poměrně záhy vystřídána (pod vlivem Němců) západní podobou katolictví. A pak tu samozřejmě je ten slavný jazyk a písmo. Z nich ale do moderní češtiny také mnoho neprosáklo.
Opět: bráno čistě přes fakta a délku vlivu, mohlo by se zdát, že není moc co slavit.
Pokud Češi nechtějí o své vydělané peníze do budoucna přicházet, kvůli nulovým, ba záporným úrokovým sazbám a citelné inflaci, musí investovat. Do čeho? Nad tím se ve komentáři zamýšlí Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. 
Lukáš Kovanda: Jak porazit inflačního strašáka? Investicí, třeba i do whisky
Názory
A přeci je. Nevídaný úspěch misijní cesty Cyrila (či chcete-li Konstantina) a Metoděje patří k těm zázrakům, které se dnes již prakticky nedějí. Sami dva muži přišli do země, která fungovala na předkřesťanských principech zvykovosti a vtiskli jí pravidla definovaná vyšší mocí. A právě pravidla, navíc stojící na pozitivních a nikoli negativních motivacích, jsou rozdílem mezi archaickou a moderní civilizací.
Od tohoto momentu se skutečně píšou dějiny tuzemské státnosti, byť ji tradičně spojujeme až se svatým Václavem. Jeho úspěchy byly však logickým vyústěním této zásadní proměny, kterou přinesli oba bratři.
Právě proto Jan Pavel II. Konstantina a Metoděje označil za jedny z patronů Evropy, která právě na společně dohodnutých pravidlech funguje dlouhá staletí.
Přesto při této zasloužené oslavě neopomeňme také temnější stránku tohoto svátku. Datum 5. července totiž s jejich vlastní cestou nijak nesouvisí. Původně se příchod slavil 9. března, do letního dne byl přesunut později, a to ze dvou důvodů. Jednak kvůli lepšímu počasí, což by asi nikomu nevadilo. Ale druhý důvod je problematičtější: 5. červenec byl zvolen i kvůli rostoucímu kultu mistra Jana Husa, k jehož úmrtí došlo 6. července. A aby se tato nešťastná chvíle dějin nepřipomínala, byl cyrilo-metodějský svátek přesunut na 5. července.
Foto: ČTK
