Stanislav Šulc: Donald Trump chystá fascinující demontáž státu
Fanoušci Donalda Trumpa musí mít neskonalou radost při sledování toho, jak nově zvolený americký prezident systematicky demontuje vše, co by bylo možné označit jako nástroj státní moci. Je opravdu fascinující, jak důsledně chce nabourat vše, co kdy činilo stát státem. Čím to nahradí, přitom zatím ví snad jen on a jeho nejbližší.
Představte si jednoduchou situaci. Ve firmě se vám uvolnil post finančního ředitele a vy jej musíte nahradit ideálně hned. Na výběr máte pravou ruku bývalého finančního ředitele, ozve se vám vysoce kvalifikovaný pracovník z konkurenční firmy nebo si agendu na chvíli převezmete sami. Vy však všem vypálíte rybník a post obsadíte svým kamarádem, který doposud byl nezaměstnaný, protože ho odevšad vyhodili. Sice má jen základku, Excel je podle něj sprosté slovo, ale je to kámoš, tak coby ne, že?
Přijde vám to absurdní? Pravda, ve funkční firmě by to asi neprošlo. Ale jinak se přesně toto děje v současnosti ve floridském resortu Mar-a-Lago, kde nově zvolený americký prezident Donald Trump rozděluje nejvyšší posty v příští vládě a dalších významných institucích.
Jen se nepoužívá termín „kámoš“, což je takové neprofesionální. Namísto toho se používá termín „loajalista“. A také se neříká, že je cílem všem vytřít zrak, ale zrušit takzvaný „deep state“, tedy jakousi mafiánskou strukturu, která obsadila veškeré instituce a tajně řídí Ameriku.
Americké soudy již podruhé odmítly posvětit výplatu největší odměny v dějinách lidstva. Tu si měl zasloužit Elon Musk za to, že pod jeho vedením v posledních letech radikálně narostla hodnota firmy. To se opravdu stalo a původní podmínky výplaty odměny byly naplněny. Souhlasilo s tím vedení firmy, souhlasili s tím i akcionáři. Soud přesto odmítá uznat legitimitu takového ujednání a výplatě brání. Mají mít soudy až takovou pravomoc na jednání firem?
Stanislav Šulc: Musk vs. americké soudy aneb může si někdo vysloužit odměnu 56 miliard dolarů?
Názory
Kozlové zahradníky
Jen s touto vizí může Trump prosazovat do jednotlivých postů figury, jaké prosazuje. Jinak by totiž asi ani pro jeho skalní fandy nebylo úplně přípustné to, když do čela federálního ministerstva školství obsadí ženu, která chce tento post zrušit, do vedení vlivné komise pro burzu a cenné papíry (SEC) by nemohl nominovat odpůrce jakékoli kontroly a regulace ve finančním sektoru a zároveň propagátora kryptoměn, a pravděpodobně by za ministra zdravotnictví nemohl navrhnout člověka, který de facto nevěří ve většinu nástrojů, které lidstvo vytvořilo v boji proti chorobám a chce je nahradit cvičením v posilovně. Všichni naplňují pořekadlo o kozlech zahradnících.
Ale nyní už trochu vážněji. To, co provádí Donald Trump, je fascinující ukázka hacknutí státu a jeho institucí. V Československu to zkoušeli mezi lety 1946 až 1948 komunisté, kteří podobně systematicky obsazovali pečlivě vybrané posty. A přiznejme, že to komunistům tenkrát vyšlo a dokonat převrat jim v roce 1948 už moc práce nedalo.
Samozřejmě se všichni neustále zaštiťují tím, že americký stát je mnohem zbytnělejší a že i podobný nápor ustojí. Nicméně vzhledem k důslednosti, s jakou Trump postupuje, a faktu, že vedle vlády má také obě komory kongresu a de facto i Nejvyšší soud (který navíc Trumpovi poskytl vlastně nekonečnou imunitu), mohou být následující roky docela zajímavým politologickým experimentem.
Platy politiků jsou tradiční rozbuškou vášnivých debat. Přitom jde o banální problém, v němž o peníze vlastně ani nejde. V důsledcích však jde o další narušení důvěry v systém, kterých stále přibývá.
Stanislav Šulc: Platy politiků jsou zástupný problém. Poslanci můžou klidně brát milion a bude to jedno
Názory
Zbořit Katedrálu
Řada naivnějších pozorovatelů americké politiky se neustále domnívá, že Donald Trump chce tradiční republikánskou politiku. Tedy malý efektivní stát, nízké daně zejména pro bohaté a prakticky nulovou regulaci pro podnikatele, což dohromady má přinést zejména růst bohatství. Jenomže již nyní se ukazuje, že reálný trumpismus bude motivovaný úplně jinými cíli.
Stále častěji se v souvislosti s kroky Donalda Trumpa a lidí kolem něj skloňují ideje bloggera Curtise Yarvina a jeho Temného osvícenství, jehož velkým fanouškem je například zvolený vice-prezident J. D. Vance. A tady už možná i nejskalnějším fanouškům začne poněkud tuhnout úsměv. Yarvin totiž nevolá jen po svržení „deep státu“, ale celého stávajícího systému, který nazývá Katedrálou. A demokratické zřízení by měla nahradit jakási forma absolutismu, kde vládne silný jedinec a úzký kruh loajálních mocných.
Právě tato forma podle Yarvina a spol. je nejefektivnější, vede k růstu a také k vyšší bezpečnosti společnosti. Že by tato vize byla natolik vzdálena tomu, co nyní Donald Trump koná? To bohužel nelze tak úplně říct.
