Stanislav Šulc: Eurovolby jako velké vítězství sociálních sítí
Nejde jen o mimořádný úspěch Filipa Turka, hvězdy sociálních sítí podpořené miliardářem Richardem Chladem a exprezidentem Václavem Klausem. Finální výsledky voleb do Evropského parlamentu ukazují, jak sociální sítě nově formují společenská hnízda, která se uvnitř utvrzují o svých světonázorech a snaží se je vnutit celku. Ať to stojí co to stojí.
Bývali jsme zvyklí to pozorovat spíše zvnějšku. Sociální sítě pomohly k vítězství Baracku Obamovi a posléze i Donaldu Trumpovi. Naplno jsme politický dopad sociálních sítí ale zatím tak důsledně jako v aktuálních volbách do Evropského parlamentu pozorovat nemohli.
Ne, úspěchy Andreje Babiše byly sociálními sítěmi jen podpořeny, Babiš ještě byl produktem předchozích vlivů. To takový Filip Turek je již výlučně „social media persona“, který může stejně dobře prodávat svým fanouškům ezoterické přípravky a knihy nebo politickou vizi. Ta je navíc zdarma, stačí, když dáte Filipovi hlas.
Kdo má lepšího maskota
Jestli se domníváte, že úspěchy twitterových, instagramových, tiktokových hvězdiček je ten hlavní dopad sociálních sítí na politiku, tak možná raději sněte dál. Pokud by tomu tak bylo, byl by svět ještě docela čitelný a jednoduchý. Prostě by šlo jen o to, které více méně standardní straně se pro volby povede ulovit větší štiku, která na sebe strhne pozornost a přiláká své fandy volit tu správnou partaj.
Díky koalici Spolu by výsledek evropských voleb domácí politikou příliš zamávat neměl. I když je to de facto nevýhra, Spolu je druhá na pásce, získala šest mandátů, dva ztratila. V podstatě ji zachraňovala Praha, všude jinde ji převálcovalo hnutí ANO. 
Premiér Fiala je vlastně klikař. Nenadchl, ani nezklamal
Názory
To je podstata maskota, která funguje stovky let. Jen se mění kulisy, osoby a obsazení a prostředky, kterými vás maskoti vábí k tomu, co chtějí, abyste dělali.
Jenomže maskoti prostě nejsou tou skutečnou revolucí, kterou sociální sítě do politického kolbiště vnesly. Tím skutečným gamechangerem je překreslení sociálních map a to, jak sociální bubliny, nebo také hnízda fungují a jak se vztahují k celku.
Je nás víc
Vznik sociálních bublin je fenomén, který ještě nikdo plně nedocenil. Jde o to, že se lidé spojují na základě zcela marginálních, nichových atributů. Například tak vznikají digitální uskupení lidí, kteří žijí, jako kdyby Němci vyhráli 2. světovou válku. Nebo tu jsou lidé milující osmiválcové spalovací motory. Nebo tu jsou skupiny lidí, kteří nenávidí vše, co je jakkoli spojeno s Evropskou unií.
Dříve by to byly atributy zcela nepodstatné pro fungování těchto lidí. I lidé opovrhující EU měli ve svém běžném občanském životě zaměstnání, které vykonávali bez ohledu na tento svůj názor, stejně tak se bavili s lidmi, kteří měli názor opačný.
Sociální bubliny ale fungují jinak. Lidé se v nich utvrzují v tom, že tyto atributy jsou nejdůležitější. Čistě na základě funkce mozku, který množství stejných podnětů vyhodnocuje jako „pravdu“ a dále tomu přikládá větší význam než všemu ostatnímu. To ve spojení s algoritmy sociálních sítí, které akcentují konflikty a zároveň shlukují obdobné konflikty do jedné bubliny, u většiny lidí vyrobila dojem, že tyto atributy se pro lidi staly de facto jejich životním programem.
Včerejškem padla možnost, že Česko bude eurem platit do roku 2030, píše ve svém komentáři k výsledku evropských voleb ekonom Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Poraženým českých eurovoleb jsou Green Deal, euro a migrační pakt
Názory
Jak měřit úspěch
A tím se rozpadlo veškeré směřování větších celků, ať už jde o národy, západní civilizaci jako takovou, snad i lidstvo. Během pouhých patnácti let se rozmetal konsensus nad tím, jaké jsou hlavní cíle a jaké jsou k těmto cílům legitimní cesty.
Je to logický důsledek existence sociálních bublin. Ty totiž oproti předchozím strukturám mají k celku výrazně konfliktnější vztah. Cílem sociálního hnízda a jeho členů není nic jiného než své atributy vnutit celku.
Například takoví Motoristé. Veřejně deklarují, že pro EU vlastně žádný program nemají. Mají jen jeden atribut, o němž jsou přesvědčeni, že by měl být atributem celku. Dokáže to Filip Turek? Spíš ne, protože je jen jedním ze sedmi stovek poslanců. Jenomže to je vlastně úplně jedno. Jemu a jeho hnízdu totiž jde o naplnění svého cíle až v druhém řádu. Tím podstatným je šířit povědomí o tomto hnízdu a o jeho konfliktním atributu (spalovací motory). Čím víc to bude slyšet, tím větší Filipův úspěch.
České volby do Evropského parlamentu opět vyhrálo opoziční hnutí ANO, bude mít sedm europoslanců, o jednoho více než dosud.
Eurovolby v Česku vyhrálo ANO, v parlamentu zasedne i Turek
Politika
Příčiny – průběh – důsledky
Zakončit tuto reakci na aktuální výsledek voleb do Evropského parlamentu lze vznosnými otázkami typu: Jak na to celé bude reagovat demokracie? A je to ještě demokracie?
To by ale bylo zbytečné a vlastně marné. V demokracii nikdy nemělo jít o hlasy, ale o rozdělení a vyvážení mocí, aby jedna nepřevážila druhou a tím ohrozila svobodné směřování lidí. To je ten demokratický ideál, který se v rukou nedemokraticky smýšlejících lidí zcela vytratil.
Spíš je důležité si čím dál důsledněji uvědomovat, že se něco skutečně hlubinného děje, je to má nějaké příčiny, nějaký očekávatelný průběh a také to jistě bude mít nějaké důsledky.
