Stanislav Šulc: Firmy a lidé se poperou o migranty
Bez uvolnění migrační politiky se české hospodářství poměrně zanedlouho dostane do velkých problémů. Migrace se tak znovu dostane na pořad dne, jen zcela jinak než bylo doteď zvykem.
S koncem prázdnin se opět rozjela populární večírková firemní kultura a spousta firem i institucí pořádá jeden networkingový dýchánek za druhým. Kromě obligátních debat o pandemii a dětech ve školách na večírcích rezonuje ještě jedno téma. A ne, nejsou to volby. Ty překvapivě téměř nikoho nezajímají, nebo se o nich nechce bavit. Tím velkým tématem dneška jsou lidi. Tedy přesněji to, že nejsou. A to úplně všude. Od výroby přes logistiku, média či poradenské firmy po vývoj a back office ve všech sektorech ekonomiky.
Najít dobrého programátora je těžké již řadu let. V postcovidovém světě je ale stejně těžké najít i dělníka nebo technicky vzdělaného zaměstnance. A jde o celosvětový jev, naznačuje průzkum Manpower.
Firmy chystají masivní nábory. Propouštět se nebude
Zprávy z firem
A bude hůř. Stále více lidí ze svých pozic odchází či to zvažuje a dravého mládí známého ještě z první dekády aktuálního století se jaksi nedostává. Tradičním lékem by na takovou situaci bylo zvýšení mezd. Obecná zkušenost manažerů napříč segmenty ale zní jinak: lidem přestávají stačit peníze jako hlavní motivátor. Chtějí „work-life balance“, prostor věnovat se dětem i svým koníčkům. I třeba za cenu méně peněz, hlavně když budou mít méně práce a více času.
Na to přitom personalisty ani HR specialisty nikdo moc nepřipravil. Když nepomohou peníze, tak co tedy pomůže?
Husákovy děti v důchodu
Firmy se poohlížejí po východních trzích, kde peníze ještě znamenají hodně. Ačkoli o tom přinejmenším do voleb nikdo nebude mluvit příliš otevřeně, budou to právě firmy, které začnou tlačit na vládu, aby rozvolnila migrační politiku. Není se čemu divit. Rakouské sociální služby, v nichž téměř výlučně pracují Slovenky, jsou předobrazem budoucnosti práce u nás. A nebude to jen „těžká“ či nepříjemná práce, kterou budeme muset národnostně outsourcovat.
Nikdo ani nechce domýšlet, co se stane při odchodu silných ročníků sedmdesátých let do důchodu (za nějakých 20 let), pokud by zároveň nedošlo k nějaké zásadní strukturální proměně ekonomiky. Mimochodem již nyní lze spočítat, že stávající školní kapacity nedokážou pokrýt zásadní propad v počtu zdravotních sester. A to je jen jedna z mnoha klíčových pracovních pozic.
Česko má historicky rekordní počet neobsazených pracovních míst, dokonce ještě vyšší než před pandemií. Je to bolehlav pro zaměstnavatele ale dobrá zpráva pro vládní politiky.
Lukáš Kovanda: Trh práce se přehřívá. Politici jásají, zaměstnavatelé si zoufají
Názory
Migrace se tak velmi brzy stane opět slovem, které bude vypouštět většina úst. Samozřejmě to z části z nich bude stále v étosu, na který jsme si v posledních letech zvykli. Ostatně tento étos zaplevelil i předvolební kampaň a opět se strany předhánějí v tom, která „je“ sem nepustí brutálnějším způsobem.
Chcete levné zboží?
Ale vedle toho se začne prosazovat i jiný hlas. Hlas spotřebitele, který bude chtít levné zboží a ještě levnější služby. Nicméně ty budou navázány téměř přímo na levnou pracovní sílu. A tu tak nějak na hranicích EU zabrzdí Frontex. Což samozřejmě spotřebitel také vítá. Bude tedy zajímavé sledovat, co nakonec zvítězí. Zda to bude (přehnaně řečeno) touha po čistém národě, nebo po levném zboží a službách.
O inflaci se baví lidi v hospodě, v tramvaji a v čekárně u doktora. Možná víc než o covidu. Články o inflaci trendují na sociálních sítích. Bankéři vyprávějí historky o lidech, co čekají inflaci jako v Německu po první světové válce. Jenže, co je horší než inflace? Samozřejmě strach z ní. 
Tereza Zavadilová: Jen žádné blbosti kvůli inflaci, prosím
Názory
Podobná situace ostatně nastala v Německu v šedesátých a sedmdesátých letech. Tehdy se spotřebitelé rozhodli pro levné zboží a výsledkem byla rozvolněná migrační pravidla například pro Turky. Právě z této doby ostatně je i jeden z nejdůležitějších citátů, který jste pravděpodobně neslyšeli. Jeho autorem je švýcarský prozaik Max Frisch a ten citát zní: „Chtěli jsme pracovní sílu a oni přišli lidé.“
A přijdou opět lidé, se svými problémy, vírou, rodinami, zvyky. Na tom není nic špatného, tak to je správně. Kdokoli tvrdí, že přijdou lidé, kteří touží kompletně se rozpustit v jiné společnosti jen kvůli mzdě, žije v pohádkách s jednorožci. Přesto by bylo poměrně nečekané, kdyby si Češi nakonec zvolili čistý národ před ukojenými spotřebitelskými potřebami.
V Česku letos od ledna do června přibylo jen zhruba 1200 obyvatel. Důvodem je zejména vysoký počet zemřelých. 
Lukáš Kovanda: V Česku se hodně umíralo, populační růst zachraňuje imigrace
Názory
Z televize už trošku vycouval. Nestíhal se starat o vlastní restaurace. Zdeněk Pohlreich přesto zůstává největší celebritou mezi tuzemskými kuchaři. Byl vidět i v době covidu, když vařil pro hasiče nebo sestřičky. Že by mu to zvedlo popularitu, si však nemyslí. Své podniky přesto udržel naživu. Tak trochu státu navzdory.
Zdeněk Pohlreich: Lidé si neváží práce. A stát je v tom podporuje
Leaders
