Stanislav Šulc: Jak spustit vysílání stanic Hlas Evropy a Svobodná Amerika?
Amerika rezignuje na soft diplomacii a jde takříkajíc all-in do válečného režimu. Někteří evropští státníci včetně českého ministra Jana Lipavského cítí šanci. Pokud ale jen chtějí pokračovat v americké propagandě, bude asi lepší nakoupit také ty tanky a stíhačky a Svobodnou Evropu zkrátka poslat do propadliště dějin, kam směřují i další poválečné instituce.
Český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský si našel velké téma. Je jím záchrana stanice Svobodná Evropa, kterou se vláda Donalda Trumpa rozhodla zaříznout. A zatímco čeští politici dokážou hledat smysl i v sebeabsurdnějších útocích proti Evropě ze strany Donalda Trumpa, tentokrát se nad tím nikdo ani nepozastavuje a s podporou rozhlasové stanice souhlasí většina. Asi proto, že stanice má sídlo v Praze a stále ještě žije spousta lidí, kteří v ní pracovali.
Má ale cenu zachovávat stanici, která byla nástrojem soft diplomacie USA ve studené válce? A odpověď zní vlastně jednoznačně: ano, má. Nicméně má to poměrně zásadní podmínky. Které tedy tentokrát opravdu nejsou finanční, na které býváme zvyklí.
Spor o klimatickou změnu se v Česku dostává na novou úroveň. Brněnský Ústavní soud se totiž rozhodl projednat stížnost spolku Klimatická žaloba požadující větší a formálnější akci státu v boji proti změně klimatu. A to nikoli v tradičním režimu tříčlenného senátu, stížnost projedná rovnou celý sbor 15 ústavních soudkyň a soudců. Výsledkem by tedy měl být nález vyšší váhy. Jde sice o záslužné gesto, které se však může nakonec otočit proti důvěryhodnosti respektované instituce.
Stanislav Šulc: Klimatickou změnu se pokusí rozlousknout Ústavní soud
Názory
Ukázat lepší verzi života
Svobodná Evropa dnes rozhodně neplní cíle, s nimiž vznikala. Nepřesvědčuje tu druhou třetinu světa, že ta první třetina si žije lépe, tedy svobodněji, tedy radostněji. První i druhá třetina se spojily a společně přesvědčují to poslední třetinu, že by se měla vykašlat na radikály, protože ti jim lepší životy nepřinesou. Naopak to lepší jim nabízejí ti, o nichž místní propaganda mluví jako o kolonizátorech.
A právě příklad postsocialistického bloku funguje skvěle jako příklad, že o kolonizátory nejde. Nebo alespoň nemusí jít. Toliko symbolická rovina pražského sídla stanice. A toliko k popisu moci a síly této takzvané měkké diplomacie. Či mírné propagandy, chcete-li.
Konec amerického kámoše
Jenomže současné vedení USA se rozhodlo na měkkou diplomacii rezignovat. Není se čemu divit. Jde o postup velmi pomalý, ale s trvalými následky. Ostatně se stačí podívat, jak se z deseti milionů socialistů stalo během pár měsíců deset milionů spotřebitelů. A jsou jimi stále, do roztrhání těla. I kdyby na politiku nadávali sebehlasitěji. Na pivko a do Primarku zajdou všichni rádi.
Pomalost a trvalost se ale do dnešní doby příliš nehodí, a ještě víc se nehodí Donaldu Trumpovi a jeho týmu. Ti potřebují rychlou krmi pro své feedy na sociálních sítích. A že dnešní post popírá ten včerejší? Aspoň se budou mít nepřátelé čím bavit, roste engagement, čísla, dojem, že se něco děje, že vůdce maká.
Americký kámoš v podobě poradního hlasu (rozhlasové stanice) končí. Američané se svou vládou stávají v lepším případě školitelem s rákoskou v ruce, v horším případě rovnou nepřítelem.
Jaký má být Hlas Evropy
Ale vraťme se k tomu podstatnému, k Janu Lipavskému a jeho svaté misi za záchranu pražské Svobodné Evropy. Smysl má, respektive by mít mohla. Ale jen za několika naplněných podmínek.
Tou zásadní je ustavení vlastní myšlenkové linie, kterou Evropa chce světu sdělovat. Pokud bude jen nadále replikovat to, co činila doposud pod nadvládou kdysi spřátelených USA, jaksi by to nemělo logiku. Pak by šlo o pokračování americké propagandy za evropské peníze a zde by ekonomové skutečně měli zvednou varovný prst, nebo klidně nesouhlasně zvednout obočí.
Na čem by ta myšlenka měla stát? Určitě na oné donedávna vzývané staleté tradici, kterou Evropa představuje. Tedy osvícenské individualitě, občanstvím, lidskými právy pro všechny (i pro nepřátele), které vycházejí z křesťanských tradic. K tomu si vzpomenout na druhý základ evropské kultury, tedy helenismus s jeho požadavky na sebeaktualizaci, estetiku, vědu, progres. Jakým -ismem to celé nazveme, je asi jedno. Třeba europoismus. Je to systém, který vychoval své největší odpůrce a nechal je uspět. Ano, jako takový je to divný systém. Ale to už je taková doba.
Donald Trump má za sebou první skutečné vítězství ve svém druhém prezidentském angažmá. Republikány ovládaná Sněmovna reprezentantů o dva hlasy schválila ambiciózní rozpočtový plán, který z Trumpových předvolebních slibů činí reálnou politiku USA. Kdo umí počítat do čtyř, dokáže si spočítat, že z toho moc dobrého nekouká. Tedy pokud zrovna nejste americkým miliardářem.
Stanislav Šulc: Amerika se vydává na dobrodružnou cestu k daňovému ráji. Pro investory se doktrína America First může stát noční můrou
Názory
Svobodná Amerika
V titulku jsem se dopustil hříčky. Stanice Hlas Evropy je to, o čem píšu výš, Svobodná Amerika by mohlo být vysílání pro těch 75 procent americké populace, která současného prezidenta nevolila, ale přesto, nebo právě proto na ně dopadají jeho rozhodnutí. Kdyby bylo cílem Evropy získat třeba část elit, kteří by své know-how používaly v evropských strukturách, možná by tu také jednou vzniklo nějaké to Silicon Valley.
Ostatně můžeme připomenout, že jeho základy položili migranti z Evropy a jejich primární výzkumy. A pamatujete si, proč tito lidé z Evropy utekli a přesídlili do USA? Protože se tady tak nějak válčilo. Zbraněmi, kterých tehdy měli všichni dostatek, ne jako nyní.
