Zajímá nás
Stanislav Šulc: Kdo chce volit Paroubka a mimozemšťany, má konečně šanci
Volby do Evropského parlamentu jsou za dveřmi. A nabízejí celou plejádu možností, jak zavzpomínat na dávné doby. Unikátní šance je připomenout legendární výrok Jiřího Paroubka, že některé zákony klidně prohlasuje třeba s Marťany. Nyní do Evropy chce jak Paroubek, tak Marťani, tedy přesněji mimozemšťani.
Evropský parlament je důležitá instituce. Uvědomuje si to většina politiků na západ od českých hranic, a tak tam i přes řadu recesistických a otevřeně antisystémových stran většinou o hlasy usilují zejména běžné partaje. V Česku je Evropa neustále dehonestována a tomu odpovídá také volební menu, z něhož si může volič vybírat.
Na jedné straně tak může dát hlas některé ze stran či koalic zastoupených v poslanecké sněmovně. A upřímně si tam může svého vysněného kandidáta, tedy přesněji dva, které může zakroužkovat, doslova každý. Ať už má na Evropu, svět, Českou republiku a českou politiku názor jakýkoli.
O tom, kdo bude Českou republiku zastupovat v Evropském parlamentu (EP) pro další volební období, rozhodnou voliči už v následujících dnech. Podle sociologů a politologů jsou karty rozdány docela jasně. Průzkumy se už zveřejňovat nemohou a výsledky voleb budou známé až po sečtení hlasů v sobotu před půlnocí. Jak ale vidí výsledky evropských voleb sázkaři v Česku? Na to odpovídá manažer komunikace sázkové společnosti Tipsport Jiří Hadrava.
Čeští sázkaři věří ve volbách do Evropského parlamentu komunistům a Babišovi
Politika
Paroubek a Marťani
A pak tu je zbylá zhruba dvacítka kandidátek, které občas budí smích, jindy děs. Cíle jednotlivých partají a koalic i konkrétních kandidátů oscilují od recese přes snahu se zviditelnit po upřímnou snahu do Evropského parlamentu se skutečně dostat. A tam pak vlastně nemít absolutně žádnou agendu ani cíl. Jen celou situaci využít pro nasbírání dostatku politických bodů pro další kariéru (tu politickou, jinde spíše byznysovou).
Bohužel tak v aktuálních volbách do EP všichni sklízíme to, co se tu více ty dvě dekády, které v Evropské unii jsme, zasévá a zalévá. Ani dvacet let po vstupu do EU většina Čechů nechápe, co unie dělá a mylně se domnívá, že regulace tvaru okurek je vrchol „bruselského socialismu“. A nechápou to stejným dílem příznivci levice, pravice, populistů i extrémistů.
FOTOGALERIE: Dvacet let od vstupu do EU. Prohlédněte si dobové fotografie
A tak se nemůžeme divit, že se čistě teoreticky může stát, že se naplní kultovní hláška Jiřího Paroubka z roku 2005, kdy na dotaz, zda by pro některé zákony tehdejší ČSSD hlasovala společně s kounisty uvedl, že by ty zákony prosadil klidně s Marťany. Mimozemšťané totiž do EP kandidují také. Takže ačkoli to není moc pravděpodobné, teoretická šance na spolčené hlasování Jiřího Paroubka a Marťanů ve Štrasburku tu existuje.
Zadlužení českých domácností roste. A co víc, roste rychleji, než bylo v posledních dvou letech obvyklé. Co by ještě před několika dekádami představovalo problém, stalo se v současnosti dokonce dobrou zprávou. Jsou to totiž právě domácnosti a jejich spotřeba, které rozhýbávají velmi pomalu se rozjíždějící českou ekonomiku. A klidně ať si to je třeba na dluh.
Stanislav Šulc: Dobrá zpráva pro všechny. Češi se vracejí k zadlužování
Názory
Dva výsledky voleb
Evropské volby jsou zajímavé z celé řady důvodů. Jeden je však vyloženě praktický – tyto volby totiž mají vlastně dva výsledky. Prvním bude ten národní, druhý je ale celoevropský.
Ten národní je sice atraktivnější, ale o poznání méně podstatný. Samozřejmě bude zajímavé sledovat, jestli Danuše Nerudová dokáže zúročit svůj politický kapitál získaný vloni v prezidentské volbě. Bude zajímavé sledovat, kolik pirátských europoslanců se do EP dostane. Bude zajímavé sledovat, jací konkrétní kandidáti koalice Spolu se do EP prosadí. Samozřejmě bude zajímavé sledovat, jestli uspěje post-komunistická koalice Stačilo. A pak samozřejmě také bude zajímavé sledovat, jestli uspěje raketový Filip Turek, kterého obdivují mladí muži na sociálních sítích a který může vynést první politické vítězství Robertu Šlachtovi (byť velmi zprostředkovaně).
Ale o budoucnosti Evropy přeci jen rozhodně více ten celoevropský výsledek. Zda se naplní očekávání, že se v Evropském parlamentu sníží zelený hlas, a naopak se posílí hlas identitární.
Jasněji bude v neděli večer.
Kolik let vlastně mají lidé strávit ve starobní penzi? Zásadní, téměř filosofickou otázku otevřela vládní koalice, když se pokouší protlačit nové pojetí důchodů. To pak vznosně nazývá důchodovou reformou, o niž opravdu ani náhodou nejde. A zároveň dává opozici do rukou bič na sebe samu, který jí prohraje příští volby. Přitom řešit důchody tímto způsobem je zcela zbytečné. Než se tento sen skutečně uskuteční, pravděpodobně již bude svět stát před rozhodnutím úplně jiným – před základním příjmem.
Stanislav Šulc: V důchodu budeme dřív celý život než vládních 21 let
Názory
