Zajímá nás
Stanislav Šulc: Ministr Bek chce zrušit maturity. Naneštěstí z úplně hloupých důvodů
Ministr Mikuláš Bek chce zjevně zanechat v české politice opravdu silnou stopu. Ačkoli aktuální vláda je již ve druhé polovině funkčního období a zásadnější pohyby od ní již nikdo nečeká, ve školství se chystá revoluce. Zejména u odborných škol by mohla být klasická maturita nahrazena projektem, který by více připoutal studenta s praxí.
Ve školství se dějí věci. Vysoké školy pozvolna upouštějí od písemných bakalářských a magisterských prací, protože nedokážou odfiltrovat možnost, že práce celá vznikne generativními modely umělé inteligence. Nahrazují je komplexnějšími semestrálními projekty, jejichž komplexnost by případné využití těchto nových nástrojů nijak neovlivnilo. Spíše naopak.
Nyní se ministr školství Mikuláš Bek rozhodl něco podobného vyzkoušet také na středních školách. A to konkrétně u škol, které jsou více spojeny s praxí než třeba gymnázia. Aby studenti tyto odborné školy uzavřeli, nemuseli by již skládat klasickou maturitu, ale celou tuto zkoušku nebo její část by nahradil projekt, který by více studenta propojil s praxí.
Je to skvělý nápad. Ale ministr k němu přistupuje ze zcela špatných pohnutek.
Lídři nejbohatších států se rozhodli, že využijí částečně ruské peníze na pomoc Ukrajině. Do napadené země mají plynout mimo jiné úroky ze zmražených aktiv ležících na účtech mimo Rusko. Ukrajina je přitom získá ve formě půjčky. Jde o bezprecedentní krok, jehož dlouhodobé dopady nikdo nezná a ani neřeší. Téměř jistě ale budou mít vliv na cenu zlata.
Stanislav Šulc: Ruské peníze Ukrajině? Kontroverzní krok ovlivní cenu zlata
Názory
Zastaralé maturity
Nejprve k povaze maturity v Česku. Jde o zkoušku, která má jen málo obdob. Předně ji nelze jen tak složit, ale musíte kvůli ní navštěvovat některou ze škol. Bez ní zároveň nemůžete (až na stopové množství výjimek) nastoupit na vysokou školu. Takže se z maturity v Česku stává zásadní sociální výhybka – kdo ji má, má šanci na lepší život, kdo ji nemá, automaticky má smůlu. Přitom možnost složit maturitu jen tak, a tím si otevřít nové perspektivy, jak to známe z amerických seriálů, v Česku stále není možné.
Sociální rozměr maturitní zkoušky je jen část problému. Druhou, neméně zásadní komplikací, je zásadně zastaralá povaha maturity. Ta je postavena více na znalostním vzdělávání než dovednostním, které je přitom v současnosti trendem. Zároveň s nástupem generativní umělé inteligence dojde ke skokovým proměnám vzdělávání jako takového, daleko více bude postaveno na rozvíjení „soft skills“, což je spojení, které většinu učitelů naplňuje odporem. Ale jestli český vzdělávací systém dokáže odolat náporu globálních technologických firem a jejich nástrojů, to si úplně jistý nejsem.
Je čas škol v přírodě. Jedna nás stála devět tisíc, druhá sedm. Netroufli jsme si to dětem odepřít. Částka je za čtyři noci za žáka prvního stupně. K mému překvapení spí každé z dětí ve dvojlůžkovém pokoji v moderním penzionu. Žádné chatky, stany, ubytovna s pokojem pro deset dětí za 400 na dítě za noc. Dobrodružství, příroda. Nic takového. Dříve jsme takto trávili na táborech každé léto.
Dalibor Martínek: Výdaje na školy v přírodě jsou neúnosné. Otesánek otevírá držku
Názory
Podnikatelé zvyklí na státní pomoc
A tak si přiznejme, že na nějakou revizi maturity rozhodně zralé jsou. A to dokonce revizi zásadní. To ministr Bek cítí velmi dobře. Jenomže na to jde opět tradičně po česku, tedy zcela špatně. A začíná hned tím, že hlavním důvodem pro rekonstrukci závěrečných státních zkoušek nejsou velké pohyby ve společnosti a ekonomice, ale malé, časově velmi ohraničené touhy českých podniků.
Čeští podnikatelé, většinou vyrůstajících ještě v komunismu, si právě ze státem řízené ekonomiky přetáhli jeden nešvar. A to domněnku, že stát jim má za peníze daňových poplatníků ideálně dokonale a na sto procent vyškolit zaměstnance. Samozřejmě pro firmy jde o velmi výhodný systém, kde náklady na školení zaměstnanců převezme někdo jiný. A stát nikdy nepochopil, že by tomu mohlo být i jinak. A možná bychom mohli teoreticky i přiznat, že částečně by ten systém mohl být i funkční, kdyby praxe neukázala, že to má (jako ostatně vždy všechno) zcela jiný průběh, než si jej teoreticky někdo vysnil.
A tak v Česku sledujeme reálně dva zásadní problémy, které jsou přímým důsledkem této praxe. Prvním je povinnost vybrat si profesní směr hluboko před dvaceti lety věku. Co bylo před padesáti lety asi standard, je standardem stále. Jen se čím dál více ukazuje, že to je standard hloupý. Lidé v patnácti šestnácti lety věku prostě nejsou vyzrálí, neznají své talenty ani slepé skvrny, čím dál více se ukazuje, že toho prostě nejsou takto brzy schopni.
Nejde jen o mimořádný úspěch Filipa Turka, hvězdy sociálních sítí podpořené miliardářem Richardem Chladem a exprezidentem Václavem Klausem. Finální výsledky voleb do Evropského parlamentu ukazují, jak sociální sítě nově formují společenská hnízda, která se uvnitř utvrzují o svých světonázorech a snaží se je vnutit celku. Ať to stojí co to stojí.
Stanislav Šulc: Eurovolby jako velké vítězství sociálních sítí
Názory
Montovny fungují jen napůl
Druhý problém pak souvisí s celkovým zaměřením na technické obory vyhovující montovnám. Tyto podniky pohltí téměř všechny pracovníky mezi 18 a 49 roky věku. Výrazně méně již ve věku od padesáti do pětapadesáti. A téměř nikoho v kategorii 55+. Montovny nedokážou generovat dostatek seniorních pozic, aby naplnily potřeby státu umístit do nich všechny lidi čekající na důchod.
Ona to je také zatím nepříliš artikulovaná šedá zóna jinak fantastického nápadu, že by lidé ve starobní penzi trávili 21,5 roku. Nikdo nemluví o tom, kde budou ti lidé pracovat a jestli jen nebudou přežívat na sociálních dávkách na pracáku a stát za ně bude odvádět sociální a zdravotní pojištění. Možná by se nakonec ukázalo, že výplata důchodu by byla levnější.
Zpět k maturitám. Jejich revize skutečně je potřeba. Ale z důvodů, o kterých se v Česku zatím ještě ani nezačalo na vládní úrovni šuškat. Když duo Svěrák a Smoljak psali slavnou komedii Marečku, podejte mi pero, použili obraz skladníka čtoucího Vergilia v originále jako vtip. Skladníci skutečně Vergilia v originále číst nemusejí, a naopak se mohou zbavit mnoha dalších absurdních znalostí. A to by měl být důvod k revizi zkoušky, která v Česku rozhoduje o životě víc než třeba diplom z vysoké školy.
