Zajímá nás
Stanislav Šulc: Patrioty pro Evropu rozkližuje hned první konflikt. Porodní bolesti, nebo setrvalý stav?
Frakce Patrioti pro Evropu rozhodně je nejambicióznější projekt, který Andrej Babiš ve své politické kariéře rozjel. Ale platí to jen pro domácí publikum. Na evropském kolbišti již všichni vědí, že jde vlastně jen o převlečenou frakci Identita a demokracie, k níž se přidalo právě Babišovo ANO a Fidesz Viktora Orbána. A proto se v této frakci již dějí věci, na něž východoevropští politici nemají tak úplně vliv. A tyto události kazí jinak pěkný start politické rakety.
Zní to téměř fantasticky. Krátce po volbách do Evropského parlamentu vznikla třetí nejsilnější frakce, v níž se spojily nespokojené hlasy Evropy. Cílem má být korigovat zelené šílenství, zabránit migraci a posílit vliv členských států. A jedním z architektů tohoto úspěchu je Andrej Babiš.
Potud opravdu fantazie. Ale je to fantazie i v tom prapůvodním slova smyslu. Protože realita je trochu odlišná.
Předně: Andrej Babiš přestává být jakýmkoli motorem této frakce. Tu ovládli silnější psi z Francie a Itálie, ostatně lídrem frakce Patrioti pro Evropu se stal neúspěšný kandidát na francouzského premiéra Jordan Bardella z extrémně pravicového Národního sdružení.
O atentátu na Donalda Trumpa víme ještě o výrazně méně, než jsme v prvních hodinách věděli o atentátu na Roberta Fica. Přesto celý svět analyzuje, spekuluje, předjímá. V post-faktické době, kterou Donald Trump pomáhal prosadit, je to tak zcela v pořádku. Co tedy přinese atentát na Donalda Trumpa, ať už byl spáchán kýmkoli s jakýmikoli pohnutky? Trumpa mučedníka. A to bude silný kalibr nejen v amerických volbách.
Stanislav Šulc: Trump mučedník? Politika, jak ji známe, končí
Názory
Společně v nenávisti
Jenomže tím náraz na realitu nové evropské frakce tak úplně nekončí. Předně její hlas, byť sebehlasitější, paradoxně nebude v Evropě slyšet. Důvodem je to, že nemá dostatek síly na prosazení téměř čehokoli ze svého programu. Bude tak opravdu zejména hlasitě křičet a nadávat na všechno a na všechny, reálně ale ovlivní jen máloco. Ačkoli samozřejmě v tomto případě platí, že možná jde o prozatímní záležitost.
Největší hrozbou pro Patrioty pro Evropu jsou však samotní „patrioti“. Jejich společná věc stojí na negativním vymezení se vůči mainstreamu. Ano, víme poměrně přesně, co nechtějí. A v tom jsou společní.
Zní to jako pohádky o slavných návratech. Pojďme vrátit trolejbusy do pražské dopravy, znělo před několika lety. Pojďme vrátit tramvaje na Václavák, znělo zase jindy. Oba projekty se přitom dotáhly k realizaci. Nutno dodat, že bohužel. Oba projekty jsou totiž víc výsledkem naplněných tužeb pár dopravně-romanticky založených jednotlivců, než že by naplňovaly nějaké rozumné potřeby města či místních. A problémy s nimi spojené budou jen narůstat.
Stanislav Šulc: Trolejbusy na letiště a tramvaje na Václaváku. Nesmyslná romantika ovládla pražskou dopravu
Názory
Co vlastně chtějí?
Ale v tom, co chtějí, už tolik společného není. Vlastně tam není společného vůbec nic. A to bude trochu problém. Zájmy francouzských patriotů jsou jiné než zájmy patriotů rakouských, italských, natož českých a maďarských, s nimiž jsou většinou v přímém protikladu.
Ať už půjde o jadernou energetiku, reálné nakládání s imigranty nebo například o zemědělskou politiku, Francouzi, Italové a Češi s Maďary nikdy nenajdou společnou řeč. Tedy pokud nebudou ochotní ustoupit ze svých takzvaně patriotických pozic. Protože Italové by se například rádi o migranty podělili se střední Evropou, Rakušané by velmi neradi prosazovali jadernou energii a Francouzi rozhodně nechtějí nic měnit na společné zemědělské politice.
Léto, čas dovolených a nacpaných dálnic. Ty přitom letos procházejí jednou z největších proměn za desítky let, když podle zákona nově můžeme jezdit až 150 kilometrů v hodině. Tato revoluce ale nese několik šrámů, předně že to půjde jen někde a je vůbec otázka, jestli se to někdy povede zrealizovat.
Stanislav Šulc: Už půl roku jezdíme na dálnicích 150 za hodinu. Tedy alespoň teoreticky
Názory
Vztah, který snad vydrží
A jestli někdo očekával, že se v rámci vyššího „dobra“ patrioti za něčím spojí, tak jim dalo pořádnou ťafku aktuální handrkování o něčem daleko banálnějším, než je třeba podpora jaderné energetiky.
Konkrétně jde o italského generála Roberta Vannacciniho, který by se měl stát jedním z místopředsedů klubu. Jmenování europoslance zvoleného za italskou Ligu ale vnímá jako problém francouzské Národní sdružení, které má v klubu nejsilnější zastoupení. Důvodem se přitom stal text Svět naruby, který generál vydal vloni a kterým se dostal do širšího povědomí. V něm označil homosexuály za nenormální a volejbalistku Paolu Egonuovou popsal jako ženu neodpovídající představě Italky, protože je černoška. To se přitom nelíbí francouzským patriotům, kteří tvoří největší část frakce Patrioti pro Evropu.
Inu, s touto partají se rozhodně nudit nebudeme. Jen je otázka, jestli ta společná nenávist vůči establishmentu bude natolik silná, že překoná fakt, že jinak nemají společného vůbec nic. A jestli aktuální rozepře jsou jen porodní bolesti, nebo setrvalý stav.
