Stanislav Šulc: Premiér Fiala vysvětluje lidem, že daně jsou nízké. Má pravdu. A mýlí se zároveň
Jak říkat pravdu a mýlit se zároveň ukázal dnes v debatě CNN Prima NEWS premiér Petr Fiala, když se jal divákům vysvětlovat, že jsou v Česku vlastně daně nízké. A naneštěstí jen dal další hůl do rukou svým kritikům.
Ve volebním roce si každý politik bude muset dávat pozor, co a jak přesně říká. Tedy platí to pro vládní politiky, protože opoziční politici mohou říkat téměř cokoli a dostanou za to pochvalu. Naopak politika vládních stran nikdo nepochválí, ať bude říkat a slibovat cokoli.
Na tuto politickou nespravedlnost, která je ale zkrátka všeobecně platná, zapomněl premiér Petr Fiala, když se v pořadu Partie na CNN Prima NEWS rozhodl vysvětlit divákům, že v Česku vůbec nejsou vysoké daně. Ne, za to jej rozhodně nikdo nepochválí, protože daně jsou přeci vysoké vždy.
U této konkrétní Fialovy promluvy však jde o ještě jeden problém, který je zarážející – premiér de facto ukázal, že moc nezná lidi, o jejichž hlasy usiluje.
Volby do Poslanecké sněmovny by v lednu jednoznačně vyhrálo opoziční hnutí ANO se ziskem 33,9 procenta hlasů. Druhou koalici Spolu, kterou tvoří ODS, KDU-ČSL s TOP 09, by volilo 18,4 procenta voličů. Následují hnutí STAN, SPD a Piráti, přes pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do Sněmovny se dostalo ještě uskupení Stačilo!. Na hraně vstupu do dolní komory jsou Motoristé, kteří by obdrželi přesně pět procent hlasů. Vyplývá to z průzkumu agentury STEM pro CNN Prima News.
Uskupení Stačilo! by se dostalo do Poslanecké sněmovny, Motoristé na hraně
Politika
Korporátní daně jsou evropský průměr
Jsou tedy daně v Česku vysoké, jak si „všichni“ myslíme, nebo nízké, jak tvrdí premiér Fiala? Odpověď je komplikovanější, než se zdá a než si premiér myslí.
En bloc daně v Česku skutečně nejsou nijak závratné, především ve srovnání s některými zeměmi, například se Skandinávií. Jenomže zde již zabíháme do toho, co stát za daně občanům nabízí, a v tom je Skandinávie poněkud jinde.
Pravdu má také Petr Fiala v tom, že například korporátní daně v Česku vloni vzrostly o dva procentní body na aktuálních 21 procent, což je v Evropě spíš lepší průměr. Ačkoli ano, také v této disciplíně existují přeborníci, zvláště když se české firmy neustále a rády zaštiťují některými daňovými ráji. Že Česko není daňovým rájem, ale víme tak nějak všichni dlouho.
Je pořád ještě 40 víc než 34?
V čem se ale Petr Fiala mýlil, je to, co je v samotné debatě o zdanění zakódováno, aniž by to oko velké části ekonomů a politologů odhalilo. Běžný člověk chápe jen zdanění práce. Všechno ostatní je mu tak nějak lhostejné. Prostě ví, co mu chodí od zaměstnavatele, a to je vždycky málo. A „daně“ jsou logickým prvním nárazníkem, na co si lze zanadávat.
A zdanění práce v Česku zkrátka nijak nízké není. Podle stále aktuálních dat OECD (která jsou však za rok 2023), činí takzvaný „daňový klín“, tedy veškeré zákonem definované odvody (daně, sociální a zdravotní), 40,2 procenta. Průměr OECD přitom představuje 34,8 procenta a například sousední Slováci státu posílají 34,3 procenta.
Jestli se lze shodnout na tom, že 40 je víc než 34 (pamatujme, že v roce 2025 není díky sociálním sítím nic tak jasné, jak bývalo dřív), pak v Česku zkrátka „daně“ nízké nejsou.
Petr Fiala a Andrej Babiš jsou, co se týká rozpočtové odpovědnosti, jako Pat a Mat. Babiš za dva roky covidu, když byl premiérem, nasekal českému státu dluhy za 790 miliard korun. Fiala udělá za čtyři roky svého vládnutí dluh pro každého českého občana v celkové výši přes 1,1 bilionu korun. Je tam budoucí rod, protože Fiala bude utrácet ještě letos, do voleb. Tak kdo je lepší?
Dalibor Martínek: Babiš a Fiala jsou jako Pat a Mat. Víc veřejných peněz utratil Fiala
Názory
Bez reforem to nepůjde
Samozřejmě je potřeba okamžitě doplnit, že daně by přirozeně mohly být výrazně nižší, kdyby se z těchto odvodů neplatily dvě klíčové služby státu, které jsou pro koncové uživatele (rozuměj občany) bezplatně – tedy školství a zdravotnictví. A případně pokud by šlo snížit důchody.
To jsou klíčové platby, které stát vynakládá a bez jejichž výrazné reformy tady nikdy nebudou „daně“ (ve smyslu zdanění práce) nižší.
Čistě teoreticky bývaly ODS a další středo-pravicové strany zastánci omezování nabídky toho, co stát lidem zajišťuje, protože pak se může zbavovat státních zaměstnanců a mohlo by se začít směřovat k nebesům, které narýsovala Margaret Thatcher a pak to od ní obkreslil Václav Klaus.
Nicméně pro dosažení tohoto cíle aktuální vláda neudělala nic, naopak některé daně zvýšila. Říkat, že to jinak nešlo, je bohužel opravdový populismus. Při pohledu na agresivní politiky současnosti například v Argentině se ukazuje, že když se chce, jde asi cokoli. A že to populaci bolí, Javiera Mileie nijak netrápí. Hlavně když mají ekonomové radost a makro se opravdu zlepšuje.
