Stanislav Šulc: Proč Fialova vláda za sebou nechává jen poražené?
Jak výrazně se vládnutí Andreje Babiše podepsalo na České republice, posoudí až historie. Totéž ostatně platí i pro současný kabinet Petra Fialy. Jednu věc lze ale soudit již nyní. A to jsou dojmy běžných lidí. A tady je jeden obří rozdíl, který nyní se změnou valorizačního vzorce opět nabyl obřích rozměrů. Zatímco za Babiše nebylo sice líp, většina lidí se přesto cítila jako vítězi. To Fialův kabinet za sebou nechává jen poražené.
Jestli byl v něčem mimořádně schopný a úspěšný Andrej Babiš v roli lídra země, bylo to vyvolávání dojmu, že maká pro lidi. Umně a možná i cynicky využíval toho, že většina lidí nechce nebo ani neumí dohledat platné zákony, ještě méně lidí umí docenit přímé i nepřímé dopady platné legislativy, a proto většině stačí „dojem“, který na ně politik a jeho aparát udělá. A takovému politikovi pak projdou věci, které možná ani nejsou tak úplně v zájmu společnosti, ale třeba jen její menší části.
To kabinet Petra Fialy se neustále zaštiťuje budoucností a odpovědností. A možná i často mají ministři aktuální vlády pravdu. Možná skutečně je rozumné zpomalit valorizaci penzí. Nicméně co se tak úplně nedaří, je vysvětlování tohoto „dobra“ dál. Přenášení pozitivních dopadů na konkrétní životy konkrétních lidí. A to je právě disciplína, v níž Fialův kabinet nyní selhává.
Posledním příkladem je jednání o úsporném balíčku, či jak si vláda pojmenovala seznam škrtů a zvyšování daní. Už i ministr financí Zbyněk Stanjura přiznává, že najít shodu na více než šedesáti opatřeních mezi pěti vládními partajemi je nadlidský úkol. Domluva prý po třech měsících panuje zhruba na půlce návrhů, o druhou polovinu se ještě bude svádět boj.
Dalibor Martínek: Vládnutí v pěti je pomalé a nefunkční. Víc hlav víc neví
Názory
Malý stát, který se nepostará
Zjednodušeně se říká, že aktuální ministři nejsou úplně nejsilnější v komunikaci. To je však ohrané klišé, které navíc zakrývá podstatu. Tou je rozhodnutí, že středopravicová vláda zkrátka má jiné cíle a preference než předchozí populistický kabinet. Pro Babiše jako správného populistu bylo čechrání peříček voličů cíl. A šel třeba i nikoli přes mrtvoly, ale přes rozumnou míru zadlužení.
Cíle a preference aktuálního kabinetu jsou jiné. ODS má v DNA podporu podnikatelů (kterým chce nyní zvýšit odvody i daně), KDU-ČSL má v DNA podporu rodin s dětmi, TOP 09 má v DNA totéž, co ti předchozí, Piráti by digitalizovali i duši a STAN chce podporu regionů.
To vše kočíruje Petr Fiala a dává tomu jistou důstojnost a váhu. A skoro to celé dohromady působí jednolitě. Přesto aktuální vláda cílí na staré známé koncepty malého státu, který se prostě nepostará.
Je to legitimní směr, voliči si jej vybrali, a když nenarazí na ústavnost, tak je zcela v pořádku, aby tento ráj konečně nastal. Jen proboha nikde nevyprávějme, že je chyba v komunikaci, že takový stát nebude dělat nic pro seniory. To totiž není chyba, ale vlastnost.
Státní rozpočet se kvůli napjaté ekonomické i geopolitické situaci dostává stále do většího stresu a výdaje rostou. Vláda Petra Fialy však nadále věří, že udrží v letošním roce schodek ve schválené výši 295 miliard korun. Vzhledem k pokračující inflaci erár sice má vyšší příjmy z DPH, ale zároveň hrozí až dvě mimořádné valorizace důchodů. A protože vláda buď neumí, nebo nechce škrtat, stále častěji mluví o zvyšování daní. Zde je přehled daňových sazeb, které Fialův kabinet buď již nově zavedl, nebo uvažuje o jejich zvýšení. 
PŘEHLEDNĚ: Které daně Fialova vláda zvýší
Money
O vítězích a poražených
Jsme zpět u klíčového rozdílu mezi Babišem a Fialou. Babiš, populista, třeba nezodpovědný a oportunistický manipulátor, za sebou nechával téměř samé vítěze. Většina lidí se tak jen cítila, ale velká část populace z toho nakonec skutečně tyla, protože málokteré zákony z kuchyně předchozí vlády nadělaly zásadnější paseku (tedy až na ten, který prosadilo ANO s ODS a jímž skončil výpočet odvodů ze superhrubé mzdy).
Oproti tomu aktuální vláda za sebou nechává většinou jen poražené. Nejnověji to ukázaly valorizace, které seniory připraví o část zákonného růstu penzí. A není to jen schválenými zákony. Ale například takové chování kolem ČEZ a předtím schvalování windfall tax a podivně vyhandlovaných parametrů této speciální daně odsypaly z kapitálových trhů miliardy. Nutno dodat miliardy i od lidí, kteří si třeba akciemi ČEZ chtěli přilepšovat k penzi, aby nebyli závislí na státní penzi.
Andrej Babiš zkrátka uměl z mála vytvořit kuličku a tu naservírovat voličům. Oni mu za ni poděkovali, cítili se zase o fous bohatší, bezpečnější, a tedy šťastnější. Ačkoli si to nechce vláda a část populace přiznat, tohle je v současném světě stejně důležité jako udržení rozpočtové kázně. Tedy přesněji: je to důležitější.
