Stanislav Šulc: Schyluje se k bitvě o důchody. Přitom zatím o nic nejde
Již za pár hodin vypukne ve sněmovně boj o novou podobu důchodů. Vláda se snaží protlačit zejména pomalejší růst valorizací. Argumentuje udržitelností průběžného systému pro další dekády. Opozice se chce za seniory (obrazně řečeno) prát a chce schválení zamezit všemi dostupnými prostředky. Výživné to jistě bude. Přitom tato bitva nemá vůbec smysl. Nevěříte? Tady jsou hlavní argumenty, proč aktuální vláda jen protahuje agónii systému, který by se měl raději zhroutit.
Průběžný důchodový systém je relikt 19. století, který ve 21. století nemá moc smysl. Je nevýhodný pro všechny zainteresované – pro pracující, pro seniory, pro stát. První platí moc, druzí dostávají málo, třetí vynakládá příliš energie a člověkohodin na udržení neudržitelného.
Důvod je jednoduchý. Když se průběžný systém tvořil, lidé se v průměru dožívali kratších životů a na straně příjemců byli pouhých pár let. Při aktuálních statistikách muži pobírají starobní penzi průměrně déle než 11 let, ženy dvě dekády. I proto se kdysi přebytkový důchodový účet dostal na samou hranu, ve špatných letech se dostal do deficitu, a tam téměř jistě již zůstane. Zaplatí to stát, ten ale nemá peníze, tak to zaplatí všichni.
Prodlužovaná agónie
Vláda Petra Fialy má rozhodně historickou pravdu – aktuální systém potřebuje změnu. Změna, kterou nabízí, ale není tou změnou, kterou tuzemský důchodový systém potřebuje. Jde totiž o kosmetickou úpravu některých parametrů, samozřejmě společensky velmi citlivých, které navíc dopadnou nerovnoměrně na různé části populace.
Vláda se tak vydává bojovat bitvu, kterou možná vyhraje, ztratí při tom mnoho politických bodů, a přitom jde o bitvu úplně zbytečnou. Důchodový systém rozhodně nebude zachráněn, nedojde ke spáse. Dojde jen k prodloužení agonického stavu a jeho skutečné řešení se odloží o roky či dekády.
Česká vláda má podle analytiků společnosti Cyrrus před sebou nyní jen tři možné scénáře, jak řešit patovou situaci s českým důchodovým systémem. Ani jeden scénář sice tenhle systém nespasí, ale může aspoň zamezit budoucímu katastrofickému kolapsu, který by jinak nastal, pokud by se teď nedělalo nic, tak jako dosud, varuje Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. A upozorňuje, že stejně bude nutné, aby lidé převzali odpovědnost za vlastní důchod, jinak prožijí svou penzi v chudobě. 
Ekonomové představili tři scénáře, které mohou zabránit kolapsu českého důchodového systému
Money
Skutečná reforma v nedohlednu
Skutečné řešení tuzemské problematiky penzí by přinesla jen opravdová reforma. Problém je totiž vystavěn poměrně jednoduše a jasně a vychází z demografie: do roku 2050 bude výrazně víc penzistů a přinejlepším stejný počet lidí, kteří platí sociální pojištění.
Řešení může být dvojí: Buďto do celého systému začne proudit více peněz, a to docela výrazně. To by mohlo nastat třeba uvalením sociálního pojištění na roboty či umělou inteligenci.
Druhým řešením je snížení výplaty důchodů. A to může proběhnout hned několika způsoby. Například omezením lidí, kteří penzi budou pobírat, nebo rezignací na zásluhovost a vyplácení nějakého minimálního státního důchodu.
Vedl dvě důchodové komise, tu první v letech 2004 až 2005. Pro Vladimíra Bezděka je to dávnověk, v současnosti je předsedou představenstva investičního fondu Avant, jednoho z největších fondů pro kvalifikované investory na českém trhu. Jeho doménou jsou nyní investice do nemovitostí. Téma penzí se však táhne jeho profesní kariérou. Je členem poradního týmu nastupujícího prezidenta Petra Pavla. Podepíše Pavel nižší zvýšení důchodů, o kterém se už dva dny baví poslanci? Bezděk k tomu jistě řekne své. A co bude s českým penzijním systémem? „Vše směřuje k jedné státní důchodové dávce,“ říká trochu věštecky.
Vladimír Bezděk: Vše směřuje k rovnému důchodu. Každý penzista dostane stejně peněz
Leaders
Vzkříšení druhého pilíře
Právě poslední varianta je podle aktuálních projekcí nejpravděpodobnější. Stát výrazně sníží penzi, kterou bude vyplácet všem. A kdo bude chtít, aby mu neklesla životní úroveň, bude na to muset myslet již během života.
A tady jsme u oblíbené disciplíny, která v Česku zatím moc nefunguje – druhý a třetí důchodový pilíř. Třetí musí projít radikální proměnou, druhý se musí opět zrodit. Lépe než poprvé, kdy se při jeho budování pokazilo úplně všechno, co mohlo.
Je asi pochopitelné, že tváří v tvář extrémně populistické opozici se vládě tyto reformy úplně nechce podstupovat. Na druhou stranu, když už do bitvy o důchody vyrazila, měla to udělat pořádně. Ne si kazit čtvrteční sněmovnu kvůli kosmetickým, byť samozřejmě důležitým změnám.
Bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok souhlasí s Vladimírem Bezděkem, že éra rovných důchodů je nevyhnutelná. Kvůli stárnutí populace se důchody vrátí k primárnímu účelu – tím je zabránit tomu, aby se stáří automaticky rovnalo chudobě, míní exguvernér ČNB. 
Jiří Rusnok: Princip zásluhovosti bude z důchodů nevyhnutelně mizet
Leaders
