Stanislav Šulc: Slevové karty řetězců jako lék na drahotu? Spíše špinavá hra
Věrnostní programy patří k populárním tahákům obchodníků. V běžných dobách spotřebitelé za své osobní údaje dostanou příležitost dostat nějaký bonus k nákupu. V současnosti ale řetězce začaly své věrnostní programy zneužívat a jejich chování začíná připomínat diskriminaci, míní komentátor newstream.cz Stanislav Šulc.
Začněme příběhem jednoho pracího prášku. V jednom z předních obchodních domů v Praze stál tekutý prací prášek 559 korun. Pokud by byl kupující členem věrnostního klubu daného řetězce, cena stejného prášku by byla 450 korun. Je to „sleva“, tedy výhoda? Nebo je neklubová cena nesmyslně vyšroubovaná?
Zdánlivě banální otázka o cenotvorbě. Ve skutečnosti zásadní moment. Zvláště v době 18procentní inflace, kterou do velké míry ženou nahoru právě ceny řetězců, na které výrobci upozorňují již nejpozději od jara. A jak zní odpověď na tuto otázku? Napovědět mohou návštěvy jiných obchodů.
A je to tady. Nová makroekonomická prognóza ČNB už nepočítá s růstem české ekonomiky v příštím roce. České hospodářství v roce 2023 čeká pokles o 0,7 procenta, řekl po jednání bankovní rady guvernér ČNB Aleš Michl.
Guvernér ČNB Aleš Michl: Připravte se na inflaci 20 procent. A v příštím roce na propad ekonomiky
Leaders
Prvním je opět nejmenovaný obchod, ve kterém si živnostníci mohou sjednat kartičku a nakupovat za velkoobchodní ceny. Tam stejný prášek stojí zhruba 300 korun. Bez kartičky o nízké desítky korun víc. Druhý obchod leží tři kilometry za česko-německými hranicemi, samozřejmě na německé straně. A cena prášku? 10,95 euro. Tedy zhruba 275 korun. V zemi, kde je v průměru trojnásobná kupní síla než v České republice.
Mít „dobrý“ pocit z nákupu
Když to tedy vidíme takto černé na bílém, český člen věrnostního klubu za stejný prací prášek pořád platí skoro o 200 korun víc než obyčejný Němec, který si jen tak přijde do obchodu. Díky takzvané „běžné ceně“, která je ještě o stovku vyšší, má dokonce pocit, že ušetřil a postupně vyzrává na inflaci a drahotu.
Polské veřejné finance se dostávají pod značný tlak a země bude zřejmě kvůli tomu nucena ukončit své programy ochrany obyvatelstva před inflací, známé jako „inflační štíty“. V jejich rámci Varšava už loni snížila spotřební daň a DPH z elektřiny, plynu či paliv a v letošním roce pak například DPH z potravin. „Inflačních štítů“ ve velkém využívají i Češi z příhraničních oblastí, kteří so Polska vyrážejí na nákupy potravin, paliv, ale třeba také cigaret, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Varšava zvažuje zrušení „inflačních štítů“. S extra levnými nákupy v Polsku bude brzy konec
Názory
Pocity při nákupu jsou zvláště v dnešní době enormně důležité a hrají ještě významnější roli než v dobách standardní inflace. Řetězce to samozřejmě velmi dobře vědí a umějí emocemi spotřebitelů velmi dobře manipulovat. Zákazníci by se tak měli obrnit a chápat, co se děje.
Zákazník je zboží
A co se tedy děje? Věrnostní kartička není zdarma, stejně jako nejsou zdarma sociální sítě. Je to stejný princip. Cenou za takzvanou „slevu“ jsou předně vaše osobní údaje. Ty jsou v posledních letech tím nejcennějším, co máme. A řetězce kromě vašich standardních údajů o bydlišti a pohlaví sledují zejména to, co nakupujete, jak často nakupujete, kde to nakupujete. A tyto údaje v lepším případě jen využívají na to, aby vás ještě důsledněji lákaly k dalšímu nákupu. V horším případě tato data dál prodávají, byť samozřejmě v anonymizované podobě.
V neposlední řadě pak slevová karta funguje jako pojistka, že budete nakupovat právě v tomto nákupáku. A ne, tím že máte všechny kartičky, tím je neporazíte. Spíš budete častěji nakupovat, než byste činili bez kartiček.
