Stanislav Šulc: Smutný rekord. Fialova vláda utrácí nejrychleji ze všech
Čtvrt bilionu korun. Taková díra vznikla v českém státním rozpočtu za rok 2022. Ano, bylo to plánováno. A ne, není dobrá zpráva, že vláda neutrácela víc. Je to strašná zpráva, zejména kvůli tomu, že se Česko zadlužovalo vůbec nejvíc z celé Evropské unie.
Schodek státního rozpočtu se stává hlavním bičem na vládu Petra Fialy. Ministra financí Zbyňka Stanjuru jím tluče kdekdo, včetně bývalých prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana, o trýznění ze strany opozice ani netřeba mluvit, stejně jako na hlasy nezávislých ekonomů, kteří začínají vládu pozvolna označovat za levicovou.
A data z Evropské unie jim začínají dávat hodně za pravdu. Podle dat z Eurostatu se v loňském posledním kvartálu Česko zadlužovalo nejrychleji ze všech unijních států. Celková sekyra pak na státním rozpočtu představovala částku téměř 250 miliard korun. To byl sice nejnižší výsledek ze všech tří let, kdy ekonomiku decimovala pandemie, na druhou stranu opět ve srovnání s ostatními unijními zeměmi se Česko jen veze na vlně dluhu, zatímco ostatní se již snaží zadlužování snižovat.
Nárůst veřejného dluhu překonal nárůst z obou pandemických let. Nastal i přesto, že obce a kraje vykázaly – na rozdíl od vlády – přebytek, a to třetí největší v historii.
České veřejné zadlužení loni narostlo nejvíce v historii
Money
A bude hůř
O masivním dluhu ministerstvo financí ví dlouho, nedozvědělo se o něm dneska. O to horší je představa, že s ním pořád nic nedokázala vláda udělat. Ba co víc, podle dat o plnění státního rozpočtu vláda schodek nadále prohlubuje. Ke konci března skončil rozpočet se schodkem 166 miliard, čímž podle propočtů ekonomů letošní deficit může skončit až na částce kolem 400 miliard.
Tedy to za předpokladu, že by se nic nestalo, nezměnilo. A právě tady se vládě povážlivě krátí čas. Zatím dokázala jen zrušit pravidelné valorizace starobních penzí, což je krok přinejmenším kontroverzní.
Stav českých veřejných financí není utěšený. Na druhou stranu všechna ta kritická tvrzení o tom, že jdeme „řeckou cestou“, jsou notně přestřelená. Často jen přiživují frustraci části polarizované společnosti, která do dané problematiky nemá dostatečný vhled, ale strach ze státního bankrotu – jakkoli neopodstatněný – umocňuje její již tak značnou úzkost a tíseň.
Lukáš Kovanda: Tři kroky k ozdravení českých veřejných financí
Názory
Dále se čeká na následující: zvýšení daní, zejména změnou parametrů DPH, zvýšení odvodů u OSVČ a dohodářů.
To jsou věci, o kterých vláda mluví nahlas.
Ušetřit až nula korun
Pak tu máme sérii příslibů, o kterých vláda spíš velmi úspěšně mlží. Tam patří jakékoli šetření, které začíná v pojetí Fialova kabinetu připomínat spíš metafyziku než ekonomické rozhodnutí. Protože zatím o něm všichni hodně mluví, ale nikdo žádné šetření, byť papírové, neviděl. Tedy kromě zavření poboček České pošty a zrušení řady tabulkových míst. Toho času většinou neobsazených.
Konec spekulací. Česká pošta odtajnila seznam poboček, které zavře. A člověku se jen chce říct, že to je prostě málo. A proč? Protože prostě Česká pošta se stala opravdu typickým molochem, který přestal plnit funkci a začal se starat hlavně o sebe sama.
Stanislav Šulc: Zrušte těch pošt daleko víc, prosím
Názory
Na to už člověk ani nemusí být ekonom, aby tušil, že škrtnutím neobsazeného místa vznikne úspora cca nula korun. Tedy pokud na České poště nezaměstnávají duchy prvorepublikových pošťáků. Což samozřejmě v rámci oné metafyziky možné asi je.
Je celkem jisté, že Marian Jurečka, zemědělec z Přerovska, není ten pravý, který by měl v Česku udělat reformu důchodů. Nicméně to na něj tak nějak zbylo, když si vládní pětikoalice dělila židle. Logicky nemá ponětí, jak si s rostoucími výdaji na důchody poradit, tak vymýšlí všelijaké kličky a doufá, že za pár let celá agenda spadne na nějakého jiného nebožáka.
Dalibor Martínek: Jurečkovo laškování s důchody. Opravdová reforma nebude, všechny by bolela
Názory
Čas na nepopulární kroky
Při tom všem promýšlení, vážení a lavírování a slibování jedné velké radikální reformy všeho tak nějak tikají hodiny. Nejprve měly být reformy představené v březnu (to se říkalo na přelomu ledna a února), pak v dubnu (to se říkalo koncem března), aktuální termín je květen (protože je duben).
Samozřejmě uvidíme, co se bude říkat v květnu, v červnu, pak budou prázdniny, pak září, kdy už se bude raději řešit příští rok.
Mimochodem na přelomu tohoto a příštího roku to budou dva roky, co Fialova vláda spravuje tuto zemi. Přehoupne se přes pomyslný bod, kdy jakákoli vláda může prosadit nejméně populární body svého programu. Pak už to zkrátka nejde, protože političtí stratégové vládě správně poradí, že volby jsou už příliš blízko. Takže jestli vláda chce něco prosadit, aby splnila svůj sen o nižším zadlužení, má méně času, než si myslí.
Vláda hledá peníze na zalátování děravého státního rozpočtu. A jednotlivé strany se předhánějí v nápadech, kde by bylo možné zdroje najít. Jednou z cest by údajně mohlo být zvýšení základní sazby daně z přidané hodnoty z 21 na 23 procent. Co by v nějakých dobách snad i mohlo mít smysl, přichází v časech, kdy by tím vláda docílila jediného: vlastní zkázy. Podobně jako se to stalo Nečasově vládě poté, co zvýšila DPH a do půl roku šla s ostudou od válu.
Stanislav Šulc: Chystá se Fialova vláda zopakovat proslulou Kalouskovu chybu?
Názory
Vláda Petra Fialy (ODS) dostala nyní od obyvatel Česka nejhorší hodnocení od kabinetu Petra Nečase (ODS) v roce 2013. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM), prováděném letos od konce ledna do 20. března. Většina lidí je nespokojena s programem, činností i složením vlády a také s osobou předsedy kabinetu a tím, jak vláda komunikuje s veřejností.
Fialova vláda je nejhorší od Nečasova kabinetu v roce 2013, ukázal průzkum
Politika
