Stanislav Šulc: Trump a Musk zbavení řetězů. Doufejme, že jim jde jenom o prachy
Do oficiálního nástupu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta zbývá ještě dvanáct dní. To však nebrání jemu ani jeho "koprezidentovi" Elonu Muskovi, aby již vykonávali téměř většinu agendy státu. Zvlášť výživným se stal začátek týdne, kdy si nejprve popovídali s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou, aby následně prohlásili, že si Italové budou moci (tedy muset) koupit nějakou tu supermoderní americkou techniku. A následně Donald Trump více méně otevřeně slibuje vojenskou akci, pokud mu Dánsko nepustí Grónsko a Panama vliv nad klíčovým panamským průplavem. Prý kvůli bezpečnosti. I když ono to je spíš kvůli penězům. A doufejme, že to tak bude i dál.
Současná doba je fascinujícím experimentem, kdy hodnoty byly zcela nahrazeny zájmy. A to konkrétně zájmy poměrně úzké skupiny lidí, kteří definují dobro a zlo stejně, jako se tak dříve dělo na základě sdílených hodnot.
Tato fáze lidství přechází na novou úroveň a klíčovými věrozvěsty nových lepších zítřků jsou Donald Trump a Elon Musk. Ti se rozhodli naplno propojit ekonomickou sféru s oblastí politiky a geopolitiky, to vše pořádně okořeněné o šikovnou propagandistickou činnost na sociálních sítích.
Naplno si to budeme moci užívat v nadcházejících čtyřech letech. A když se „loajalistům“ zachce, pravděpodobně i dál, ať už se Donald Trump stane po sto letech druhým prezidentem, který bude sloužit déle než dvě volební období (ačkoli stávající legislativa to neumožňuje), nebo jej vystřídá muž z lidu (vyvolený miliardář) J. D. Vance.
Amerika proti spojencům
Zatím jemnou ochutnávku ale můžeme vnímat již nyní, kdy probíhají poslední dva týdny před oficiálním nástupem Donalda Trumpa do úřadu. A stojí to jednoznačně za to.
Oproti některým očekáváním Trump zcela nechává být ruského prezidenta a vlastně jakoukoli jinou reálnou válečnou událost na světě. Pravděpodobně si ten jeden den na ukončení konfliktu na Ukrajině nechává až na onoho 20. ledna, respektive na 21. ledna, tedy první den, který celý stráví v úřadu. S ruským prezidentem si zatím jen zavolali, z čehož víme jen to, že Trump na Putina „zatlačil“. Reálný dopad to ale zatím podle všeho nemělo.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov popřel zprávy zahraničních médií o tom, že si nově zvolený americký prezident Donald Trump ve čtvrtek telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. O telefonátu v neděli informoval americký deník The Washington Post.
Rusové popřeli, že by Trump telefonoval s Putinem
Politika
Oč méně se Trump angažuje tam, kde se něco děje, o to více se vrtá do věcí, které problém nepředstavovaly. Například takové Grónsko. Trump otevřeně tlačí na Dánsko, aby více méně poklidně předalo správu nad Grónskem právě Američanům. Není to první pokus, kdy se USA snažily Grónsko převzít. Nicméně poslední pokusy proběhly před více než sedmdesáti lety. Nyní však Trump opět tlačí na Dány, a dokonce nevyloučil ani případné použití vojenské techniky. Jen připomeňme, že Dánsko patří k zakládajícím členům NATO stejně jako USA a možnost napadení jednoho státu druhým zapovídá základní smlouva. Na druhou stranu Grónsko je nezávislým územím, jehož ochranu navíc od padesátých let formálně hlídají právě USA. Poslat sem tedy několik jednotek vojáků „na dovolenou“ by možná stačilo.
Nicméně zatím chce Donald Trump začít měkčími nástroji, tedy zavedením výrazných cel.
Na ekonomiku EU se dost možná řítí další pohroma. Po covidu a energetické krizi tentokrát spočívá v možném návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Pokud by Trump v úřadu zavedl univerzální cla i na zboží z EU, čímž v kampani hrozí, z evropských ekonomik nejvíce poškodí Německo. Vyplývá to z analýzy, kterou ratingová agentura Fitch Ratings zveřejnila v pátek.
Lukáš Kovanda: Trumpova cla by v Evropě poškodila nejvíce Německo
Názory
V podstatě totéž pak budoucí americký prezident rozehrává také v Panamě kvůli kontrole nad Panamským průplavem. A ani zde Trump cíleně nevyloučil použití vojenské síly.
A opět se lze jen ptát, proč budoucí americký prezident zatím podniká jeden výpad proti spřáteleným zemím za druhým, a naopak agresory nechává v klidu.
Když je světový policajt agresorem
Chce skutečně Trump Grónsko a Panamský průplav? V těchto dvou případech možná i ano, protože by se do historie zapsal jako prezident, který po hodně dlouhé době rozšířil americké území. Hloupý cíl? Spíš cíl hodný velikosti ega Donalda Trumpa.
Bezpečnostní záruky pro Kyjev budou účinné pouze v případě, že je poskytnou Spojené státy. V rozhovoru s americkým podcastem Lexe Fridmana to řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který rovněž vyjádřil naději, že se brzy po inauguraci 20. ledna setká s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Zelenskyj: Spoléháme na to, že Trump přinutí Putina souhlasit s trvalým mírem
Politika
A tak je pravděpodobnější, že většina absurdních výpadů, které Trump nebo Musk vůči svým spojencům podnikají, mají trochu jiný cíl. Tedy konkrétně cíle dva.
První je geopolitický. Ať už se nám to líbí či ne, Trump byl zvolen do úřadu, který minimálně od roku 1917 je symbolem míru a protiváhy všem diktátorům světa. Každý z amerických prezidentů od Woodrowa Wilsona si pak tuto roli vysvětlil po svém. A Trump se nejspíš chce všem reálným či potenciálním agresorům postavit tím, že se jim vyrovná, respektive že ukáže, že on umí totéž co oni.
Taková je doba definovaná kluky, kteří už nemuseli na vojnu, což je mrzelo, a tak si v dospělosti plní své hry na vojáčky. Ostatně totéž se nyní děje také v Evropě.
Česko si musí připravit 260 miliard ročně navíc. Trump totiž v úterý potvrdil, že bude žádat, aby země NATO dávaly na obranu 5 procent HDP. Mnohé země EU ale možná ztratí vůli na Ukrajině dále válčit, když už budou muset boje platit ze svého, ne z amerického. I to Trump zřejmě testuje.
Trump má mazaný plán. Chce, aby země NATO na obranu dávaly pět procent HDP
Názory
Georgina Meloniová na nákupech
Druhý důvod Trumpových výpadů vůči spojencům pak je byznysový. Trump je transakční člověk, stejně jako všichni, kým se obklopil. Když ty dáš mně, já ti dám taky, nebo alespoň ti nebudu ubližovat, možná tě i ochráním.
Zkraje týdne si to mohla užít italská premiérka Giorgia Meloniová. Přijela do rezidence Mar-a-Lago, která se stala dočasným detašovaným pracovištěm všech, co v USA něco znamenají. A domnívala se, že sem přijela v roli, kterou jí všichni přiřkli – tedy schopné evropské političky, která je dostatečně populistická, ale zároveň jen tak akorát xenofobní, aby byla tolerovatelná dnešním průměrným voličem.
Ačkoli jejich setkání v Mar-a-Lago provázely samé úsměvy, na jeho konci již snad i Meloniová mohla pochopit, o co tady ve skutečnosti jde. Jde totiž o jediné – nakoupit dostatek americké techniky za pořádný balík. Samozřejmě všechno v rámci teze o zvyšování bezpečnosti. Pokud to Meloniová nepochopila, stejně jako řada evropských politiků a občanů si nejspíš tak úplně nepřeložila spojení Make America Great Again. To totiž neříká nic jiného, než že všichni mají makat na tom, aby se dařilo právě Americe. Nikoli Evropě.
Až Meloniová vystřízliví z okouzlení šarmantními Američany, zjistí, že jen udělala dobrý kšeft pro jednu i více Muskových firem.
Víc peněz na obranu?
Tím pro svět bohužel Trump a Musk do velké míry potvrzují to, co na NATO vždy kritizovali jeho odpůrci – nikoli roli světového policajta, ale to, že jde v podstatě o servomechanismus, jak udržovat americký zbrojní průmysl v růstu. Dohodnutá dvě procenta vydaných na obranu se nyní navíc podle Trumpa mají zvýšit na pět procent. Možná se můžeme dočkat i nějakého povinného podílu zakázek právě pro americké firmy. Ostatně již začíná nenápadně zaznívat, že by SpaceX nebo Palantir měly mít zakázky od spojenců. Vždyť jsou to přeci skvělé firmy.
To vše jen pro kontext debat, jak v USA je všechno prímové, zatímco evropský průmysl skomírá. Paradoxně na prohloubení tohoto stavu se velmi často podepisují právě ti, kdo na to nejvíc poukazují. Protože to je vlastně dokonale win-win situace. Doma vás za tu kritiku zvolí a pak vás ještě pochválí americký prezident, kterému vezete hodně peněz od těch, co vás zvolili.
