Zajímá nás
Stanislav Šulc: Už půl roku jezdíme na dálnicích 150 za hodinu. Tedy alespoň teoreticky
Léto, čas dovolených a nacpaných dálnic. Ty přitom letos procházejí jednou z největších proměn za desítky let, když podle zákona nově můžeme jezdit až 150 kilometrů v hodině. Tato revoluce ale nese několik šrámů, předně že to půjde jen někde a je vůbec otázka, jestli se to někdy povede zrealizovat.
Je to zdánlivá marginalita, která však o české duši, politice i obyčejných lidech vypovídá víc než sáhodlouhé traktáty o kvalitě demokracie u nás. Chováním na silnicích, mistrovstvím, s jakým pravidla vznikají, a konec konců také vztahem k pravidlům a snadnosti jejich porušování lze velmi dobře popisovat duši jednotlivých národů.
Například takoví Němci sice teoreticky mohou jezdit neomezenou rychlostí, ale na stále delších úsecích se rychlost omezuje na 120 kilometrů za hodinu… a všichni to respektují. Navíc jako hegemonní výrobci aut pochopili, že můžete mít teoreticky neomezenou rychlost, když do aut dáte omezovače na něco málo přes 200 kmh.
S tím je spojena kvalita dálnic, jejich údržba a také to, že za enormní porušení pravidel přichází poměrně razantní flastr, který se našinci zdá přemrštěný. Není přemrštěný, je prostě německý.
Český prodej léčiv projde radikální proměnou. A v jejím centru budou tuzemští miliardáři, kteří své jmění vydělali v e-commerce. Své know-how nyní velmi pravděpodobně využijí právě v segmentu, který do velké míry stále reprezentují kamenné prodejny, poradenství a uklidňující hlas prodejců.
Stanislav Šulc: Čeští technologičtí miliardáři cílí na léky. Lékárenství čeká revoluce
Názory
Úsměvné české pokuty
Češi to mají jinak. Všechny silnice mají omezenou rychlost a tato omezení vznikala v době, kdy pomalu i střet s mouchou způsobil vážnou dopravní nehodu. A díky „kvalitě“ vozů při tom zahynula většina posádky, protože bezpečnostní prvky byly nulové.
Ale protože kvalita motorů značně poskočila, 130 na dálnicích takřka nikdo nejezdí. Kdo předjíždí ve 135 za hodinu kamion, musí čelit nájezdům lidí, kteří pak vystřelí nejméně sto osmdesátkou.
Samozřejmě sem tam se za nimi vydají omajáčkované bavoráky, výsledkem však bývá spíše úsměvná pokuta. Není to úsměvná pokuta, je prostě Česká.
Sociální sítě se vyvíjejí. Facebook dnes vypadá úplně jinak než na konci první dekády tohoto století. Instagram také prošel ohromnými změnami. Řada sítí, které měly klidně i desítky milionů uživatelů, upadly v zapomnění a umřely. Dramatickou proměnou prochází také Twitter, který se pod novým vlastníkem dokonce postupně přejmenovává na X. Změna názvu je ale tou nejméně problematickou změnou. Twitter se v posledních měsících stal děsuplným místem.
Stanislav Šulc: Muskův Twitter už nestojí za nic. Mix porna a fašismu jen likviduje společnost
Názory
Vysněná sto padesátka s podmínkou
Zjevnou diskrepanci mezi kvalitou vozů a silnic na straně jedné a devadesátkovými rychlostními omezeními mimo města si byli vědomi i politici. A tak už od letošního roku zvýšili maximální rychlost na dálnicích na 150 kmh. Vlastně šlo spíše o přiznání reality než o nějaký zásadní zásah do legislativy.
Jenomže do zákona někdo šikovný vetknul zásadní paragraf, že tolik budou moci řidiči jezdit pouze na zvlášť vymezených úsecích, „které jsou pro tuto rychlost vhodné a bezpečné“.
Podmínku vhodnosti jistě podle řidičů naplňuje každý centimetr dálnice v Česku. Podmínku bezpečnosti pak podle dopravních expertů naopak nesplňuje žádný centimetr dálnice v Česku.
A v této pasti nyní jsme. Pardon, není to past, je to česká cesta.
Ministr Mikuláš Bek chce zjevně zanechat v české politice opravdu silnou stopu. Ačkoli aktuální vláda je již ve druhé polovině funkčního období a zásadnější pohyby od ní již nikdo nečeká, ve školství se chystá revoluce. Zejména u odborných škol by mohla být klasická maturita nahrazena projektem, který by více připoutal studenta s praxí.
Stanislav Šulc: Ministr Bek chce zrušit maturity. Naneštěstí z úplně hloupých důvodů
Názory
Zpomalit na 150
A tak již půl roku teoreticky jezdíme na dálnicích 150 kilometrů za hodinu. A prakticky tak jezdit nebudeme ještě další měsíce. Proč? Protože se to opět dělá typickou českou cestou.
Měsíce se vytypovávaly úseky, kde by bylo teoreticky možné rychlost zvýšit. Zatím existují asi tři, možná dokonce čtyři s tím, že reálně se uvažuje o jednom. Konkrétně jde o úsek na dálnici D3 mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Grotesknost tím dostoupila dalšího levelu, protože D3 je jediná dálnice, která de facto neexistuje (protože nemá začátek, jen pár úseků). Ale to je nyní vedlejší.
Neméně tragikomický pak je další postup. Po fázi ministerského a plánovacího přemýšlení, nastává další fáze přemýšlení, které se účastní například silničáři a policisté.
A až skončí tato fáze přemýšlení, možná se to konečně rozhodne, začnou vznikat nové dopravní značky, pak se (možná) jimi budou osazovat části dálnice. A když to velmi dobře půjde, tak snad do konce roku, by první řidiči mohli na pár kilometrech zpomalit o nějakých dvacet třicet kilometrů v hodině a jet vysněných sto padesát.
