Stanislav Šulc: V prvním kole nikdo nevyhraje. Protože nejsme v Americe
Dlouho se spekuluje o tom, zda má nějaký kandidát potenciál zvítězit už v prvním kole. V aktuálním společenském klimatu to není možné nejen matematicky, protože se Češi dělí na tři názorové a postojové proudy, a nikoli na dva, jak tomu je například v Americe nebo Velké Británii. Jaké to jsou proudy? A jací kandidáti jim odpovídají?
Devět kandidátů je hodně. I proto se mnozí domnívají, že je první kolo příliš roztříštěné a jediný kandidát či kandidátka nemá šanci překonat 50procentní hranici pro vítězství v prvním kole.
Ano, matematicky to je velmi pravděpodobné. V aktuální osmičce můžeme vysledovat pětici kandidátů, kteří dohromady nasbírají deset procent. A pak trojici, která se popere o zbylých devadesát procent platných hlasů. To je zkrátka realita, která vychází.
Ale ani kdyby těch kandidátů bylo dohromady třeba šest (to už by matematická pravděpodobnost vycházela mnohém lépe), tak by v prvním kole nemohl zvítězit jeden kandidát. Důvodem je totiž názorová, či možná přesněji postojová roztříštěnost společnosti.
Po osvobozujícím rozsudku v kauze Čapí hnízdo stoupají podle sázkařů šance Andreje Babiše v prezidentských volbách. Během pár hodin po rozsudku kurz na vítězství předsedy hnutí ANO klesl ze 4,4:1 na 3,65:1. Necelý týden před volbami je sázkovým favoritem bývalý vysoký představitel české armády a NATO Petr Pavel s kurzem okolo 1,6:1.
Šance Babiše po rozsudku rostou, ale favoritem je dál Pavel
Prezidentské volby 2023
Rozdělená společnost
Jde o přesně tři soubory postojů a názorů, které momentálně hrají v české společnosti prim.
Tradičněji smýšlející lidé se domnívají, že tu máme jakousi levici, pravici a populisty. Další starý pohled populaci dělí na zastánce individuálních svobod (menšího státu), na zastánce větší společenské zodpovědnosti (a většího státu) a zase na populisty. Nejzbytečnější, ale stále používané dělení pak je na komunisty (případně fašisty) a ty ostatní.
Je dobré si připomenout, že tyto myšlenkové koncepty vznikly v 18. a 19. století a popisovaly tehdejší politické a ekonomické konflikty. A kdo je chce využívat pro popis současného stavu, sice může, ale neustále selhává. To pak připisuje chybě reality a nikoli nástrojům, které používá. Přitom je to na úrovni toho, kdyby někdo vzal cep a šel s ním stavět dálnici. Výsledek je stejný, selže. Ale zatímco u cepu a dálnice je nám to tak nějak jasné, u používání zastaralých teorií společenského uspořádání ne.
Deset let se tady zabýváme případem ambiciózního Slováka Andreje Babiše. Tomu nestačilo, že vydělal spoustu peněz, převzal spoustu podniků, často dravčím způsobem. Ještě si chtěl sáhnout na evropské dotace. Dělají to tak přece všichni. Udělal to, vymyslel mechanismus, jak to bude právně kryté. A vyšlo mu to. Chytrolín.
Dalibor Martínek: Babiš je esencí Čechů. Když všichni kradou, není to trestný čin. Je to způsob života
Názory
Zapomeňte na komunisty
Kdo chce lépe odhadovat, jak se bude společnost rozhodovat a jakým směrem se bude ubírat, měl by ji chápat takovou, jaká je. Ne jaká by měla být. Takže zapomeňte na komunisty. Zapomeňte na levičáky a pravičáky. V prezidentské volbě vám jsou tyto koncepty k ničemu.
Lidé budou volit podle toho, jakou službu jim daný kandidát slibuje. A tady jsou tři služby, které lidé požadují a vyhledávají.
První službu bych označil za touhu po diktátorovi. Diktátor se postará, pevnou rukou řeší problémy, udává směr, zbavuje nás potíží. Přičemž ve slově „my“ jsou všichni „správně“ fungující členové společnosti. Příznivcům tohoto přístupu nevadí silné tresty za porušování pravidel, naopak je vyžadují, protože na „ně“ nikdy nedopadnou. Naopak trestat se mají všichni ostatní, jiní.
Tuto službu chtějí velmi cíleně nabízet Andrej Babiš a Jaroslav Bašta, první blahosklonně, druhý z pozice revolucionářského bijce. Ale částečně ji nabízí i Petr Pavel.
Jestli se ještě sami sebe ptáte, komu dát hlas v prezidentské volbě, tak už máte na rozhodnutí jenom pár dní. Kdo bude mít v pátek třináctého (a samozřejmě následující sobotu) smůlu, se ale zdá skoro jasné. Favorité prvního kola jsou s velkým náskokem Pavel, Nerudová a Babiš – alespoň podle průzkumů. A ty se prý tentokrát u prezidentské volby nezmýlí. Ale do pátku se ještě budou dít věci. Řečeno s klasikem, bude se to řezat.
Politický diář Jany Havligerové: Prezidentský pátek třináctého aneb Nejslabší, máte padáka!
Názory
Ochránce ohně
Nicméně postava generála Pavla je v nabízené službě voličům komplexnější, barevnější. Stylizace kandidáta Pavla je konsenzuálnější, smířlivější, cílem je společnost spojovat, nejde o vyvolávání konfliktů. Právo a pořádek jsou důležité, ale zároveň jejich součástí je i milosrdenství, nejde o trestání, ale začlenění.
Pavel naplňuje službu ochránce ohně, tedy statu quo. Vychází z toho, že to dobré už existuje, je jej dosaženo, jestli jsou nějaké problémy, jde o jednotlivé chyby, nikoli o vlastnost systému.
Tato služba bývá v Česku prezentována jako dominantní. I proto ji svou kandidaturou chce nabídnout většina kandidátů. Vedle Pavla určitě Pavel Fischer a úžasně neviditelný Tomáš Zima. Nejspíš také Karel Diviš, u něhož však jde o tak dokonale bezobsažnou kampaň, že to není úplně jasné.
A do velké míry to naplňuje i třetí velká favoritka Danuše Nerudová. Nicméně právě ona je opět hraniční typ, který přechází i v poslední klíčovou roli.
Zeptali jsme se favoritů prezidentské volby, Petra Pavla a Danuše Nerudové, jakého prezidenta Česká republika potřebuje a proč právě oni jsou tou správnou volbou. Redakce Newstream oslovila také Andreje Babiše, ten ale rozhovor odmítl. 
Proč chtějí kandidáti na Hrad? Podívejte se
Newstream TV
Změna je nutná
Danuše Nerudová se totiž pokouší propojit dvě služby najednou. Pro část voličů musí být vnímatelná jako ochránkyně ohně. Ale pro svou hlavní voličskou bázi musí naopak nabízet službu revolucionářky.
V české společnosti je touha po revoluci zakódována nejspíš až geneticky. Jednou po dvaceti letech nás to prostě začne nebavit a chceme změnu. Pak ji dosáhneme, je dvacet let klid a musíme znovu do boje. Danuše Nerudová je skvělou reprezentantkou tohoto principu. Je žena, kterou jsme na Hradě neměli od Marie Terezie. Je bez komunistické minulosti.
Její voliči se zcela jistě identifikují spíše s budoucností než s minulostí. Část jejích voličů zcela jistě považují za problémy současnosti za vlastnost systému, nikoli drobné kosmetické vady na kráse jinak ideálního světa.
Ještě více pak toto vnímají potenciální voliči Marka Hilšera. I ti Josefa Středuly, který ale z boje o Hrad odstoupil a své sympatizanty vyzval, aby volili Nerudovou.
Pražský městský soud dnes nepravomocně osvobodil bývalého premiéra a prezidentského kandidáta Andreje Babiše (ANO) i jeho někdejší poradkyni Janu Nagyovou v kauze Čapí hnízdo, která se týká padesátimilionové dotace na stavbu kongresového areálu ve středních Čechách.
Nevinen. Soud zprostil Babiše obžaloby v kauze Čapí hnízdo
Politika
Kdo s kým proti komu
Takto vnímaná populace nabízí i jasné možné myšlenkové koalice a prolínání. Ať už v samém závěru kampaně před prvním kolem, tak hlavně před kolem druhým.
Je zřejmé, že v pravděpodobné konstelaci, kdy se do druhého kola může dostat kterákoli dvojice složená z Nerudové, Babiše a Pavla, dojde k vyjasnění těchto jinak rozestřených služeb, které prezident má v očích svých voličů naplnit.
Speciál o prezidentské volbě čtěte zde
Pokud by například do druhého kola prošla Nerudová a Babiš, zcela logicky by část toužící po silné ruce možná volila Babiše a nikoli Nerudovou. Naopak Pavel má při vypadnutí Nerudové téměř jistou většinu jejích podporovatelů. Zajímavé by bylo sledovat, jak by se zachovali voliči Andreje Babiše při jeho případném vypadnutí. Nejspíš část by volila Pavla a velká část by ani volit nešla.
