Stanislav Šulc: V sobotu mesiáš nepřijde. Z voleb vzejde zase jen prezident
Aktuální dění nejen na sociálních sítích naznačuje, že Česká republika se ocitá v přelomovém okamžiku srovnatelném se 17. listopadem či zrodem samostatného Československa. Ne, není tomu tak. Jde jen o obyčejné volby. Nic víc. A vzejde z nich jenom nový prezident. Tedy úředník s průměrnými pravomocemi a relativně velkou symbolickou mocí.
Kdyby dnes z ničeho nic na Zemi přestal existovat život a pár tisíciletí by nějaká inteligentní civilizace našla to, co se tu dělo v posledních okamžicích, nabyla by falešného dojmu. Nejspíš by se domnívala, že se v Česku v druhé polovině ledna odehrával mýtický střet dobra se zlem připomínající spíš biblické časy než přetechnizované 21. století.
Odevšad se na nás řítí vzkazy, že volba toho nebo onoho kandidáta přinese absolutní zlom. Nastane ráj. O pečených holubech létajících přímo do úst nikdo nemluví jen proto, že pečení holubi přeci nelétají. Jinak bychom si určitě i o nich něco přečetli.
A vědomí toho se povedlo přenést již i do myslí obyčejných lidí. V sobotu zkrátka přijde mesiáš. A kdyby náhodou vyhrál „ten druhý“, jde o ďábla, který za sebou nechá spálenou zemi.
Škoda, že prezidentské volby nejsou už dnes, teď hned. Předvolební kampaň už dře břichem o dno. A to nás čeká ještě několik dní této čím dál šílenější, ale vlastně ve své bláznivosti už monotónní show. Proboha, ještě budou dvě televizní debaty! 
Dalibor Martínek: Kulku a flintu už jsme měli. S čím ještě přijde Babiš? Zbývá fake inzerát v Blesku
Názory
Pošta pro Andreje Babiše
Realita je proti tomu poměrně banální. Do finále prezidentské volby se dostala dvojice stárnoucích mužů. O jejich hodnotách není třeba se nijak šířit. V lepším případě lze napsat, že zatímco o hodnotách jednoho nemáme žádné iluze, o hodnotách druhého ani nic nevíme. Jednoho tlačí ti, druhého zase jiní. Jeden působí příliš agresivně, druhý příliš nad věcí.
V záplavě biblických obrazů se vytrácí podstata. Co si prezidentští kandidáti myslí o ekonomickém směřování České republiky? Máme být montovnou, nebo zemí pro budoucnost? Jak se budoucí prezident dívá na možnosti přijetí eura? A to opravdově, nikoli kvůli aktuální náladě ve společnosti? A samozřejmě to nejdůležitější: jakou osobnost by postavil do čela Ústavního soudu a do rady České národní banky? Namísto toho se stále více dozvídáme, že generál je nemocný, a co zrovna dorazilo do pošty Andreje Babiše.
Finále třetí přímé volby prezidenta ČR je tady. Hlasování o tom, zda bude novým prezidentem generál Petr Pavel, nebo expremiér Andrej Babiš (ANO), začalo dnes v 08:00. Budoucí hlavu státu mohou jako první vybírat z auta lidé v izolaci kvůli koronaviru, pokud přijedou na stanoviště, jichž je pět v Praze a po jednom v každém z okresů. Takzvaná drive-in stanoviště budou otevřena do 17:00. Sledujte níže on-line přenos ke druhému kolu, který potrvá až do neděle.
DRUHÉ KOLO ON-LINE: Andrej Babiš uznal svou prohru a vyzval své příznivce, aby ji akceptovali
Prezidentské volby 2023
Kdo sedí na Hradě?
Povaha toho, koho vlastně Češi volí na Hrad, je velmi komplikovaná. A to už od samého vzniku samotného Československa. Tehdy byl Masarykův úřad ukotven jako logický pokračovatel krále, respektive císaře pána, který ale na Pražském hradě už dlouhá staletí neseděl. Symbolicky strašně důležité pro mladý obnovující se národ a jeho sebeurčení.
Již tehdy však reálnou moc měly vláda a parlament, ačkoli tehdy velmi ovlivňované politikou prezidenta a jeho pravou rukou Beneše.
Kromě královského rozměru pak i u Masaryka fungoval efekt mesiáše. Ten se poté zopakoval u Václava Havla. Nutno dodat, že oba muže to velmi poznamenalo a vlastně pošramotilo jejich památku.
Přímou volbu prezidenta máme teprve deset let. Do té doby jí úspěšně prošel jediný muž – Miloš Zeman. A ukázal, že přímá volba hlavy státu je zakopaná mina v českém ústavním pořádku. Vydali jsme se jí do neznámého teritoria, který česká ústava nezná. A není úplně jisté, jestli je tato situace dlouhodobě udržitelná. Nebude lepší přejít k prezidentskému systému? Anebo nebylo by lepší prezidentský úřad raději zrušit? 
Stanislav Šulc: Prezidentský majestát na rozcestí. Posílit pravomoci, nebo zrušit?
Názory
Na mesianistickou rétoriku pak nasedl také Miloš Zeman, první přímo volený prezident. Svým voličům neustále opakoval, že je z Hradu chrání. Tu před zlou vládou, jindy před migranty, a pak před druhým kandidátem na prezidenta, který se paktuje se Sudeťáky (lež).
Babiš jako mesiáš nefunguje
Mesianismus se pak stal dokonce základním stavebním kamenem politické osobnosti Andreje Babiše. Do politiky šel, aby s ní něco udělal pro naše děti. Aby se za nás nestyděly naše děti. Aby zatočil s korupčníky (které prostřednictvím příspěvků vybraným politikům, korumpoval vlastně on sám). A posléze aby své voliče opět chránil před veškerým zlem, které se na ně řítí. Tedy alespoň údajně.
Všichni populisté tuto rétoriku rádi vytahují, protože prostě funguje. Andreje Babiše nejprve volili živnostníci, kteří sami čelili korupčnímu systému, v němž se nic nestane bez podmáznutí. Navíc jim slíbil snížení daní, protože se při zákazu korupce najde spousta peněz a nebude třeba je vybírat od lidí. Zkrátka mesiáš.
Nicméně nestalo se tak. Mesiáš Babiš svou první cílovku zklamal. A tak ve druhých volbách přešaltoval na jiné publikum. To zemanovské. Opět jim slíbil horu peněz, žádné starosti a vůbec vstupenku do Ráje (bez pečených holubů bohužel). Zkrátka mesiáš. A opět to zafungovalo.
Přímá volba prezidenta je hodně ošementná záležitost. Proč? Tady jsou tři hlavní důvody, které byly zřejmě ještě před samotným uzákoněním přímé volby. Výsledkem bude vždy rozdělená společnost. 
Stanislav Šulc: Tři důvody, proč nemám rád přímou volbu
Názory
Nudný prezident – dobrý prezident
Bohužel potřetí to už neklaplo. Cílovka zůstala stejná, jen se trochu zmenšila, protože mesiáš nesplnil, co slíbil. A jak se pomenšovala mesianistická pozice Andreje Babiše, tak rostla na opačném spektru jeho démonická pozice.
Andrej Babiš si podobně jako Miloš Zeman (a před nimi vlastně Václav Havel a do velké míry i Václav Klaus) prošel klasickým politickým životem od naděje přes stagnaci po úpadek. Nebo jinými slovy: od mesiáše přes úředníka po satana.
Ničím z toho nikdy nebyl. Není tím ani nyní. Stejně jako generál Petr Pavel není novým nastupujícím mesiášem. A pokud jej lidé zvolí (což nyní podle sázkovek je vysoce pravděpodobné), i jeho nejspíš čeká klasický osud nastupujícího mesiáše.
Vyhnout se tomu může jen tím, že by své působení pomenšil co nejblíže reálným možnostem českého prezidenta, jak je definuje Ústava ČR. Pak by jeho historická role byla užitečná. Ale ano, byla by to asi víc nuda, než si většina z nás přeje.
Vyzyvatel Babiš chodí mátožně po ringu a zkouší pořád dokola stejnou kombinaci. Pravý direkt – zavleče nás do války, a levý direkt – je kandidátem vlády. Favorit Pavel jen lehce vyklusává, jednoduše chabé údery protivníka vykrývá. Dokonce má chvilkami čas se usmát či lehce pokynout do publika, které již tuší, jak tento duel dopadne. Že by ještě vyčpělý veterán před gongem vytasil nečekaný úder? Spíš to vypadá, že rezignovaně kráčí k nevyhnutelnému.
Dalibor Martínek: Praha není proti vesnici nebo Budu spojovat společnost. Největší lži prezidentských voleb
Názory
