Zajímá nás
Sunakova vláda chce zakročit proti „neschopenkové kultuře“. Opravdu Britové nechtějí pracovat?
Britský premiér se vydal na tažení proti „neschopenkové kultuře“. Ať už to znamená cokoliv, připomíná jeho přístup spíše snahu o laciné předvolební body než o systematický přístup, který by ostrovní pracovní trh skutečně potřeboval.
Britský premiér Rishi Sunak po týdnech přetahování protáhl parlamentem zákon umožňující odesílat migranty do Rwandy, a tak se mu nejspíš naskytl dostatek prostoru pro další kontroverzní téma. Nyní se jeho kabinet chce pustit do vymýcení takzvané „neschopenkové kultury“, která má údajně stravovat ostrovní hospodářství.
Sunak na této kontroverzní misi cílí hlavně na oblast duševního zdraví. Tvrdí, že jsou tyto problémy, podle něj obyčejné „výzvy každodenního života“ v britské společnosti „příliš medikalizované“, a že obvodní lékaři vypisují neschopenky takřka od boku. Ve hře je, kromě jiného, i možné odebrání práva praktiků uvolňovat lidi z práce, k čemuž by napříště potřebovali verdikt specialisty.
Ne všichni ale mají tak jasno jako předseda vlády. „To je škodlivé, nepřesné a v rozporu s realitou pro lidi v celé zemi. Pravda je taková, že služby duševního zdraví jsou po letech nedostatečných investic na hranici únosnosti a mnoho lidí se stále více cítí špatně, zatímco čekají na podporu,“ reagovala na Sunakova vyjádření Sarah Hughesová z organizace Mind, jenž se zabývá duševním zdravím.
Skotský premiér Humza Yousaf si chtěl ulehčit vládnutí, místo toho během několika dní přišel o místo. Svou nacionalistickou stranu tím navíc uvrhl ještě do hlubších potíží, než se před tím nacházela.
Karel Pučelík: Skotským nacionalistům dochází palivo
Názory
Data úplně nesedí
Méně jednoznačná se zdá být i realita. Proti premiérovi se ozvala řada nesouhlasných poznámek. Média upozorňují v prvé řadě na to, že Sunak hovoří o neschopenkách, které však v Británii nadužívané nejsou, ba naopak. Podle dat OECD jich Britové využívají podstatně méně než pracovníci v téměř všech srovnatelných ekonomikách, jako třeba Francie či Německo. Pro ilustraci průměrný „lenivý“ Brit ročně promarodí lehce přes čtyři dny, kdežto tvrdě pracující Čech více než sedm. Důvod z oblasti duševního zdraví navíc nese asi jen desetina dokladů. Tady evidentně Sunak šlápl vedle.
FOTOGALERIE: Podívejte se do Liverpoolu. Města fotbalu, Beatles a Batmana
Kde naopak data ukazují problém, je britská obdoba dlouhodobých nemocenských či invalidních důchodů. Skutečně, dlouhodobou dávku nyní čerpá o 850 tisíc lidí víc než v předcovidových dobách. Zvláště u mladých lidí pak posílily i právě důvody týkající se duševního zdraví. I tady však existuje řada proměnných, takže se Sunakova teorie zdá být příliš jednoduchá na to, aby byla zcela pravdivá.
Ani u nás na pevnině není žádným tajemstvím, že se britská zdravotní služba NHS prohýbá pod náporem pacientů. Dlouhé pořadníky znamenají, že není jednoduché získat včas potřebnou pomoc na mnoho neduhů, mimo jiné i psychické problémy. Jsou tu i další systémové faktory. „Chybou bylo zejména zrušení doplňkové platby, která byla v roce 2017 nabízena žadatelům s omezenou pracovní schopností. Lidem s částečnou pracovní neschopností byla odebrána motivace usilovat o získání zaměstnání,“ doplňuje The Guardian.
Už víte, komu to „hodíte“ v eurovolbách? Výběr magazínu Politico ukazuje, že se mezi schopnými politiky schovávají i poslanci evidentně nechápající smysl své práce či obyčejní flákači. Tak to v červnu raději neberte na lehkou váhu...
Karel Pučelík: Bruselský magazín rozdal europoslanecké anticeny. A „bodoval“ i Čech
Názory
Jednoduché řešení nestačí
S blížícími se parlamentními volbami, které se musí konat nejpozději na začátku ledna, nelze příliš vážně očekávat, že radikální návrhy stihnou projít legislativním procesem. Jde tedy spíše o pokus o získání laciných bodů u voličů.
O Konzervativní straně to však vypovídá mnohé. Ukazuje se jejich přístup k sociální politice, který je založen na negativní motivaci. Po jejich reformách by sice veřejné výdaje poklesly, ale tisíce lidí by se pravděpodobně měly hůře, a to je má motivovat nastoupit do práce. Zdravotnictví a péče o psychiku však vyžaduje systematický přístup vedoucí předně k tomu, aby vůbec nemuseli z pracovního trhu mizet.
Pořádná reforma je však pracná a politické body z ní jsou v nedohlednu. Jestli se nakonec povede možná budeme moci sledovat po příštích volbách. Labouristická strana totiž své plány má. V péči o duševní zdraví pracujících by měli spolupracovat nejen zdravotníci, ale i komunální sociální služby nebo úřady práce.
