Věčný boj v Praze: Turisté versus tramvajáci. Řešení je přitom snadné
Po pandemické přestávce se turismus v Česku opětovně rozjel na plné obrátky. Hlavní město je doslova v obležení nejrůznějších etnik, mísí se barvy kůže, gendery, styly oblékání. Ne, tito lidé tu rozhodně nechtějí zůstat. Chtějí si užít a utratit mraky peněz. Všem to přinese výhody. Přesto tu je jedna entita, která tomu nepřeje. Kdo? Tramvajáci. A vlastně i revizoři.
Turisty v ČR nechceme. Tak by se dal shrnout přístup mnoha zaměstnanců pražské hromadné dopravy během letních měsíců. Jak jinak si vysvětlit přístup mnohých z nich, kteří jsou vůči turistům, kulantně řečeno, nepřátelsky naladěni?
Asi lze pochopit psychologickou zátěž, která je na tyto pracanty naložena. Místo dovolené u moře a zaslouženého odpočinku se mordují v přehřátém městě, vyhýbají se nesmyslnému množství uzavírek a musí si pamatovat neustále se měnící trasy linek, které po zbytek roku jezdí úplně jinam. Nedej bože, když se jich někdo chce na něco zeptat.
Česko je známé jako národ brblalů, kteří vidí chyby na druhých, na sobě žádnou. Tím špatným v našich očích je stát, vláda, politici. Rozhodně ne nikdo z nás. My jsme, jako byl Standa Gross, křišťálově čistí.
Dalibor Martínek: 10 důvodů, proč Česko není tygrem Evropy
Názory
Přesto tu je přinejmenším jeden systémový problém, který by bylo možné řešit velmi jednoduše. A vyřešit jej zkrátka je zcela zásadní.
Tím problémem je absolutní přednost tramvajáků na přechodech. Ano, lze chápat důvody. Rozjetou tramvaj, tedy vozidlo, jehož metalická kolečka jedou po metalických kolejích, je velmi těžké rychle zpomalit, či dokonce zastavit na několika metrech. Pochopitelný je i lobbing u zákonodárců, že je pro municipalitu neúměrně zátěžové řešit každou dopravní nehodu, které se tramvaje účastní, a v rámci vyššího dobra je rozhodně pochopitelné, že tramvaje mají absolutní přednost, a tedy nikdy nejsou viníky.
Najíždět do lidí se nemá
Co ale pochopitelné není, je zneužívání tohoto institutu a absence jeho vysvětlení. Zejména cizinci se prostě nemají jak dozvědět, že na rozdíl od aut či autobusů mají tramvaje absolutní přednost. V lepším případě je na zemi velmi decentní, až neznatelná stopa bývalého nápisu Pozor tram. V horších případech není ani to.
A tak si můžeme vyprávět konkrétní příběh jedné početnější indické rodinky, která si v poklidu přecházela v Lazarské ulici nic netušíc, že se na ni řítí tramvaják s předností. A že se ji tedy jal prosadit docela dost na sílu. Ačkoli do ulice vjížděl, argument nemožností zpomalit opravdu neplatil. On se rozjížděl.
Samozřejmě se nakonec nic nestalo. Děti přeběhly, rodiče, prarodiče a kočárek zůstali na druhé straně. Dostalo se jim velmi hlasitého ponaučení, protože tramvaják s předností je normálně vyřval. Sice nevěděli, co jim říká, proč na ně kníratý muž (bez mulletu) křičí a proč ohrožuje je a jejich blízké. Ale rozhodně mají vzpomínku na Prahu, tedy to město, kde jim nějaký trouba málem přejel děti a ještě jim vyhrožoval, byť teda nevíme čím.
Infocedule
Milá Praho, připomenu ti pár čísel. V roce 2019 do Prahy přijelo více než osm milionů lidí. Během pandemie to kleslo na méně než čtvrtinu, vloni už to bylo šest milionů, letos by to mohlo být ještě lepší.
Cizinci tu utrácejí peníze, z nich tyjí městské části, magistrát i celý stát, který je dle vlastních slov na huntě. Bylo by fajn, kdyby tramvajáci s předností přestali mít tu moc, aby takto poškozovali zájmy České republiky a spíš na ně zůstávaly příjemné vzpomínky.
A nemusejí přitom ani ztratit onu přednost. Bude to ale chtít investice. Investice do informačních cedulí, kterými se osadí každý přechod. Ano, každý. Minimálně všude tam, kde hrozí srážka turisty s tramvajákem s předností.
Pomalu česky
A až se bude ta cedule vyrábět, udělejte ji prosím rovnou v angličtině. Ono česky prostě mluví jen pár turistů. Většina z nich umí anglicky. A dobré je to říct i revizorům, kteří svým „pomalu česky a každý rozumí“ přístupem také nepomáhají budovat dobrý obrázek Prahy, potažmo České republiky.
A když už ty cedule budou hotové, bylo by dobré dvě hodit také na Anděla, na křižovatku ulic Plzeňská a Stroupežnického. Tam sice přímo tramvaj nejede, ale řidiči autobusu si tak nějak uchvátili onu absolutní přednost před chodci také. Nikdo neví proč, jak a na základě čeho, ale prosazují si ji tam tedy dost vehementně.
