Viliam Buchert: Češi a euro. Dovolenkový šlágr a politický propadák
Když jedou Češi do ciziny, rádi používají euro. Dokonce si to pochvalují. Když jsou doma, tak většina se na společnou evropskou měnu mračí. Být mimo eurozónu ale pro zemi a firmy není fatálním problémem.
V březnu 2003 jsem na zámku v Lánech dělal rozhovor s Václavem Klausem, který právě nastoupil do funkce prezidenta, a on na dotaz o euru s nadsázkou řekl: „Euro přijmeme v roce 2007, na 100. výročí ruské Velké říjnové socialistické revoluce. To by bylo příhodné.“ Klaus, odpůrce eura, to myslel jako bonmot, protože se sám domníval, že v té době už společnou evropskou měnu mít budeme. Jsme o dlouhých 18 let jinde a euro nikde…
Firmy často říkají, že chtějí euro, protože se vidí jako pevná součást jednotného evropského trhu a ulehčilo by jim to podnikání. Na druhou stranu je roky mimo euro naučily, jak s tímto problémem pracovat. Ostatně máme příklady z vyspělých a vysoce konkurenceschopných evropských ekonomik, ze Švédska a Dánska, které také nemají euro, a přesto dlouhodobě prosperují.
Přijetí eura je přes všechny možné ekonomické výhody výsostně politické rozhodnutí. A k němu naše politická elita kromě výjimek ještě nedospěla. Možná i proto, že jednoduše nemusela.
Kdy budeme mít euro, netušíme. S připomínkou na exprezidenta Klause třeba až u 120. výročí ruské bolševické revoluce. Naštěstí to není pro Česko žádná tragédie, jak to mnozí v minulosti předvídali.
Jako když natřete prase rtěnkou a vydáváte ho za nevěstu. Shoďte ten nesmysl, hřímal před červnovou valnou hromadou Monety ve zprávě pro investory aktivistický fond Petrus Advisers. Akcionáři fond Klause Umeka vyslyšeli a obě korporace musejí dát lepší podmínky. 
Bonviván, spekulant a křesťan. Kdo je muž, co shodil kšeft PPF a Monety
Leaders
