Viliam Buchert: Opoziční koalice si slibují věčnou lásku, volby to mohou změnit
Říjnové volby do Poslanecké sněmovny jsou výjimečné tím, že do nich vznikly dvě velké koalice, Piráti+STAN a Spolu (ODS, TOP 09 a lidovci), které mají v plánu porazit Andreje Babiše a pak vládnout. Zkušenosti z minulosti ale ukazují, že to bývá pouze vábnička na voliče a podobná seskupení se pak rychle rozpadnou. Může to být teď jinak? Spíše ne.
Koalice se většinou vytvářejí po volbách. České opoziční politické strany a hnutí šly opačnou cestou a před říjnovým hlasováním do Poslanecké sněmovny vznikly dokonce dvě velké party, jejichž primárním cílem je odstavit od moci Andreje Babiše. Šance, že stávající koalice vydrží i celé povolební funkční období, jak slibují, je málo pravděpodobná, možná až iluzorní. Ke skepsi je hned několik důvodů.
Na jak dlouho?
Zatímco koalice Spolu alespoň trochu ideologicky „lepí“, tak Piráti a Starostové jsou velkým myšlenkově a mentálně nevyhraněným pytlem blech, z nichž bude po volbách každá skákat jinam. Jistě, v koaliční smlouvě slibují pravý opak, ale tomu věřit nelze.
Podívejme se proto na čtyři varianty toho, co se po volbách může s těmito koalicemi stát.
1. Koalice složené z Pirátů, Starostů a nezávislých, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL získají ve volbách dostatek hlasů, dokážou v očekávaném mocenském souboji přetlačit duo Babiš-Zeman, získají důvěru sněmovny a vytvoří novou vládu. Jenže kabinet o pěti podobných stranách by dlouhodobě těžko mohl pracovat spolehlivě, pro to neexistují žádné předpoklady.
Zkušenosti z fungování tak velkých slepenců jsou varující: Stačí se podívat na sestavování a fungování vlád na Slovensku (ta poslední je mimořádně velký bizár), v Belgii, Nizozemsku či Itálii. Navíc obě koalice již zveřejnily, že ve sněmovně každá strana vytvoří po volbách svůj vlastní poslanecký klub (prebendy se tím rozmnoží). Ale že prý budou dál táhnout za jeden provaz. Tak tomu se můžeme jen smát, protože názory na některé věci mají trvale velmi rozdílné.
Když jste politická strana a blíží se volby, není těžší úkol než formulovat program pro důchodce. Je to jako tanec v místnosti plné střepů. Ještě horší. A přesto se to po vás chce. Což je pochopitelné, jde o půl bilionu veřejných výdajů ročně, a dva a půl milionu voličů. Takže, co s tím?
Přehledně: Penze. Horké téma, které může prohrát volby
Politika
Pro novou vládu by navíc vznikla zcela nová situace s novými problémy, které se objeví. Kabinet složený z pěti stran by byl proto nevyzpytatelný a mohl by paradoxně sám rozložit současné koalice.
2. U moci zůstane Andrej Babiš (za jakých podmínek nevíme) a z dnešních opozičních koalic s ním odmítne kdokoli vládnout. Pak by byla určitá šance na přetrvání koalic i po volbách. Jenže, a to známe už ze stávající situace v Poslanecké sněmovně a Senátu, život mimo vládu eliminuje společný postup při protlačování některých zákonodárných norem. Spolupráce by vymizela rychleji, než si dokážeme představit. Obě koalice by ztratily smysl, každý by si jel zase na čas po svém.
3. Dnes sice variantu vládnutí s Babišem, či podporu jeho menšinové vládě, všichni členové předvolebních koalic hlasitě odmítají, ale ani tomu věřit nemusíme. Konstelace sil může být po volbách jiná a nabídne jiné možnosti. Variant je pořád mnoho. V případě jakékoli účasti či podpory Babiše by samozřejmě některá ze zmíněných koalic končila ihned.
Sociální sítě vybouchly posměchem, když marketéři premiéra Babiše přišli se zmrzlinovou akcí „Lízejte, než to zakážou“. Ano, směšné to je, ale všichni to zaregistrovali. Zatímco opozice jako by pořád spí. A to je chyba.
Babiš se chce k vítězství ve volbách „prolízat“. Opozice mezitím spí
Názory
4. Vznikne nová vláda pod vedením hnutím ANO, ale bez Andreje Babiše. Všichni tvrdí, že to se nestane. V politice je ale možné všechno. Tato varianta by pak dokázala zcela rozbít obě předvolební koalice, protože touha po moci je mimořádně silné politické afrodisiakum. Nových nevěst by mělo hnutí ANO hned několik – do úvahy přicházejí Starostové, lidovci i ODS.
Mnozí namítnou, že všechny tyto varianty jsou čiré spekulace a nikdy se nemohou odehrát. To je stejně naivní tvrzení, jako když na podzim roku 2011 začal šéf holdingu Agrofert Andrej Babiš sondovat, zda může jít do politiky, ale tehdy málokdo věřil, že se to podaří, protože měl podporu několika procent voličů. Například jeho test s několika kandidáty v senátních volbách v roce 2012 dopadl špatně.
Nikdo si tehdy neuměl představit, co se pak odehraje a pořád odehrává. Politická realita pobořila rychle i ty nejbujnější fantazie. Osud současných opozičních koalic může být proto také úplně jiný, než se nám ony samy snaží před volbami tvrdit.
Kolik lidí je spokojených s dálnicí D1? Asi zbytečná otázka, protože to bude jen minimum jejích uživatelů. Podobně tragicky nízká je i současná spokojenost s politickou situací v zemi.
Viliam Buchert: Pořád není líp. S politiky je spokojeno jen 13 procent lidí
Názory
