Václav Klaus je zpět. Ladí motor Motoristům
Když Václav Klaus odcházel v březnu 2013 po deseti letech ve svých dvaasedmdesáti letech z prezidentského úřadu, řada lidí si myslela, že odchází do pomyslného důchodu, sepisovat paměti. Do Institutu Václava Klause, založeného po vzoru amerických prezidentů.
Institut až do letošního roku financoval Petr Kellner. Letos skupina PPF, tři roky po Kellnerově smrti, spolupráci ukončila. Okamžitě se však objevil nový sponzor Klausova think tanku, miliardář Pavel Tykač. Který shodou okolností přišel k prvním velkým penězům díky kuponové privatizaci, kterou začátkem devadesátých let vymyslel tým kolem Václava Klause. Ne že by v tom byla nějaká úměra, to jsou fakta.
Faktem také je, že s Klausovými postoji ohledně bruselské regulace, třeba v oblasti emisí nebo zeleného posunu v autoprůmyslu souzní řada českých velkopodnikatelů. „Nemusíte s názory a závěry Václava Klause vždy souhlasit, ale nemůžete popřít, že diskutovat s ním je podnětné a že jeho texty a vystoupení nabízejí pečlivě vyargumentované postoje,“ uvedl Tykač, když se rozhodl institut financovat.
Čtvrtou svíci, řečenou andělská a představující mír a pokoj, na adventním věnci zapálili – aby se neřeklo, i politici. Jinak ale všechno po starém. 
Politický diář Jany Havligerové: Pokoj lidem dobré vůle
Názory
Kolem Klause se točí zajímaví lidé
Když se Klause novináři během jeho post prezidentského období, kdy psal knihy a pořádal přednášky, opakovaně ptali, zda se do politiky ještě vrátí, vždy nasadil svůj obličej číslo dvě, takový ten skeptický – úsměv? Přitom se ho řada lidí kolem něj snažila do politiky dostrkat. Už v roce 2013 přišla Jana Bobošíková s myšlenkou, že by Klaus zastřešil její Suverenitu. S kterou ona sama neúspěšně kandidovala v roce 2013 na prezidentku.
Bobošíková, hlavní tvář České televize v době televizní krize na přelomu let 2000 a 2001. Stála proti rebelujícím novinářům. To konvenuje Klusovu pohledu na veřejnoprávní novináře. V roce 2008 kandidovala znovu, tentokrát za KSČM. Letos se šéfem její původní strany spojené s pohrobky ČSSD stal jakýsi Jiří Paroubek. Tato odbočka ilustruje, že kolem Václava Klause se točí zajímaví lidé. Je jedno, odkud přišli a kam směřují. Hlavně musí konvenovat Klausovu světonázoru.
Klaus však do přímého politického boje patrně již nikdy nevstoupí. Je mu třiaosmdesát. A také tuší, že by v současném světě, kterému vládnou jiná témata než ta česká devadesátých letech, nemusel uspět. A neúspěch, to nemá rád. Našel si lepší pozici. Tu někoho podporuje, jiného ostřeluje. Ví, že jeho hlasu mnozí lidé, i vlivní, stále naslouchají. A využívá toho.
Klaus a Zeman se vždy respektovali
S Milošem Zemanem se vždy respektovali. Prožili spolu od Prognostického ústavu čtyřicet let. Oba se v roce 1989 dostali mezi klíčové lidi sametové revoluce. Přestože političtí oponenti, vždy dokázali najít společnou řeč. A teď, v roce 2024, spolu chodí do debat, kde svorně kritizují současnou vládu.
Bývalí prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus v nedělní Partii Terezy Tománkové v televizi CNN Prima News kritizovali státní rozpočet na příští rok. Klaus ho označil za špatný a šílený a uvedl, že naplánovanému schodku 241 miliard korun nemůže tleskat. Zeman zpochybnil jako nerealistický odhad růstu ekonomiky, se kterým rozpočet v příštím roce počítá.
Ekonomický zločin. Zeman i Klaus kritizovali státní rozpočet na příští rok
Leaders
ODS se stala pro Klause osinou. Rozešel se s ní už koncem roku 2008. „Je pro mě nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, kterou ODS, nebo snad její vedení zastává. Je to tak již delší dobu, ne od katastrofálně prohraných voleb. Tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl,“ řekl delegátům sjezdu strany. A nevynechá příležitost tu současnou označovat za „rozmělněnou“.
Klaus se ideově drží několika základních stavebních kamenů. Odmítá oteplování planety, multikulturalismus, genderismus, globalismus. Zajímavé na tom jsou dva aspekty. Jednak si patrně myslí, a to platilo už když byl prezidentem, že opravdické „pravičáctví“ spočívá v odmítání. Čehokoliv. Když se Václava Klause zeptáte, jaké tedy má být pozitivní řešení, vyjmenuje, co je na jiných řešeních špatně. A druhá zajímavost, všechna ta slova vymyslel sám VK. Mimochodem, jeho nejoblíbenější předponou je ne. Nejídlo, neinformace, nenázor, nediskuse, nepravice, necokoliv. Přidat před jakýkoliv výraz předponu ne-je „Klausovština“. Klaus obohatil český jazyk. Samozřejmě má ex-prezident názory i na další oblasti, na Ukrajinu (chyba Západu), na Evropskou unii, omezuje naši suverenitu, covidové restrikce - omezují svobodu.
Klaus se vrátil do světla reflektorů
Klausova hvězda stoupá tím víc, čím víc lidí slyší na slovo NE. A těch v současné době přibývá. Společnost je na NE naladěná, po covidu, dvou letech zdražování, drahých energiích, a při neustálém naslouchání, jak nám Brusel tu něco nařizuje, tu něco zdražuje. Voda na Klausova NE. Nedá se říct, že by byl bývalý prezident úplně v ústraní. Účastnil se debat přednášel, létal do ciziny. Jeho institut vydal za svou existenci úctyhodných téměř osmdesát vlastních publikací. Na velké části se podíl sám bývalý prezident. Teď však opět vstoupil do kuželu reflektorů. Jako by vycítil, že nastala doba pro větší angažmá.
Exprezident Václav Klaus si přeje, aby se Motoristé sobě otevřeně přihlásili k pravici a aby se za to nestyděli. Bude to podle něj revolucí na domácí politické scéně. Řekl to na jejich sjezdu v Praze. Popřál jim úspěch a upozorňoval je, že plnohodnotná strana nesmí zůstat u jednoho tématu.
Klaus: Motoristé by se měli otevřeně přihlásit k pravici
Politika
Petr Macinka dělal v tiskovém oddělení prezidenta Klause od roku 2008. Od roku 2017 pro něj pracoval v jeho institutu. Možná měl pocit, že načerpal dost zkušeností, před dvěma lety založil Motoristy. Poprvé kandidovali do pražského magistrátu, neuspěli. Podruhé letos do Europarlamentu v koalici s Přísahou. Koalice získala dva mandáty. A přestože oba brali nominanti Přísahy, pro Motoristy jde o povzbudivý úspěch. Obě partaje se svezly na NEnáladě ve společnosti. Vůči bruselským restrikcím, omezování spalovacích motorů, ale v pozadí proti enviromentální šikaně a všem Klausovským NE.
Klaus se netají sympatiemi ke straně svého mluvčího. Konečně našel platformu s ideovou shodou. Možná se dá říct, že si ji sám vypiplal, jako jakýsi ideový tatínek. Na první sněm Motoristů v prosinci zaslal zdravici. Jak podotýká, dlouho na žádný sněm politické strany nepřišel, natož na zahajující. Říká, že chtěl říct jen zdravici. Ale nakonec sepsal politická doporučení.
Radí například, že „skutečná pravicovost musí být odmítáním dnešního progresivismu, multikulturalismu, genderismu, globalismu a v neposlední řadě environmentalismu neboli zelené ideologie poschovávané v nejrůzněji pojmenovaných politických stranách dneška. V tomto střetu se musí jasně vymezit. Motoristé začali rozumně jedním tématem: bojem za udržení motorismu před zelenou ideologií. Toto téma je úžasné, ale strana Motoristů nemůže zůstat monotématická. Musí se stát plnohodnotnou stranou. Stranou, která má pevný názor na celou řadu dalších témat naší současnosti.“ Začíná volební rok 2025 a Václav Klaus po letech našel svého koně. Alternativu k „rozbředlé“ vládě a ODS.
Klíčový architekt české postkomunistické reality Václav Klaus při své řeči na Vysoké škole ekonomické představil svůj názor na současnost. Do éteru se dostala zejména teze, že společnost je v současnosti blíž padesátým letům než étosu revolučních dní roku 1989. A v tom je mnoho pravdy. Jen v poněkud jiné, než se exprezident domnívá.
Stanislav Šulc: Exprezident Václav Klaus má tentokrát pravdu. Padesátým letům jsme blíž, jen trochu jinak, než si myslí
Názory
Klaus sobě, to je skutečný a jediný cíl retro projektu Motoristé sobě. Je to pokus o mocenský návrat Václava Klause a jeho devadesátkového gangu zpět do politiky. Nejde o Turka, jde o Klause. Tak to je třeba chápat, všechny řeči mají jen odvést pozornost od této podstaty. Jejich zakladatel Macinka to sám říká: „my nejsme béčko Andreje Babiše, my jsme áčko Václava Klause“.
David Ondráčka: Nejde o Turka, ale o Klause. Motoristé jej chtějí dostat zpět do politiky
Názory
