Vojtěch Měřínský: Trump versus Evropa. Co se skrývá za obchodním napětím?

Donald Trump zůstává jedním z nejvýraznějších politiků současnosti. Jeho názory na svět jsou často polarizující, ale nelze přehlédnout jeho schopnost měnit status quo a přicházet s odvážnými vizemi, které mají dalekosáhlý dopad na USA i na celý svět. V současné době je jeho osobnost spjata s označením přívržence protekcionismu, jenž údajně usiluje o rozklad světového řádu založeného na globalizaci. Ono avizované zvyšování cel, často skloňované za projev protekcionismu a merkantilistického učení, je nicméně složitějším tématem.

Spojené státy dlouhodobě prosazují politiku nízkých cel, a to i vůči Evropské unii. Přestože někteří evropští politici nálepkují Trumpovu obchodní politiku za příliš restriktivní, je třeba se zamyslet nad její komplexností právě v Evropské unii. Analýza celních sazebníků TARICu (Evropská unie) a HTS (Spojené státy) totiž ukazuje výrazné rozdíly: TARIC obsahuje přibližně 100 tisíc položek, zatímco HTS zhruba 19 tisíc. Vyšší složitost evropského celního systému tak odráží rovněž vyšší míru obchodních omezení.  

Srovnání průměrné výše cel na dovozy mezi EU a USA současně též potvrzuje tento závěr. Podle renomovaného německého institutu Ifo uvalují Spojené státy na evropské produkty průměrné clo ve výši 3,5 procenta z hodnoty dovozu. Evropská unie však na americké zboží aplikuje průměrné clo 5,2 procenta, což ukazuje, že EU ve skutečnosti často uplatňuje přísnější obchodní politiku než USA. Vyšší celní zátěž na zboží z USA zároveň může částečně vysvětlovat, proč Evropská unie dlouhodobě dosahuje tak vysokého přebytku výkonové bilance se Spojenými státy. Tento přebytek, který v roce 2023 dosahoval přibližně 157 miliard eur, odráží výhodnější pozici EU v obchodních vztazích danou transportem vyšší přidané hodnoty, podporované komplexním celním systémem a ochranářskou politikou v některých sektorech. Údajné obvinění o šíření merkantilistických praktik, tak vlastně ztrácí reálný rozměr. 

Graf: Vzájemný obchod se Spojenými státy a EU

Vzájemný obchod EU se Spojenými státy dlouhodobě dosahuje významného kladného salda, které až do roku 2021 kontinuálně rostlo, a to jak z reálného hlediska vůči HDP, tak i z nominálního. Pro českou ekonomiku představují Spojené státy bilaterálně relativně menšího obchodního partnera, nefigurujíce ani v první desítce exportních destinací. Významná je však vazba na USA multilaterálně prostřednictvím německé ekonomiky. Spojené státy jsou totiž největším obchodním partnerem Německa, jehož export v roce 2023 dosáhl hodnoty 157,8 miliard eur, což přesně odpovídá čistému exportu celé EU. Vzhledem k úzkému propojení české ekonomiky s německým hospodářstvím, které čelí strukturálním výzvám, představuje riziko zavedení obchodních cel na úrovni Spojených států významný systémový faktor.  

Graf: Obchodní partneři ČR dle exportu

Ačkoli průměrná výše cel poskytuje základní přehled o obchodních bariérách, klíčové je zaměřit se na jednotlivé sazby aplikované na konkrétní produkty. Ty často ovlivňují složení mezinárodního obchodu, protože představují formu administrativního, exogenního šoku. Z hlediska vzájemného obchodu je kategoricky nejvýznamnější obchod s automobily, a to jak ze Spojených států do Evropy, tak výrazně masivněji z Evropy do USA. Země Evropské unie vytvářejí dlouhodobě časem rostoucí přebytek bilance této položky, jež v roce 2023 dosáhl 30,8 miliardy eur při 40,6 miliardovém eurovém celkovém vývozu (8,1 procenta celkového vývozu do USA). Ještě v roce 2021 byl však přebytek o více než 12,6 miliard eur nižší. Obchodu s auty a nákladními vozy se tak daří, navzdory eufemisticky špatné situaci automobilek na tomto trhu v Evropě.  

Celní sazby

Významnou roli v této nerovnováze mohou hrát celní sazby. Zatímco Spojené státy uvalují na dovoz automobilů z Evropy clo ve výši 2,5 procenta, tak Evropská unie aplikuje na americká auta tarif ve výši 10 procent. Smutnější zprávou zůstává, že takto vysoká sazba není žádným výdobytkem obchodní války, jež samotný Donald Trump před sedmi lety započal, nýbrž dlouhodobou obchodní praktikou evropského společenství. Je tak zcela evidentní, že EU uplatňuje takto vysoké clo na segment trhu, na kterém není dlouhodobě závislá, aby tak uchránila evropské automobilky, které se potýkají s nákladnými přechody na ekologičtější výrobu, často řízenou politickými cíli EU. Podobná situace je ovšem i u motocyklů, autobusů, nákladních tahačů nebo lokomotiv. 

Tato disproporce jasně ilustruje základ výhrad Donalda Trumpa, který považuje tento stav za neférový. Podobná nerovnováha však platí i u jiných kategorií celního sazebníku EU, zejména v oblasti průmyslových výrobků, domácích spotřebičů nebo zemědělských produktů.  

Nejde ale jen o celní restrikce. Vedle nich totiž Evropská unie vymáhá a využívá nejrůznější varianty mimocelních omezení, jako je například působnost ekologických a bezpečnostních kontrol, hygienické nebo kvalitativní požadavky, případně nejrůznější certifikace. K tomu se přidává ještě schválení nových ekologických opatření, z nichž nejvýznamnější je Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Tento systém zatím do konce roku 2025 funguje ve fázi informační povinnosti, ale od 1. ledna 2026 začne platit v plném rozsahu. To znamená, že dovozci do EU budou povinni nakupovat certifikáty pokrývající uhlíkovou stopu dováženého zboží, přičemž cena těchto certifikátů bude navázána na tržní cenu emisních povolenek v EU. De facto se jedná o obdobu plošných cel, o kterých hovořil Donald Trump, s tím rozdílem, že v případě CBAM jsou tyto poplatky vázány na uhlíkovou náročnost výroby.   

Je až paradoxní, s jakou vervou se dosavadní evropští představitelé pasují do role oběti amerického protekcionismu a současně zavádějí opatření s podobnými dopady. Někteří politici dokonce vyjadřují ochotu radit Spojeným státům, jakým směrem by se měl vzájemný obchod ubírat, aniž by sami projevili sebereflexi v otázce přísných omezení uvalených EU na americké produkty. Tato nedostatečná ochota ke změně může být vnímána jako neochota k dialogu, což představuje klíčový zdroj napětí ve vzájemných vztazích. Pokud EU nebude spolupracovat na vylepšení vzájemných podmínek se Spojenými státy a bude usilovat o reciproční navýšení cel, čeká nás vysoce turbulentní období obchodních válek, které s sebou přinese inflační prostředí a stagnační tendence.  

Jiří Tyleček: Čeho chce Trump dosáhnout v ropném sektoru?

Názory

Od zvolení nového amerického prezidenta jsme se dočkali jeho několika silných výroků, které souvisejí s ropným sektorem. Během své inaugurační řeči zopakoval svůj politický slogan „Drill, baby, drill“ a tím dal jasně najevo, že jeho slova z předvolební kampaně nebyla pouhou vábničkou na voliče. Čeho chce tedy Trump v rovném sektoru dosáhnout?

Jiří Tyleček

Přečíst článek

Zelenskyj: Putin se snaží manipulovat s Trumpem ohledně dohody o míru

Politika

Ruský prezident Vladimir Putin se snaží zmanipulovat svůj americký protějšek Donalda Trumpa, řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zmínil to v souvislosti se snahami nového amerického prezidenta dojednat dohodu o míru na Ukrajině.

ČTK

Přečíst článek