Vzdálené regiony, blízké problémy. Proč místní média jsou klíčová pro pochopení Česka
V mnoha koutech republiky nám dlouhodobě vznikají zpravodajské pouště, kde víme o životě těchto lidí a komunit strašně málo. Nerozumíme jim, vnímáme to povrchně, a to nepochopení jen dál zbytečně rozděluje Česko. Proto potřebujeme místní novináře, publicisty, kteří aspoň částečně tyto pouště informačně zalévají. Tito bojovníci na mnoha místech dělají výbornou práci na koleně, nízkonákladově, vytrvale, odvážně, bez velké redakce. Místní žurnalistika si zaslouží podpořit, finančně i zájmem. Určité malé granty nabízí Nadační fond nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz), ale potřeba peněz je násobně větší. Prostor pro mecenáše, vizionáře a patrioty je obrovský.
Místní novináři, hrdinové na periferii
Reportování o zapomenutých regionech z metropole má většinou až komické rysy. Jednou za čas se zjistí, že třeba na Osoblažsku (příklad) lidi většinově volili Zemana nebo Babiše. I zvedne se obočí, jakože proč? Vyšle se novinář z pražské redakce, aby podnikl dobrodružnou výpravu na konec světa. Už cesta mu tam trvá asi 5 hodin s několika přestupy.
A tam se ptá místních a zjišťuje, že tam není práce, nefunguje doprava, škola, chybí zubař, nakupovat se jezdí do Polska, že mají pocit jak na ně Praha kašle. Nežije se jim výrazně líp než dřív. Nebo aspoň mají ten pocit. Pak volí kohokoliv, kdo je proti systému, ne proto že se jmenuje Zeman, ale protože na ně elity zapomněly.
Tohle reportování evidentně nestačí. Nestačí spanilé výjezdy do krajů, to je směšné a trapné u politiků během kampaní, ale i novinářů. I proto potřebujeme nezávislé novináře na místě, kteří žijí dlouhodobě v regionu, znají podrobně situaci a místní vazby, chápou ducha kraje. Potřebujeme takové projekty jako je Okraj v Ostravě, investigativní Náš Liberec, Apel v Plzni nebo Ohlasy v Boskovicích. A mnoho jiných.
Společnosti vlastněné městy a jejich efektivita zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života lidí. Zajišťují ve městech klíčové služby, hromadnou dopravu, vodu, teplo, osvětlení ulic, opravy cest a chodníků, svoz odpadků a mnohem víc. Ale systémový způsob jejich řízení (corporate governance) se vyčerpal a nefunguje. Důraz na zásadní roli dozorčí rady se v českých komunálních podmínkách zvrhl v orgie neodpovědnosti, alibismu a špatného managementu.
David Ondráčka: Městské firmy jako krmelce hladových kamarádů politiků. Změňme to
Názory
Nekalá konkurence radničních periodik
Nezávislá média v regionech čelí „nekalé“ konkurenci radničních periodik. Informační noviny placené radnicí nebo krajem z veřejných peněz, distribuována zadarmo každému do schránek. Nabízí samozřejmě užitečné informace, co se kde děje, pokrývají relevantní místní témata, ale jinak je to taková produkce tiskových zpráv místních politiků a zájmů. Podle míry vkusu tam probíhá propagace místních politiků, fotky starosty na každé stránce, před volbami to sílí. A nejde jen o tiskoviny, ale mnohde jedou také místní televize, které radnice často platí přímo, nebo přes inzerci.
Můžete namítnout, že tedy tak úplná zpravodajská poušť to není, lidé nějaké informace o místním dění mají. Ale tady rozhodně není cílem jít trochu víc do hloubky, kontextu, být analytický, nebo dokonce investigativní. O některých tématech se prostě nepíše, všichni o tom ví, ale je to tabu. A přitom krajský klientelismus a propojení, rodinná, historická, stranická jsou až fascinující a zaslouží pořádně provětrávat. Všichni jsou jedna rodina, jedna parta, hejtman, krajský ředitel policie, státní zástupce, soudce, podnikatelé, doktoři.
Média jako svého druhu neziskovky
Když jsem vedl Transparency, mnozí chytří novináři a byznysmeni mi často radili, ať děláme více kauz. Proč se nevěnujeme taky tomu tématu, proč nemonitorujeme i tento byznys, že nám dají tipy. Neměli ale vůbec tušení, jak je složité třeba na investigativu sehnat peníze, ideálně volné, nevázané na projekty, které vám umožní vrhnout kvalitní síly na to podstatné. A je pro mě trochu ironie, že v posledních letech se mnoho novinářů, tvůrců mediálního obsahu nebo podcastů ocitlo v podobné pozici neziskovek, kdy musí prostředky zoufale shánět. Kdy píší a žádají o granty, doufají, že nějaká nadace vypíše výzvu, oni se do ní vejdou a v brutální konkurenci stovek projektů se octnou mezi vybranými. Poměr bývá klidně 1 podpořený projekt z 50 žádostí. A tak hledají mecenáše, sponzoring, vymýšlí sbírky na Doniu a jiných platformách, zoufale shání aspoň nějaké předplatitele.
Najít udržitelný zdroj financování a nastavit funkční byznys model v médiích je velmi těžké. Poté, co se část novinářů trhla od velkých vydavatelství, chtěla mít redakční svobodu, dělat to nezávisle. Někteří utekli z Mafry, když ji koupil Babiš, jiní odešli z ČT nebo dalších médií, vlastně i příběh Newstreamu je podobný.
Byznys s odpady je obrovský, neprůhledný, točí se v něm neuvěřitelné miliardy. Při lobbingu kolem nastavování pravidel hry je až zarážející nepoměr v síle a vlivu velkých korporátních gigantů a na druhé straně roztříštěné samosprávy a málo efektivní státní správy. Dobře to bylo vidět při prodloužení konec skládkování odpadu z původně plánovaného roku 2024 na rok 2030. Reálně nemáme dostatečné ponětí o tom, co se vlastně s odpady v Česku děje, co přesně a kolik se toho na skládky vozí, jestli sanační práce skutečně probíhají, nemluvě o pravidelných zahořeních skládek. Nefunguje vynucování regulace, digitalizace postupuje velmi pomalu evidentně záměrně, takže skutečná čísla a objemy lze kontrolovat jen velmi obtížně. Že v roce 2024 nevíme, kolik kamiónů na skládky přijede a kolik tam čeho přivezou, je úplně absurdní, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
David Ondráčka: Skládková mafie obírá obce o miliardy
Názory
Nova za 40 miliard versus drobné granty
Pamatuji si na jednu scénku před léty, kdy jsem byl na takové fundraisingové večeři pro NFNŽ. Byli tam mecenáši, byznysmeni, lidi z firem, vybíralo se na podporu nezávislé žurnalistiky v éře, kdy média masivně kupovala místní oligarchie. Ten večer se vybralo kolem 2 milionů, což bylo moc fajn. A den poté oznámila PPF, že kupuje středoevropskou CME (u nás televizi Nova) za zhruba 40 miliard. Rozumíte, ten nepoměr finanční síly a sbírání peněz je obří.
V místních médiích jsou tyto otázky ještě složitější. Jestli je tam vůbec možné chtít dávat věci za paywall, bude to pak ještě někdo číst? Jak mohou vůbec udržet tým, který to dělá. Od koho brát inzerci a neztratit nezávislou pozici. Jak se vyhnout výhružkám a žalobám, jak vůbec hledat motivaci to dělat dál. A i proto si myslím, že by místní média měla být na radaru nadací, mecenášů a sponzorů. Jejich práce je důležitá pro soudržnost Česka.
