Zavřené obchody? Paskvil, co zabil dobrý úmysl
Asi není příliš odvážné tvrdit, že praxe zavírat některý typ obchodů při některých státních svátcích štve skoro každého Čecha. Před každým státním svátkem vedou internetová vyhledávání, zda jsou obchody nyní zavřené a které že to jsou. Podle průzkumu, který si nechala udělat Billa, 57 procent lidí neví, na které svátky jsou obchody zavřené.
Zákon o prodejní době v maloobchodě přitom platí už osm let, tehdy jej prohlasovali především zákonodárci z ČSSD a KDU-ČSL. Úmysl přitom na začátku nebyl špatný. Prodavači v řetězcích volali po tom, aby zákon zakázal prodej během vánočních svátků a Nového roku. Kreativitou zákonodárců se do zákona dostalo celkem sedm státních svátků - nelogicky a nahodile, protože nikdo nedokáže logicky zdůvodnit, proč mají mít otevřeny obchody prvního května, ale osmého ausgerechnet ne? A omezení rozlohy prodejny 200 metry čtverečními. Menší obchody, tedy i ty s rozlohou přesně 200 metrů čtverečních, otevřeno mít mohou, jak chtějí...
Pouze zmatek
Zákon tedy zaměstnancům obchodů téměř nepomohl a do problematiky přinesl jen zmatek. Kritika míří jak z liberálního, tak i konzervativního tábora. Ekonomičtí liberálové nechápou, proč by měl zákon mluvit do otevírací doby, která má být na zvážení obchodníka. A že existují zaměstnanci, kteří rádi budou v práci o svátku, protože za to mají příplatek.
Konzervativní kritika vychází ze společenských a kulturních tradic. V zemích s křesťanskou tradicí se dodržuje neděle a svátky, z nichž většina je původně církevní, jako den odpočinku a v Česku to platilo také - co čehož mimochodem v případě otevírací doby obchodů si nedovolili zasáhnout ani komunisté. Obchody otevřené o svátcích a nedělích přinesla do Česka až konzumní vlna v devadesátých letech.
Samozřejmě je nepravděpodobné, že by po třiceti letech někdo v ateistickém Česku prosadil zákaz prodeje také o nedělích - když se tradice jednou roztrhne, těžko se dá znovu zavádět.
Proto střední, a asi nejméně bolestivá cesta, by byla zakázat prodej o všech státních svátcích. Lidé s tím aspoň budou jednoduše počítat a to, že si na svátek budou muset udělat jiný program než návštěvu obchoďáku, řadě domácností jen prospěje. Druhá možnost podpořená logikou je zákon zrušit úplně, což na aktuální schůzi sněmovny navrhují dva poslanci ODS.
Každopádně, kolem zákona už se vede a dál povede diskuse. Mělo by z ní vzejít hlubší poučení, protože legislativních paskvilů tu je dost - vzpomeňme třeba stavební zákon. Poučení z toho, jak se v Česku často řeší věci ode zdi ke zdi, od benevolence k zákazu a zase zpátky nebo jak náprava nesmyslu zůstane na půli cesty. A jak z dobrého úmyslu postupně vznikne zmetek, jen proto, že absorbuje názor každého strýce, který má telefon na nějakého poslance. A který pak zůstane škodit nepochopitelně dlouho
. Projet si volební lístky kandidujících osob v EU volbách a pozorovat kampaň je bizarní věc. Většina kandidátů působí jako tlupa náhodných šílenců, bez studu a skrupulí, kteří v rauši utekli dírou v plotu ústavní zahrady a jedou na nějaký divoký hudební fesťák. Všechno je pravda, politika je zábava, kampaň je showbyznys a emoce. Není to svátek demokracie, spíš její unavená parodie a zákonná povinnost.
David Ondráčka: Když volíme klauny, máme v politice cirkus
Názory
Nejlepší způsob, jak si říci o přidání, je změnit práci. Stará známá pravda se nyní dočkala kvantifikace v podobě studie ministerstva práce a sociálních věcí. A hle! Klíčový důvod poměrně nízkých českých mezd je odhalen. 
Lukáš Kovanda: Proč mají Češi nízké mzdy? Bojí se měnit práci
Názory
